Skok za skokem. Přesně vypočítané kroky.
Ladnost a elegance.
Koňská hříva se každým skokem rozevlála a čas jakoby se těsně nad překážkou na malou chvilku zastavil. Po té jen ohlušující zvuk tleskajících diváků podobající se dusotu kopyt divokého stáda. Předklonil jsem se a trupem dopadl na krk svého koně. Miloval jsem ten pocit.
Volnost. Divokost.
A potom respekt od ostatních. Slezl jsem ze sedla a přehodil otěže. Poté odešel do stájí. Rozruch kolem jsem zcela ignoroval. Neexistoval pro mě.
Když jsem došel domů, prošel jsem sprchou a zalezl do postele. Poslední závod sezóny a teď další měsíce jen tréning. Koně jsem vždy miloval. Byli moje součást a já se snažil být jim co nejblíže celý svůj život.
Tolik adrenalinu. Vášně.
Všechny možné emoce se ve mně mísily, jakmile jsem uchopil otěže. Nikdy jsem neměl přátele mezi lidmi, ale mezi koňmi jsem jich měl mnoho.
Přemítal jsem dlouho, dokud jsem nakonec neusnul spánkem neklidným, že i pád zrníčka hrachu by mě dokázalo plně probudit.
