„Utíkejte" Zakřičela moje matka,nevím před čím utíkáme ale strašně se bojím, za ruku mě táhne můj starší bratr, nemáme problém utíkat v našem rodu jsou dobří běžci.„Bráško já se bojím,a kde je mamka ?" řeknu pravdu když se zastavíme.„Nevím Mio,já sakra nevím" zvýší na mě hlas,toho se zaleknu protože to nedělá často.„Nekřič na mě" Řeknu se slzami v očích.„Mio nevím kde je mamka ale ona nás najde,uvidíš vše bude v pořádku" ozval se výstřel a pak hrozivý výkřik,s bratrem jsme začali znovu utíkat začalo se stmívat, běželi jsme lesem jako splašený,uviděla jsem konec této noční můry,konec lesa vyběhli jsme přímo na silnici ještě že nic nejelo protože by nás to mohlo zajet podívala jsem se na bratra s otázkou v očích kam vlastně půjdeme.Jako by mi dokázal číst myšlenky a řekl „Mamka nám vždy říkala že ve městě bydlí tetička,v modro-bílem baráčku,půjdeme za ní a povíme jí co se stalo mamka tam jistě dorazí" jen jsem přikývla a šly jsme.
Dobře máme tu prví kapitolu je krátká, chci aby jste mi upřímně napsaly jestli mám pokračovat nebo ne,nebo co bych měla změnit... Za hrubky se omlouvám předem.
YOU ARE READING
Known pain
FantasyAHOJ! Napadlo mě že bych mohla něco sesmolit protože mě hrozně baví psát příběhy,tento příběh se odehrává v městečku Kalifornie,ano možná je to hrozně zvolený místo ale co už. Vím že můj příběh vám bude připadat jako klišé ale šance se má dát všemu.
