„A co se děje?" Zeptá se a upře na mě svůj pohled. Zhluboka se nadechnu.
„Někdo mi píše...nevím kdo to je a mám strach, zabil mojí učitelku...já...pohádala jsem se s Emou a Honza má kecy...já nevím, jsem na tom hrozně špatně, Tinusi."
Neznámé číslo : Myslím, že si mu to neměla říkat....
Teď se naplno rozbrečím.
„Martinusi?! Co když ti ublíží? Co když ti něco udělá?!" Vykřiknu. Mám o něj strach. Neměla jsem mu to říkat...
„Nic se mi nestane neboj. Budu na sebe dávat pozor." Usměje se.
„Ale...." Začnu. Budu na sebe dávat pozor. Tohle říkají všichni, ale splní to někdo někdy?
„Mami....neboj budu na sebe dávat pozor, proboha je to jenom oslava narozenin." Začnu mamku přemlouvat a snažit se, ať mě tam pustí.
Jakmile mi hlavou přelétne tahle vzpomínka, tak se oklepu a přikývnu.
„Ale fakt buď opatrný." Praštím ho do ramene.
Martinus
To co mi pověděla mě zaskočilo. Nikdy by mě nenapadlo, čím si může procházet, že to může být tak hrozné... Vždy jsem jí měl za usměvavou dívku, ale teď....už chápu proč někdy byla tak nepříjemná.
„Mám tě rád." Zašeptám do objetí. Suše přikývne. Teď bych jí to všechno mohl říct....to že se se mnou Ema nerozešla, ale já s ní...kvůli Luci. „Co kdybych ti řekl, že jsem se zamiloval?"
„Do koho proboha?!" Otevře pusu a chvíli vypadá, že mi chce oznámit, že jsem hrozný děvkař, ale pak pusu zavře a pokyne mi, abych jí to vysvětlil.
„Já...uvědomil jsem si to, když o tobě začal Marcus básnit...bylo to před dvěmi měsíci a já....kvůli tomu jsem se rozešel s Emmou a chtěl ti to říct, co nejdříve, ale bál jsem se....moc mě to mrzí....Ema byla skvělá to ano, ale srdci neporučíš.." Zaslzím. Právě teď bych chtěl zlíbat každou část jejího těla....
Jakmile se na mě usmála moje srdce poskočilo v hrudi tak vysoko, že to snad ani není možné. Chtěl jsem, aby se na mě usmívala každý den. Aby mě milovala a nikdy mě nenechala odejít. Ta facka, kterou mi vlepila, mi ale nepomohla. Její krásné hnědé oči, v kterých jí většinou plály ohníčky radosti, mě teď vraždily ublíženým pohledem. Její rty byly suché a v zamračeném výrazu.
„Vypadni odsud! Už tě nikdy nechci vidět Martinusi Gunnarsene! A to tvoje zkurvený dvojče taky! Táhněte si do Norska a klidně tam už zůstaňte až do smrti! Je mi to u prdele!! Už vás dva nechci ani vidět! Vypadni! Běž mi z očí! Nenávidím tě!!" Řve na mě. Se smutným pohledem odejdu pryč z jejího pokoje.
„Kam jdeš?" Zeptá se Marcus, který právě teď sedí na gauči v obývacím pokoji.
„Projít se. Pojď se mnou prosím." Ani se na něj neotočím a jako odpověď se mi dostane, jak si vedle mě obouvá boty.
„A co se stalo?" Naléhá na mě. Jenom protočím očima.
„Úplně jsem to podělal! Jsem takovej debil! Co jsem si jenom myslel, že budeme spolu až do konce mého zasraného života?!" Vykřiknu. Slzy se mi nahrnou do očí a já mám chuť se sebou třískat a mlátit.
„Tys jí to řekl?" Zeptá se. Přikývnu. Jediný Mac věděl, že k ní začínám cítit něco víc než jenom přátelství...a teď to taky věděla ona.
„Boužel." Prsknu a kopnu do kamínku na cestě.
„A co udělala?"
„Dala mi facku." Pokrčím rameny. Ještě před chvílí to pekelně pálilo, ale teď bolest tváře utichla a začala bolest v srdci.
„K sakru." Zakleje Marcus.
„Pěkně mě to sere." Vypustím z úst a uvědomím si, že jediný člověk, na kterého myslím, je právě ona.
„Třeba se to zlepší..." nebo taky nezlepší.
„Ne! Víš co? Pojedu domů! Nechci tady strávit ani minutu! Chci být doma! Tam kde mě mají všichni rádi!" Vím že to ode mě je hnusné, ale já tady nechci být, když vím, že o mě nemá zájem. Ale zase jí nechci opustit. Tak fajn, takhle zamilovaný jsem nikdy nebyl.
„Ale co Ema?" Zeptá se mě. No jo Ema...do háje! Zamiloval jsem se do někoho, kdo miluje mé dvojče a Ema...a Ema byla jediná, která mě chápala...a já jí udělal tohle.
Marcus
Alex...
Tohle jmého jsem si vymyslel, ano což znamená, že žádnou holku nemám. Poté co jsem se dozvěděl, že je Martinus zamilovaný do té samé bohyně jako já naštval jsem se, a proto jsem si vymyslel jméno Alex. Teda Alex znám, ale nemám jí rád asi tak jako ona mě.
Sedím vedle Martinuse na lavičce v parku, který je kousek od domu Luci. Nechceme se ztratit přece. Je to divný...co když Luci pořád chodí s tím Honzou?? Co když je zamilovaná do Tinuse? Do háje! Co jsem si asi sakra myslel, že mi hned padne do náruče? Hah...tak to fakt ne.
„A co Alex?" Zeptá se mě Martinus a já k němu zvednu pohled. Pokrčím rameny. I jemu jsem musel, spíš nemusel lhát...Lhal jsem všem. Jsem zrůda... Martinus se na mě dívá zarudlýma očima a na tváři má jemný úsměv.
„No..." Nechci mu lhát, protože je to moje dvojče...můj nejlepší kamarád. „Rozešli jsme se." Řeknu první lež, která mě napadne.
„To mě mrzí..." Zase se rozbrečí. Ne kvůli mě a Alex, ale kvůli Luci. Taky bych nejradši brečel. Je mi hrozně na nic. Je mi to tak líto.
Achjooo 😭😭
