Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Změnil si se... "°73°

V minulé kapitole:

Věděla jsem to. Vím co mělo přijít, ale stále jsem si nebyla jistá. Tělo mě pomalu ale jistě zrazovalo. Nebyla jsem si prostě jistá, alespoň ne stoprocentně. V tuto chvíli jsem na to ale myslet neměla. Měla bych to nechat plynout, tak jak jsem si to vždy představovala. Nechat plynout a počkat na to, jak se to vyvine. Jo, měla bych. A navíc, Fred byl ten nejvíc úžasný a hezký kluk, co jsem kdy mohla mít.

_____________________________________

Bude mi ctí a budu ráda, když on bude můj první.

Stále jsme mlčky nechali naše těla, aby splynuly v jedno. Nechala jsem tomu volný průběh, již jsem nepřemýšlela nad následky a podobně. Chtěla jsem to co on, byla jsem ochotna se mu poddat. Jeho ruce se mazlily s mou pokožkou, pod jeho rukama se mé tělo zachvělo. Nebyli to ani tak už jemné a zdrženlivé doteky, tyhle byli plné vášně a chtíče.

,,Katie.“ vydechl mi do krku, když jsem se ho tam nechtěně dotkla.

,, Já... Jsi si jistá?“ zeptal se, stále měl lehce chraplavý hlas.

,, Ano, jsem.“ řekla jsem jen.

V tu chvíli jsem nemohla poznat, co se mu mihlo v jeho očích. Byla to radost? Láska? Něco jiného?

Vzal mou ruku, sprchové dveře se pod jeho rukou otevřely a on mě lehce vytáhl ven. Obalil kolem mě ručník a sám si také jeden vzal. Své neposedné mokré vlasy mu trčely do stran, když si je snažil lehce osušit. Mezitím co jsem se kochala, nemohlo mi ujít jeho lehký pobavený úsměv. Věděl, že se na něj takto koukám. Věděl to.
Omotal ten ručník vysíc mu teď nízko nad bedrama, oh nic hezčího být nemohlo. Umřela jsem a tohle je trest?
Už jsem byla dávno usušená, ručník jsem si stále přidržovala u svého těla a nechtěla jej pustit. Mé tváře znovu nabraly červený odstín a já jsem se opět propadla studu. Fred si všiml, přešel znovu blíže ke mě a ručník mi vzal z rukou. Sledovala jsem, co chtěl udělat, co měl na mysli. Svůj vzal a dal jej také tam kam můj, zůstávajíc tu tak, jako se narodil. Zcela nahý.
Vadilo mi to? Sakra, že ne. Jeho tělo bylo stvořeno k uctívání, fakt že pravidelně chodil za ty roky do posilovny se na něm stoprocentně podepsali.
Dal mi pusu na čelo, tvář a poslední na rty. Jen lehce se s nimi otřel o ty mé, ale i tak jsem to mohla znovu cítit. Ten krásný pocit. Vzal pomalu mou ruku, tahajíc mě do mého pokoje. Zamkl nás, pro jistotu. Nervozita proudila mým tělem, byť jsem již tolik nervózní nebyla, ale jen jsem se trošku bála toho neznámého. Políbil mě, znovu a něžně tak jako předtím. Mazlil se s mými rty, jednu svou ruku měl v mých vlasech, tahajíc si mě blíž a jeho druhá ruka se mohla těšit ve společnosti jedné z mých půlek. Nechala jsem ho, aby si se mnou dělal, co chtěl on. Byla jsem ochotna mu teď nějak vyhovět. Vzpomněla jsem si, ani nevím proč, ale prosto jsem si vzpomněla kolik holek měl na jednu noc. Kolik jich bylo? Zřejmě hodně, možná už to ani nepočítá. Odtrhla jsem se od něj a chvilku byla mimo sebe.

,, Katie. Co-co se děje?“ zeptal se mě a donutil mě tak se podívat do jeho očí.

,, Já... Nech to plavat radši.“ začala jsem, ale nechtěla jsem mu to asi nakonec říct. Proč taky? Proč by to měl vědět...

,,Notak Katie. Vidím, že máš něco na srdci, nad něčím přemýšlíš.“ řekl mi a pokusil se o alespoň lehký úsměv.

,, Já jsem si jen vzpomněla na to, jaký jsi dřív byl. Byl si s každou druhou.“ řekla jsem na jeden nádech.

,, Achjo. Vadí ti to hodně? Změnil jsem se a ty to víš. Ale tak pokud nechceš, nemusíme pokračovat. Počkám až si tím budeš stoprocentně jistá.“ řekl mi, ačkoli se lehce musel přemlouvat.

On chtěl pokračovat. A já?

,, Já vím, jen... Já vlastně ani nevím proč se mi to prohnalo mou hlavou. Vím, jak tě kdysi pomlouvali holky, byl jsi jiný horším způsobem. Prostě, vím že jsi se změnil. A za to jsem ráda. Chci to pořád stejně.“ řekla jsem nakonec rozhodně. Na nic nečekal a přitiskl ke mě znovu a poněkolikáté svá ústa.

Ano jsem hrozná a vím to. Krátká kapitolka o ničem defakto...

Hrůza a děs se mnou.

No snad brzy další, snažím se co to jde, ale čas nic...

Miluju vás❤

→8,21K🌼

Vaše❤
xxxx