Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Ježíš... " °74°

V minulé kapitole:

,, Já vím, jen... Já vlastně ani nevím proč se mi to prohnalo mou hlavou. Vím, jak tě kdysi pomlouvali holky, byl jsi jiný horším způsobem. Prostě, vím že jsi se změnil. A za to jsem ráda. Chci to pořád stejně.“ řekla jsem nakonec rozhodně. Na nic nečekal a přitiskl ke mě znovu a poněkolikáté svá ústa.

______________________________________

Určitě si každý dokáže představit, co se dělo dál. Myslím, že jsem nakonec udělala správnou věc. Víc nás to sepjalo a jsme i více spolu, což je úžasné. O pár dní později jsme se dozvěděli další novinku. Místo jednoho dítěte budou mít na krku dvě. Brácha je fakt pitomej. Dvojčata...
Začali pomalu ale jistě vymýšlet jména pro své potomky a samozřejmě nás do toho s Fredem taky zatáhli.

,, No jak jsme naposled říkali jména jen buď pro holku nebo pro kluka, budeme muset vymyslet víc jmen. Teda dvě pro kluka a dvě pro holky radši.“ říkala Catarina, na které už bylo to těhotenství dost vidět. Její nálady a podobně. Její bříško bylo vidět z dálky, ani nevím v jakém je měsíci, ale bylo prostě vidět. Tak přeci jen dvojčata žejo.

,, Jaké jsi říkala naposled? Mám pocit, že Melanie a Lili a pro kluky Darwin a Alexandr ne?“ zeptala jsem se jí.

,, Jo přesně tyhle, alespoň někdo si to pamatuje.“ při tech slovech se koukla na Marcuse a lehce se zamračila.

,, Nojo brácha.“ zasmála jsem se jak po ní vrhl svůj typický výraz, že nic neví.

,, Noco já za to nemůžu.“ bránil se.

,, Prosím tě, vždycky zapomínáš.“ řekl hned Fred a přidal se k nám.

,, To jste se proti mě snad spikli?“ zamračil se na nás Marcus.

,, Ne nespikli, ale zřejmě si toho všimli všichni, že jsi tak trošku, no možná trošku víc zapomnětlivý.“ řekla jsem mu. Za celý jeho život nebyla snad dlouhá doba, kdyby něco nezapomněl.

,, Budu vám věřit, ale tolik nezapomínám. Jen občas.“ řekl nám a mezitím si přisedl blíže ke Catarině.

,, Co to minulé léto?“ začala jsem a počkala zda si vzpomene.

,, To bych raději nezmiňoval.“ uculil se na nás.

,, No raději, to byla katastrofa, to vám povím.“ začala jsem a zasmála se při té vzpomínce.

,, Opovaž se.“ zamračil se na mě a hodil po mě křupku.

______________________________________

Seděli jsme takto celé odpoledne a povídali si. K večeru jsme si objednali pizzu a čínu. Miluju...

,, No vzpomínám si, jak byla Kate ještě malá... Panebože, hloupější dítě jsem snad neviděl.“ zasmál se Marcus, který se dál do vyprávění o dětství.

No pro mě to tak vtipné nebylo.

,,Nebyla jsem hloupá sakra.“ praštila jsem ho do ramene a ještě na něj vrhla pohled "nic neříkej nebo si mě nepřej".

,, Jo byla, protože rodičům v době neopatrnosti spadla na topení.“ řekl tentokrát.

,, Cože?“ řekla Catarina zaraženě.

,, Neboj lásko, nám se tohle nestane.“ líbnul ji na tvář a konejšivě jí pohladil ruku.

,, No to doufám, s tvým zapomínáním bys je byl schopný někde nechat.“ řekla mu o chvilku později.

,,No dovol jako. Snad bych někde nenechal své děti, své vlastní děti.“ oponoval jí.

,, Nechte toho už prosím. Furt se dohadujem o jeho zapomínání. Prostě se všichni shodneme, že je už takový. Konec diskuze na toto téma.“ řekla jsme rozhodně.

Tři hodiny jsme se jen bavili o tom, jak zapomíná.

,,No nic, my už půjdeme. Musíme ještě nějaké věci zařídit, ohledně pokojíčku a podobně.“ řekla nám po chvíli Catarina.

,, Jo dobře, to je v pořádku.“ řekla jsem.

Všichni jsme se poobjímali, ještě prohodili pár slov a nakonec po chvilce nastalo ticho.

,, Takže, co budem dělat ještě těch pár zbývajících hodin?“ zeptal se mě Fred.

,, Nevím, co takhle ty, já a led?“ zakmitala jsem lehce obočím a pak nahodila úšklebek.

,, To zní dobře. Takže motorka?“ zeptal se i když předem věděl odpověď.

,, Jasně. Jo a ještě se cestou někde stavíme.“ řekla jsem mu.

,, Kde?“ zeptal se.

,, K Timovi, do trafiky.“ řekla jsem mu popravdě.

,, Dobře nu.“ řekl a líbnul mě na tvář a pak si mě vyzvedl.

,, Ale ale, copak?“ řekla jsem, když se na mě pořád culil jak sluníčko.

,, No nic, miluju tě víš.“ řekl mi již o trošku více vážněji.

,, Vím. Já tebe ale víc.“ řekla jsem, dala mu pusu a pak seskočila.

,, Běž si ještě pro věci a budeme moct jet. Chceš zkusit řídit?“ zeptala jsem se Freda.

,, No raději ne. Popravdě jsem to jednou zkusil a nedopadlo to nejlépe. Ta motorka skončila v živém plotě u sousedů.“ řekl mi, podrbal se na hlavě a pak na mě koukl.

,, Tak to tě k řízení nikdy nepustím.“ řekla jsem mu rázně a pak se zatvářila vážně.

No po zase hodně delší době další kratší kapitolka.
Bohužel jsem byla pryč, navíc jsou prázdniny a tak prostě není čas, chápete.

Jinak zas Děkuju❤

Vím, píšu to furt, ale což...

Vaše❤
xxxx