Pavučina snů

4. část

Tuto část věnujeme Terce, moc ti děkujeme za podporu. Užij si ji. :3

Z pohledu Em

Docela špatně se mi zhodnocovalo menu, které nevěsta s ženichem vybrali jakoby na zkoušce, protože jsem je neměla s kým zhodnotit, jelikož ten svědek se neráčil dostavit. Docela mě to mrzelo, protože jsem doufala, že potkám alespoň milé lidi a zatím se zdálo, že ten svědek je spíše maximálně nedochvilný a nezodpovědný než milý. A to ho ještě neznám. 

Objednala jsem tedy jídlo, které se mi zdálo dohromady nejlepší a nejchutnější a doufala, že mě moje šéfka nevyhodí kvůli špatné kombinaci jídel. Když jsem si představila, že by jí to nemělo chutnat, udělalo se mi zle. To ne, už zase nestíhám a slíbila jsem, že dneska přijdu včas! Byla jsem domluvená s Patrishou, že dnes přijdu brzy a uděláme si filmový večer. Tak jak to obvykle bývá v holčičí domácnosti. Klasika, nějaký slaďák pak možná komedie, halda popcornu, čokoláda a na závěr pizza! Už dlouho jsme to neudělaly, protože ona pořád dostávala v práci noční směny. Koukla jsem na mobil a zjistila, že mám dvě nepřečtené zprávy.

Rychle jsem otevřela tu první a četla:

1.zpráva

od Carmen: Ahoj Em, moc děkuju za výběr svatebního menu. 

Pak jsem otevřela tu druhou a zamrzla jsem přímo na místě.

2.zpráva

od neznámého čísla: Zaplatíš za to, co se stalo před lety.

Nějakou chvíli jsem se dívala na tu esemesku a stále dokola si ji četla. Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaký omyl, ale po chvíli uvažování... Ne, nemůžu teď uvažovat nad tím, co se stalo před lety. Okřiklo mě mé vlastní svědomí. 

Zastrčila jsem si mobil do zadní kapsy kalhot a byla jsem na cestě ke dveřím salonu. Když v tom mi mobil začal v zadní kapse vibrovat a zvonit. 

"Kdo mě sakra zase potřebuje!?" zamrmlala jsem si jen tak sama pro sebe. Vytáhla jsem mobil a podívala se na displej. No jasně, volala mi Patrisha. Po chvíli zvažování jsem hovor nakonec přijala a z druhé strany se hned ozvalo: "Ahoj Em, prosím tě, mohla by ses cestou domů ještě stavit do obchodu, zjistila jsem totiž, že lednici máme úplně prázdnou, jako kdyby tady byl nějaký medvěd," řekla rychle.

Nad její poznámkou o medvědovi jsem se musela začít smát. Po chvíli jsem řekla: "Jasně Pat, jsem teď na cestě ze salonu, budu doma asi tak za hoďku." Nestačila mi nic odpovědět, protože jsem ukončila hovor. 

Otevřela jsem dveře a najednou jsem byla na zemi. Někdo do mě vrazil. Podívala jsem se nahoru a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. 

"A-ahoj," vykoktala jsem ze sebe. 

"Co ty tady děláš?" řekla jsem už trochu klidněji. 

"No, jak bych to řekl," na chvíli uvažoval a přitom mi podal ruku, abych zase mohla stát na svých nohách. 

"Jdu kamarádovi na svatbu za svědka a potřeboval zhodnotit svatební menu. Jinak se omlouvám za to, že jsem do tebe vrazil," řekl mile. Jen tak jsem tam stála a zírala na něj s otevřenou pusou. Po chvíli se mě zeptal: "A co tady vlastně děláš ty? Když jsem tě viděl na hřbitově nevypadalas moc.." nestihl dopovědět větu, protože jsem mu skočila do řeči. "Tak to ty jsi ten svědek," řekla jsem stroze.

Z pohledu Steva

"Ano, to já jsem ten svědek," odpověděl jsem, i když jsem věděl, že to nebyla otázka. "Ty jsi ta družička?" Zeptal jsem se prostě.