V místnosti rozezněl se pláč,
to z maminky stal se rváč,
15 let,
jeden jediný pohled,
a nosila v břiše toho co měl její vzhled,
pokus zavolat jejího nevyšel,
on totiž přišel,
do toho baru,
kde měl svojí tajnou Báru,
matka přes všechno porodila,
krásného chlapce odrodila,
byl pro ní srdce,
viděla v něm sportovce,
tak jako byl jeho táta,
doufala že nebude jeho podstata,
ani ne 3 roky,
a chlapec udělal poslední kroky,
doktoři ho nezachránili,
měl totiž leukémii,
matka v rohu sedí,
na postýlku hledí,
''Proč můj syn?''
''Prosím,kde je mu konec?''
neví co dál,
rozezněl se zvonec,
do ruky ostrý předmět,
v naději že vyhledá svůj podnět,
do břicha vyřezaný,
její syn vytesaný,
úsměv na její tvář byl to poslední,
co mohli spatřit hodiny polední,
lékaři ji již nezachránili,
přesto ona je šťastná,
že její syn je u ní,
a může po boku být navždy s ní.
