Stačilo málo a vše bylo jinak

1.

„Pavlí, ale to vážně není nutné," zaprotestovala jsem, když mě Pavel, můj přítel, vedl do svého domu, „nechci vás obtěžovat."
„Luci, mě neobtěžuješ nikdy a klukům to určitě taky vadit nebude," vtiskl mi do vlasů letmou pusu.
S Pavlem jsem chodila tři měsíce a náš vztah byl prakticky dokonalý, proto mě nepřekvapilo, že mi, potom co jsem byla nucena se na dva měsíce vystěhovat ze svého bytu, nabídl, ať se nastěhuji k němu a jeho dvoum spolubydlícím. Dnes jsem je měla poprvé potkat a zjistit, zda jim má přítomnost nebude vadit. Ačkoli to od něj bylo moc krásné gesto, nechtěla jsem jeho nabídku přijmout. Přeci jen tři měsíce nejsou moc a navíc nebydlí sám. Ale nechtěl si to nechat vymluvit.

Takže jsme i přes moje protesty stáli před tím osudným domem, který by mě na pár týdnů mohl přijmout.
„Neboj, budeš se jim líbit," snažil se mě uklidnit a pevně při tom sevřel mojí ruku. Odpověděla jsem mu nevýrazným úsměvem a dál jsem se snažila skrýt svou nervozitu.
Pavel z kapsy vytáhl svazek klíčů. Ty zarachtaly v zámku a před námi se otevřela malá předsíň se skříní a botami. Zde jsem nechala bundu a boty a tiše jsem následovala Pavla kamsi dovnitř. Vedl mě do obýváku a při tom několikrát na celý ten obrovský dům zakřičel: „Štěpáne! Ráďo! Obývák, hned!"
Se zvukem otvírajících se dveří a kroků ozývajících se ze schodů stoupala moje nervozita.

Jako první vešel kluk se světlejšími, pečlivě nagelovanými, vlasy a při pohledu na mě se lehce zarazil. Hned v těsném závěsu za ním vešel poslední obyvatel tohohle domu. Jeho tmavší vlasy trčely do všech stran a vypadal značně rozespalý. Ten se naopak rozzářil stydlivým úsměvem.
„Takže, tohle je Lucka, moje přítelkyně," představil mě Pavel a objetím okolo ramen si mě přitáhl blíž k sobě, „Luci tohle jsou moji spolubydlící. Radek," ukázal na prvního příchozího, „a Štěpán," představil druhého.
S oběma jsem si podala ruku a čekala jsem, co bude dál.
„Tak teda vítej v tom našem království," přivítal mě Radek. Oba vypadali opavdu mile. Hned jsem zapomněla na všechny starosti.

Společně jsem usedli do prostorného obývaku se skleněnými dvěřmi na zahradu a začali jsme řešit to, kvůli čemu jsme přišli.
„Hele kluci, normálně bych mezi vás dva žádnou holku takle brzo nepřived," začal Pavel a oba jeho kamarádi se zatvářili uraženě, „ale tohle je krizová situace. Dům, ve kterám Lucka bydlí, se bude rekonstrovat a ona se musí na dva měsíce vystěhovat a tak mě napadlo, jestli by tu těch pár týdnů nemohla být s námi."
„A co ti udělala tak hroznýho, že jí chceš přivést do tohohle domu hrůzy?" zarazil ho Radek.
„Domu hrůzy?" udivil se Pavel. Já jsem se zájmem čekala, jak se to bude dál vyvýjet.
„A ne snad? Vždyť vy dva tu neustále jen řvete, takže jsem se i já musel odstěhovat sem dolu," obhajoval Radek své tvrzení.
„Cože?" ozval se konečně i Štěpán, „my neřveme, jen možná projevujeme své emoce trošku hlasitěji."
Asi jsem se o tom ještě nezmínila, ale všichni tři se živili streamem a youtubem. Než jsem potkala Pavla vůbec jsem nevěděla, že něco takového jde a ani teď jsem pořádně nevěděla, co vlastně dělají. Jediné co tak že Pavel je na internetu znám pod přezdívkou Herdyn. Společně jsme i koukali na pár jeho videí nebo záznamů ze streamu, ale nějak mě to nechytlo. A podle toho co říkal, se i zbylí dva živili stejně.
„Ono to nebude zas tak strašný," uklidňoval situaci Pája.
„No tak v tom případě jen řekni kdy stěhujeme a můžeme začít. Upřímně už to tu asi chtělo trošku toho ženského řádu," zasmál se Radek a s ním i Štěpán.
„Jsem rád, že jste se oba takle nabídli. Zítra začínáme stěhovat," rozhodl Pavel úplně za všechny.

Všem jsem poděkovala, že mě takle mile přijali. Kluci mi popřáli hodně štěstí a pevné nervy. Strávli jsem s nimi i celý zbytek dne a zdálo se mi, že můj pobyt zde by mohl být velmi zábavný. Tihle tři internetoví maniaci byli veselá kopa, neustále se nějak pošťuchovali a jeden druhého chvíli nenechali, ale bylo vidět, že se mají rádi a jsou opravdu dobří kamarádi.
Společně mě provedli celým domem a trošku mi přiblížili i sami sebe.

Večer mě Pavel odvezl do mého bytu a sám se vrátil domů. Já jsem skoro celou noc strávila balením těch nejnutnějších věcí a poslouchala jsem u toho stream kluků. Hráli nějakou hru, co mi vůbec nic neříkala, tak jsem jen poslouchala o čem se baví a nemálo jsem se u toho nasmála. A taky jsem zjistila, že Pavel i Štěpán jsou u hraní, hlavně při prohrách, pěkně nervní i to, že měl Radek s tím řvaním pravdu.