Tajemství

Křeslo

Draco:

      Vážně si myslí, že jsem si ho nevšimnul? Blbec. Mé tváře se zmocnil lhostejný výraz. Musel jsem se nad tím pousmát. Do deníčku jsem začal kreslit jeho náčrtek.

Po chvíli kreslení jsem uslyšel kroky. Jestli mě tady někdo nachytá s kresbou Harryho a srdíčky kolem jeho jména, bude to vážně velký problém. Nemám se ale absolutně kam schovat.
Nebo možná ano....
Díky Albusovi, který tady tráví dost času, se tu nachází masážní křeslo. Samozřejmě, on nechce, aby mu jeho křeslo používali ostatní, takže ho nenápadně schoval do rohu a zakryl skříňkou s teorií o astronomii a skříňkou, kde byla technika na dalekohledy apod. Ani jsem neváhal, běžel ke skříňkám, jednu poodstrčil, vlezl tam a vrátil je na původní místo. Akorát včas.
„Padadamdam hmhmhmmm....“ ozývalo se prostorem učebny astronomie. To je Brumbál. To snad ne. Vsadím se, že si sem bude chtít sednout, takže mě buď zalehne nebo si mě všimne. V každém případě, tohle je můj poslední nádech.
Vážně šel sem. Hledal něco ve skříňce o teorii a přitom pořád zpíval, jestli se to tak dá nazvat. Nedýchal jsem, ani jsem se nehnul. A pak jsem dostal nápad. Trochu jsem mu do té skříňky kopnul. Určitě mu nedojde, že by tady někdo mohl být. Samozřejmě, plán byl geniální. Ze skříňky vypadlo pár knih a po celé astronomce se rozutekly lupy, svinuté pergameny i čokoládové koule, které měl Brumbál schované za knihou "Astronomie podle Brumbála". Asi už mu taky došlo, že to nebude bestseller století.

   Brumbál se za vším rozběhl a přišlápl si vousy, což byla chvíle pro mě. Jak tam tak ležel obličejem na zemi, rychle jsem se spakoval a prolezl mezi skříňkami. Pak jsem šel k Albusovi podat mu ruku. To bude komedie.

„Pane Brumbále? V pořádku?“
„Eh, zajisté. Co tu děláš v tuhle dobu?“
„Šel jsem kolem vchodu sem a slyšel rány, tak jsem se šel podívat, oč tu běží.“
Podíval se na mě trochu podezíravě, ale pak se rozbrečel.
„Alespoň někdo má o mě starost, nikoho nezajímám, nikdo mě nemá rád, všichni na mě kašlou!“ začal si stěžovat Brumbál a pofrkával.
To snad ne..., říkal jsem si v duchu a mlčel jsem. Brumbál se otřepal a rozkázal: „Vypadni....“
Tak jsem vzal svých pět švestek a co nejrychleji šel pryč. Je možný, aby měli chlapi krámy? Protože jinak si to nedokážu vysvětlit...