Good student & Bad teacher

Kapitola 17

Téhož večera Regina vejde do své ložnice, okamžitě zamíří na balkón. Zastaví se, aby se nadýchala čerstvého vzduchu, pevně se chytí zábradlí a zahledí se na temné nebe poseté tisíce hvězdami.

Konečně byl konec, byla vdaná. Stala se z ní královna, přesně jak si její matka přála.

Byla úplně na dně, věděla, co ji ještě tuto noc čeká.

Náhle ji z jejího přemýšlení vymaní otevření dveří. Regina se pootočí, jen aby si všimla krále, který právě vstoupil do místnosti.

Dojde až na balkón a postaví se vedle ní. "Jaká krásná noc, že má paní."

Regina neodpoví, pouze dál stojí a pozoruje nebe. Už podle jeho chůze poznala, že je trochu opilý.

"Nemusíš mít strach."

"Já se nebojím," řekne pevně.

"Vím že lžeš, vidím ti to na očích."

Regina se otočí a znovu se hluboce nadechne.

"Můžu tě uklidnit," vrátí se král do pokoje, "nehodlám mít další děti, má dcera mi stačí, takže po tobě nic požadovat nebudu, zároveň si také myslím, že kvůli našemu věkovému rozdílu, by to bylo pro tebe celkem odpudivé."

Regina nevěří svým uším, že by ji toho nakonec přeci jen ušetřil?! Vrátí se také do pokoji a pohlédne na něj s nevěřícím výrazem.

Král se posadí v křesle a nalije si další sklenici vína. "Myslím to vážně," i z jeho výrazu to bylo poznat.

Regina se usměje. Král byl rozumnější a ohleduplnější než její matka.