Creepypasta at school | ✓

23. kapitola

Princezna se naklonila k princi a zasmála se. Na její krásné tváři se rozlil hrůzostrašný úšklebek. Nenápadně vytahla dýku a chtěla jí vrazit prolhanému princi do žaludku, když jsem se probudila. Nebylo to však dobrovolné probuzení, ale takové to ošklivé školním zvonkem. Kdybych šla spát včas, nemusela bych dospávat ve škole.

Promnula jsem si oči. Suzy, se kterou jsem seděla, se na mě mile usmála a já se mrzutě zamračila.

Byl začátek ledna a já začínala litovat své nepozornosti ve škole kvůli blížícímu se pololetí. Známky na vysvědčení ale nebyly to jediné, co mě štvalo.

Nedávno jsem si totiž uvědomila jednu velice důležitou věc. A ta věc je velice zdrcující. Uvědomila jsem si svou chybu přidání ke Slendermanovi.

Jak jsem zjistila, stěhování není pouze ochrana jeho dětí, ale také právě nachytání nových úlovků. Vždy vyšle skupinku creepypast do školy, aby někoho obalamutili jako obalamutili mě. Byl jsem pouze hodná ovečka, co šla na porážku. Narozdíl od toho nebohého zvířete jsem do té pasti vlezla s naprostou vědomostí. A to mě štvalo. Protože to samé já teď dělám Suzy.

Naštvaně jsem sebrala učebnici fyziky a taky sešit a hodila to do tašky. Jane, Jeff a Toby, kteří vycházeli ze třídy se ohlédli za hlukem a tázavě se na mě podívali. Nikdo jiný kromě mě a Suzy už ve třídě nebyl, Suzy byla nenápadná, takže jediný, kdo za to mohl moct jsem já.

,,Nečumte!" štěkla jsem na ně a oni se pro jistotu otočili a rozešli se na další hodinu.

Neumím ovládat vztek. Dělá mi to problémy. Možná za to může má osobnost. Ale rozhodně vím, že mám chuť někoho zabít.

S vražedným pohledem jsem se přibližovala k mým spolutruhelníkům. Suzy poskakovala za mnou. Tahle holčina byla vždycky taková veselá. Nikdo mi ti nevadilo, ale teď mě rozptylivala.

Jane, Jeffa a Tobyho jsem dohnala. Nenápadně jsem strčila do Jane. Ta byla zaujatá rozhovorem mezí ní a jejím sokem, ale tohoto si všimla. Nevinila ale mě, ale Jeffa.

,,Sakra Jeffe! Já nemůžu za to, že seš vypatlanej a máš místo mozku piliny, takžes ten test napsal špatně! A nemusíš do mě kvůli tomu strkat!"

,,Mělas mě to naučit! A nestrk sem do tebe! Já nevim jako, kdo tady má piliny v hlavě!"

Jane se zastavila a pomalu se otočila na Jeffa.

,,Nebudeš mi nadávat ty albíne!"

Její ruka přistála na Jeffově tváři. Kolemjdoucí je už s plnou pozorností sledovali a byli zvědaví, jak se to bude vyvíjet. Ze mě chtě nechtě vyprchal vztek a šklebila jsem se na ně taky.

Všichni se snažili nesmát, protože pořád to byla skupina postrachů školy. Toby se ale jako jediný se Suzy smál nahlas. Jejich smích byl tak otravný a tak vtipný zároveň, že jsem se musela začít smát potichu taky.

,,Sakra Jane! Co sem ti udělal! A co vy tady čumilové oxidujete?"

Jane se na něj sladce usmála, dohnala mě a spolu jsme se rozešli vstříc zeměpisu.

Zbytek dne jsem přežila v poklidu, bez vzteku. Jenže Suzy začala být zvědavá. Nechápala Janinu narážku na albína. Nebyl přeci tak vybledlý.

Těch chyb, kterých jsme se dopustili, bylo několik. Suzy si je všechny dokonale pamatovala a proto mi na obědě zaskočilo, když se nás zeptala, zda může jít k nám na návštěvu. Mě to jenom připomnělo můj hněv na pár lidí, kteří seděli vedle mě.

Dobrý večer dámy a pánové! Řekla jsem si, že naíšu kapitolu a hnedka jdu rezepsat a napsat novou. Děkuji moc moc za těch 300 votes a jsem opravdu moc moc ráda, že se vám očividně můj příbeh líbí. Taky chci poděkovat, že se tento příběh dneska ráno ocitl na první příčce v cp, takže opravdu moc moc děkuji. Mějte se pěkně!