You are my new family?! |MenT|

14. speciál za 100 sledujících

Na mém profilu je nový příběh. Jmenuje se 'Co když je to konec?' a budu ráda, pokud se na něj podíváte.

Dveře se otevřely a v nich stál Adam. ,,Ahoj Carr. Můžu se posadit?" ukázal směrem k posteli. ,,Eh, jo, jo jasně. Posaď se." sedla jsem si vedle něho a otočila se na něj. ,,Co potřebuješ, Ádí?" chvilku mlčel a otočil se na mě. ,,Carr, víš co se stalo včera večer mezi mnou a Tonnym, že?" chvilku jsem přemýšlela, jestli nezalhat, ale nakonec jsem odpověděla: ,,Ano". ,,Dobře. Já jen, viděla jsi něco?" ,,Ne. Ne, nic jsem neviděla. Přes sluchátka jsem něco slyšela, ale ničemu jsem nerozuměla." ,,Dobře." ,,Adame, co se stalo?" ,,Nic. Je to dobrý. Budu v pohodě." ,,Ublížil ti?" ,,Ne. To je dobrý. Zase se to zahojí." ,,Už to párkrát udělal? Kolikrát už tě zmlátil?" ,,Neřeš to. Není to tvoje věc." ,,Takže ano. Jak moc?" ,,Carr. Nech to být. Pojď se bavit o jiném tématu, jo?" ,,Dobře, včera odpoledne jsem na Instagramu viděla skvělou kampaň proti domácímu násilí..." ,,Carr! Proboha! Říkám nech to být. Nazývat to domácím násilím mi přijde přehnané. Však to nic není." ,,Když myslíš..." ,,Ty Carr, řekni mi něco o sobě." a tak jsem mu odvyprávěla celý můj příběh. ,,Mrzí mě, že jsem tě to donutil říct." ,,Ne, to je v pohodě." obejmul mě a já se rozplakala. Konečně jsem měla někoho, u koho jsem se mohla vyplakat. Hladil mě po zádech a já se k němu choulila. Někoho takového jsem potřebovala abych se s tím mohla srovnat. Nevím jak dlouho jsme tam seděli, ale hodně mi to pomohlo. Adam se po chvilce odtáhl. ,,Jak si na tom, Carr?" ,,Je mi lépe, díky." znovu si mě k sobě přitáhl a já si hlavu položila na jeho rameno. Bylo mi takhle dobře a neřešila jsem, že se tisknu ke klukovi, kterého skoro neznám. Ubrečela jsem se ke spánku a když jsem znovu otevřela oči, ležela jsem v posteli. Chtěla jsem se posadit, ale bránila mi v tom ruka na mém pasu. Nejdřív jsem se vyděsila, ale pak mi došlo, že je to Áďa. Neodešel, spal vedle mě. Znovu jsem si lehla a zachumlala se do deky. Chvilku jsem ho pozorovala a pak se k němu víc přitiskla a usnula. Vzbudil mě pohyb. Vedle mě se prohla matrace, Adam to být nemohl, váhu jeho ruky jsem stále cítila na břiše. Počkala jsem, než si dotyčný lehne a až pak otevřela oči. Na rameni mi ležela hnědovlasá hlava. ,,Tonny?" on zvedl hlavu a podíval se na mě. ,,Co tady děláš?" ,,Vadím ti? Jen jsem se přišel mazlit a pokoušet se usmířit s bráškou. Jestli ti vadí, že jsem u tebe, řekni." ,,Ne, ne v pohodě, asi. Lež dál." srdce se mi rozbušilo a bylo mi jasné, že to Tonny slyší. O to bylo těžší ho zklidnit. Když jsem se alespoň trochu zklidila, Adam si na mém pravém rameni vzdychl. Lekla jsem se, že je vzhůru ale on dál sladce spal. Tonny se tomu tiše začal smát a mně taky cukaly koutky. Najednou jsem si uvědomila, jak divný to je. Ležím v posteli a na ramenou mi spí dvojčata, které sotva znám. Adam si znovu ze spaní vzdychl a Tonny se rozesmál. Tentokrát už hlasitěji a tak se Áďa zavrtěl. Kašlu na to, tohle je zatraceně roztomilý. Tonny svoje slovo fakt dodržel, doopravdy se přišel pomazlit. Rukou se dotkl Adamovi tváře a ten zavrněl. Znovu se ho dotkl a já se usmála. Úsměv se mi ještě víc rozšířil když si s Adamem propletl prsty. ,,Ádí?" tichounce zašeptal ,,Áďo? Bráško?" ,,Tonny nech ho." tiše jsem ho okřikla. ,,Ani vyspat ho nenecháš, chudáka." Tonny se ke mně natiskl a já se na chvilku přestala ovládat. Pohladila jsem ho rukou ve vlasech a on spokojeně zavrněl. Dobře, tohle je fakt úchylný. Naprosto jsem ztratila pojem o čase, mohla jsem tam s nimi ležet i hodiny. Znovu mě vzbudil až šramot na chodbě. Vylekala jsem se, že sem někdo přijde, že nás někdo najde jak tady spolu ležíme. Tonny se zavrtěl a zvedl hlavu. ,,Carr?" ,,No?" ,,Kolik je hodin?" pohled na hodiny mě šokoval. ,,Už jsou čtyři. Prospali jsme celý den.'' Tonny se zvedl a moje rameno okamžitě začalo bolet. Naklonil se nade mnou a lehce zatřásl s Adamem. ,,Áďo, vztávej!" Adam zabručel a pomalu se vzbudil. Když uviděl s kým se drží za ruku a kdo ho vzbudil, zabručel, ruku mu vytrhl a natiskl se mi do ramene. I druhé rameno začalo protestovat, že je přeleželé a ještě víc, když se mi Adam hlavou narval pod něj. Celej se zachumlal do deky až z něj nebylo vidět nic. Tonny se rozesmál, přelezl mě a začal Adama lechtat. ,,Tonny ne! Přestaň! Ne! To bolí!" Tonny přestal a zadíval se na něj ,,Doopravdy?" ,,Ne..." začal ho znovu lochtat. ,,Kluci tak dost, stačí. Nemusíme sem přilákat celej barák, ne?" fakt nechci aby nás někdo viděl. Rozhodně by se to dost těžce vysvětlovalo. Adam z postele snad vyskočil, jen aby nemusel být dál s Tonnym. Oba odešli a já se musela začít smát. Sama jsem nevěděla čemu, ale smála jsem se. Chvilku jsem si hrála na mobilu, když za mnou přišel Ráďa. ,,Carr? Hele, je to blbý, a nezodpovědný, ale já, Pavel a Štěpán potřebujeme odjet. Vrátíme se zítra večer. Zvládneš to tady s dvojčaty, Lukym a Marťou?" ,,Jo, asi jo. Neboj se. Při nejhorším se vrátíte a ti dva tu budou ležet zabití." Radek se zasmál zvedl se a odešel. Takže já, Martin, Lukáš a hlavně dvojčata. A to na dvacet čtyři hodin. No, to bude sranda.

Jaký máte názor na postavy? Která je vaše nejoblíbenější? Nepište mi váš názor do komentářů. Lucy