Zayn sister[1D]

Seven-Don't touch my sister Harry!

Zayn

Sledoval jsem svoji malou sestřičku, jak dokonale navodila atmosféru jednou písní. Bylo to jako sen. Byli jsme si tak podobní a zároveň tak odlišní. Zvláštní bylo, že si vůbec neuvědomovala, jak je krásná. To, i když jsme byli před Modestem, tak na ní zírali všichni kluci včetně Paula. Nelíbilo se mi, ani za mák, ale kdybych jí to zakázal, udělá si stejně, co chce. „Bylo to dokonalé, Monique" promluvím jako první a vstanu. Pevně ji stisknu v náručí a ona se tak nesměle, ale zároveň pyšná sama ze sebe, usmívá. „Děkuji" pípne a vtiskne mi polibek na tvář. Koutkem oka zahlédnu ve dveřích Harryho. Pozoruje moji sestru. Je to zvláštní pohled, který jsem u něj vídal velice často. Dívá se na ni, jako na kořist. Stisknu ruce v pěst, čehož si všimne Mon. „Děje se něco?" zeptá se a semkne obočí, stejně jako to dělám já, když se mi něco nezdá. „Nic jen mám schůzku a musím jít" zalžu přesvědčivě.Tu schůzku mám, až za chvíli. „Uvidíme se pak" dodám, pohladím jí po vlasech, klukům naznačím, ať ji zabaví a vydám se za Harrym. Pořád stojí u dveří, ale když vycházím ven tak dělá, že jde někam pryč. „Zastav se" řeknu hrubě a hlas mi nebezpečně zachraptí. Mladík přede mnou zastaví, ale neotáčí se. „Ruce pryč od mé sestry" upozorním ho a teprve nyní se obrátí. „Jak to myslíš?" zeptá se povýšeně a jeho nejistý výraz nahradí typický úšklebek. „Víš moc dobře" chytím ho pod krkem a ruku stisknu. „Nebudeš jí zatraceně nabízet ty tvoje Daddy sračky, či jak tomu říkáš. Toleruju, že každý má svoje choutky, ale na moji sestru to zkoušet nebudeš!" pustím ho a on se zakymácí. „Nikdy jsem to po ní nechtěl" řekne a já cítím, že mluví pravdu. V jeho očích je však takový chtíč a touha, že mi můj smysl pro obranu mých nejbližších nedovolí mu říci, že je vše v pořádku. „Dám si na tebe pozor" varuji ho a jdu dolů. Zmizím z domu a napíšu Louisovi, aby už šli, jinak nestihneme tu párty u Demi Lovato. Harry řekl, že se mu nechce a já ač nerad tu nemohu zůstat, protože mám na té oslavě schůzku s Perrie. Řeknu vám. Není mi, ale vůbec dobře z toho, že tu nechávám mou sestru samotnou s Harrym. Doufám, že k ničemu nedojde a to doslova.

Monique

Kluci na mě chvíli zírají a pak se můj bráška zvedne a řekne. „Bylo to dokonalé, Monique" ve chvilce mě objímá a já se nezmůžu na nic jiného než na prosté „Děkuji". Pak se mi ale zdá, že se napnul tak se lehce odtáhnu a pronesu se staženým obočím „Děje se něco?". Chvíli se zdá, že mi ani neodpoví, ale nakonec z něj vypadne podivná věta „Nic jen mám schůzku a musím jít" odtáhne se ode mě úplně a jemně mě pohladí po vlasech. „Uvidíme se pak" potom už jen mizí ze dveří pryč. Povzdychnu si. Doufala jsem, že zrovna on se k tomu vyjádří trochu víc. Jeho názor je mi nejvíce důležitý. A ještě Harryho, ale ten se ani neuráčil dostavit. Asi pochopil to, co jsme mu řekla. Jsem zklamaná? Ano, i přestože bych neměla být. Hned mě však obklopí zbytek kluků, takže na nějaké přemýšlení nemám moc času. Pořád se mi zdá, že z chodby slyším nějaké hlasy tak chci jít ke dveřím, ale Liam mě zarazí. „Pusť mě" zavrčím nepříjemně a vyvléknu se mu. Rázně, ale tiše se dostanu ke dveřím a tiše naslouchám. „Nebudeš jí zatraceně nabízet ty tvoje Daddy sračky, či jak tomu říkáš. Toleruju, že každý má svoje choutky, ale na moji sestru to zkoušet nebudeš" vrčí Zaynův hlas a já opatrně přiložím oko blíž ke škvíře. To je kudrnka komu nadává! Takže Harry mě stejně chtěl jen na sex a ještě k tomu si hraje na Christiana Greye. Málem to se mnou sekne, takže se opřu o futra. Když uslyším cinknutí mobilu, lehce nadskočím. „Musíme jít, Mon. Máme tu schůzku" shovívavě se usměje Louis, když se otočím. „Oh, jistě. Styles jde taky?" nevím proč, ale jednoduše mi to splyne ze rtů. „Ne, prý se mu nechtělo" pronese Niall dobromyslně a do mě jakoby uhodilo. „Aha a to jako nemusí chodit na tyhle vaše schůzky?" zdvihnu obočí podezřívavě. „Říkal, že je mu špatně" zalže Liam. Zřejmě netuší, co jsem vlastně viděla. Jen kývnu a hraně se usměju. „Užijte si to" zatvářím se kysele. Oni se zasmějí a odejdou z místnosti. Zůstanu v domě sama. S tím ďábelským brunetem teda ještě. Povzdychnu si, kytaru uložím od pouzdra a jdu pomalu do kuchyně. Snažím se dosáhnout do horní police pro čokoládové sušenky, ale jsem moc malá. Vztekle, jako křeček zakleju. „Podám ti to" ozve se vedle mě chraptivý hlas a zelenoočko rázem otevře skřínku a sušenky mi podá. „Jak jsi věděl, co chci?" zeptám se po chvíli trapného mlčení a vezmu si je od něj. „Vždycky se tam natahuješ a nakonec použiješ židli a vtáhneš tyhle sušenky" pokrčí rameny on a stále mě sleduje. „Děkuji" kývnu hlavou a pustím se do jedné sušenky. „Slyšela jsem to" vyhrkne náhle během jídla. On na mě nechápavě vykulí oči a pak je vykulí ještě víc, když mu dojde, co mám na mysli. „Ehm aha?" zakašle a tentokrát uhne pohledem on. „To jsi po mě vážně chtěl?" zakřičím po něm, ani nevím, kde se to ve mě bere. „N-ne" poprvé ho slyším koktat a vidím ho vyvedeného z míry, ale to mě vůbec nezajímá. „Ty vaše posrané Daddy hrátky!" vyplivnu to slovo jako jed a začnu se k němu blížit. Pro tuto chvíli je to on, kdo ustupuje. „Víš, proč jsem bratra tak nenáviděla?" zle se na něj ušklíbnu a stále jdu proti němu. „Protože jsem musela prodávat svoje tělo, abych měla na chemoterapie pro mámu. No ano. Pašovala jsem drogy, nechala si muže dělat s mým tělem, co chtěli, jen abych jí zachránila! A všechno to bylo zkurveně málo!" už hystericky křičím a po tvářích mi stékají slzy. „A ty po mě chceš tohle svinstvo. Hnusí se mi to jasné? Dělali to se mnou. Nenávidím to skoro stejně tak jako sebe samotnou. Vím, že jsem špína, ale nikdy mě už nikdo k ničemu takovému nedonutí" sklouznu dolů po zdi a už se nechám unášet lítostí a vztekem na sebe samou. Nahoru mě zvednou dvě silné paže. Harry mě objímá! Ztuhle stojím a neoplatím mu to. „Odpusť mi to prosím" mumlá mi do vlasů a já se v tuto chvíli uvolním. „Je mi to hrozně líto" pevněji mě obejme a tentokrát mu to i oplatím. Odtáhne se ode mě a zahledí se mi do očí. „Jsi tak nádherná" zašeptá a pak mě políbí. Začnu kupodivu spolupracovat a cítím jeho měkké rty v kombinaci s mými slzami. Kudrnka však začne víc tlačit, díky čemuž se vzpamatuju. Odstrčím ho od sebe a s očima zalitýma slzami se na něj podívám „Jen jsem ti teda chtěla říct, že to dělat nechci, takže si můžeš dát pokoj a zkoušet to zase na jinou" s tímhle se otočím a začnu znovu chroupat sušenky, jakoby se nic nestalo. Nesmím se do něj zamilovat! To je to hlavní, na co myslím. Ráda bych si to i slíbila, ale obávám se, že už je možná pozdě a on mě zcela ve své moci. O tom se však Harry nesmí ani doslechnout, jinak mi nedá pokoj už vůbec. S povzdychem se jdu naložit do vany, když tu mi pípne nová zpráva. „Ahoj, kotě. Nechtěla by, jsi zajít na kávu? P" přečtu si to a nyní už s úsměvem zavrtím hlavou. Paul mi píše, Jako bych byla nějaká malá holka, co mu naletí na ten jeho úsměv. „Promiň :( Mám depku, takže jsem ve vaně" odešlu já a čekám, co odepíše. „Chtěl bych být v té vaně s tebou" zní odpověď. Doslova pobaveně to sleduju a napíšu. „Smůlička už tu mám přítele". Na to už mi neodepíše a já se začnu smát. Ty chlapy jsou hrozní.

//Ahojky, vítejte u mé momentálně neoblíbenější povídky(jistě jste si všimli, že ji mám momentálně raději než ty ostatní :D). Dnešní kapitolka je trochu zvláštní, protože není jen z pohledu Mon, ale i Zayna a já se ptám-líbí se vám to? Chtěli by jste ještě kapitoly z pohledu jiných osob? Pokud ano určitě se mi o tom můžete zmínit v komentářích♥Děkuji za všechna přečtení a hlasy nejen u této povídky vaše eftřináctka :D