Creepypasta at school | ✓

26. kapitola

Nastal únor. Sniíh začínal pomalu tát s nastávajícím teplem. Spolu se začátkem února také končilo první pololetí a samozřejmě i vysvědčení. I přes mé obavy jsem prospěla se čtyřmi dvojkami a tím pádem i s vyznamenáním.

Podívala jsem se na Jane, která si povídala se Suzy a Suzy česala malou Sally. Vypadaly klidně, skoro jako by se nic nedělo. Ale Jane i já víme své.

Jeff a Toby se snažili si mě udobřit. Po pár dnech to ale vzdali, jakmile viděli, že se mnou nehnou. Celkem mě jejich vytrvalost překvapovala. Mezitím jsme s Jane podnikly pár výprav a Slenderman na nás absolutně kašlal. A když na nás on kašlal, tak jsme my kašlali nan nějaké pitomé tréninky.

Suzy se u nás od vánočníchprázdnin celkem zabydlela. Nejdřív spávala u mě, ale nakonec jsme jí zařídili pokoj v prvním patře. Na Suzy se nic nezměnilo, pořád byla stejně roztěkaná a vtipná holčina. S creepypastami se bavila naprosto normálně a včichni ji bez předsudků přijali mezi sebe.

Z chodby se ozval rámus. To nebylo nic nenormálního, protože tady si denně někdo nosil své oběti do svých pokojá, aby je mučili. Ale tohle znělo jako by se celé patro vydalo ven na chodbu a rozhodli se dupat jako sloni, což rozhodně nemohli být oběti jednoho člověka a že by se jich náhodou setkalo třeba šest najednou bylo trochu nemožné.

Jane vykoukla na chodbu, Sally hned za ní. Malá holčička pak vyhopkala ze dveří s jejím roztomilým smíchem.

,,Co se děje?'' zeptala  jsem se.

,,By ses musela podívat,'' ušklíbla se Jane a vyšla na chodbu také.

Tázavě jsem se podívala na Suzy a ta pokrčila rameny a také vyšla vstříc svému osudu.

Když jsem stanula na chodbě, málem jsem se rozbrečela smíchy. Z chodby se stalo Koloseum s býčími zápasy. Tedy ne doslova. Spatřila jsem Tobyho na čtyřech a na něm seděla Clockwork. Stejně seděl i BEN na Jeffovi, Sally na Liovi a Jane na Suzy. Jediní Masky a Hoodie se dohadovali, kdo ude na čtyřech a kdo bude sedět.

Zapomněla jsem na svůj vztek. Tohle se mi líbilo. Už jsem najednou nechtěla válčit. Teď jsem chtěla si užívat.

Rozběhla jsem se a strčila do Briana, který se konečně s Timem dohodl, že bude sedět nahoře. Brian zabručel, že to není fér, ale my jsme už dávno byli uprostřed vřavy. Jezdci do sebe bouchali a mlátili rukama, váleční oři se zvedali na kolena a bouchali také. Okolo panovala výborná nálada, uzýval se smích a obyvatelé v patrech pod námi jistě nadávali na toho, kdo stavěl takto nehlukotěsný dům.

K večeru jsme zašli do cukrárny. Byla to maličká, ale útulná cukrárna a hlavně byla vyhlášená. I když, asi jí úplně na oblíbenosti nepřispěje banda ječících pubertálních výrostků.

,,Já mam nápad!'' vykřikla jsem nahlas. I přes hluk, který jsme vydávali, se na mě zybtek kavárny obrátil a prodavačka mě probodla pohledem.

Holky se potichu rozesmály a kluci až na Tobyho dostali záchvatsmíchu. Nevěděla jsem, jestli se smějí mě, nebo něčemu, co jeden z těch idiotů řekl. v obou případech bych ale řekla, že z nás prodavačka bude mít ještě menší radost.

Naoko uražená jsem se zvedla a šla zaplatit. Kpaní prodavačce jsem šla ale i kvůli jiné věci...

Ahoj všechny mé drahé lampičky! Chtěla bych moc poděkovat za více jak 3 000 přečtení a skoro 400 votes. Jsem neskutečně ráda a jsem také ráda, že se vám příběh líbí. Pokračování této kapitoly bude v neděli. Jak jistě víte, celý příběh píšu na notebooku, který jsem si na dovolenou nevzala a ani mi to nevadí, každopádně tuhle kapitolu jsem celou napsala v mobilu, kde to je absolutně postižený. Ten nápad se "zápasy" (říkejte si tomu jak chcete) jsem dostala, když jsem uviděla fotku Bena sedícího na Jeffovi a volá na škleba "Go Jeff, go!" a Jeffulín je z toho otrávený. Příběh se blíží do finále, ale mám spoustu námětů na příběhy, takže se rozhodně máte na co těšit. Mějte se pěkně!