Obyčejná holka ✔️

// Část 28. Problémy s učitelkou \\

Lola už je nejspíš ve třídě, protože ji už na chodbě nevidím. Proto musím přidat. Sprintuju do třídy, když mi najednou podjede noha a já spadnu. Ležím na zemi na břichu a celkem mě bolí loket, protože pád jsem ubrzdila rukama. Nechápu, proč uklízečky vytírají podlahy ráno. To nechápou, že třeba někdo jako já, může uklouznout? Ležela jsem na zemi a opatrně se zvedala, když v tom uslyším cvakání podpatků a chůzi za svými zády. Osoba se zastaví přede mnou. Zvednu hlavu a zjistím, že jsem v háji.

,,Dobrý den, slečno Cageová. Copak se tu povalujete?" řekla hrubě naše učitelka matematiky a posunula si brýle ke kořenu nosu. Byla tak odporná, no fuj.

,,Promiňte, že jdu pozdě. Hledala jsem učebnice a teď mi podklouzla noha," omluvila jsem se a zvedala se z mokré podlahy. Nechtěla jsem ji vytočit, tak jsem se slušně a popravdě omluvila.

,,To mě u vás vůbec nepřekvapuje. Jdete o," podívala se na hodinky, ,,dvanáct minut později," řekla hrubě. To už mě ale vytočilo. Nemůže třeba říct "nezlomila sis nohu, že tady ležíš?" Ne nemůže, protože je to prostě matikářka.

,,Vždyť i vy jdete do třídy až teď," vypadla ze mě trošku neslušná připomínka. Co se to se mnou děje? Jindy bych si toto nedovolila. Ale nad svou drzostí jsem se musela pousmát.

,,Jste drzá, slečno Cageová. Šla jsem do kabinetu pro opravené domácí úkoly. Ovšem ten váš jsem tam nenašla," zašklebila se na mě a zaťukala prstem na sešity, co nesla v rukou. On byl nějaký úkol? vrtalo mi hlavou. Dostala mě, už jsem k tomu neměla co říct. ,,Takže běžte do třídy, ostatní už čekají. A tam vyřešíme vaši docházku a zapomínání úkolů," vydechla s radostí, že mě dostala. Kývla jsem, radši už mlčela a odešla ke třídě. Bez zaklepání jsem vlezla do třídy a zapadla do své lavice. Schytávala jsem plno pohledů, ale já je ignorovala. Lola se na mě otočila. Mávla jsem rukou a pohledem jsem ukázala na dveře, kde se právě ukázala učitelka. Pak jsem protočila očima a vytáhla si sešit. Nesnáším ji!

,,Cageová, postavte se!" zakřičela učitelka. Jak nečekané, když mi na chodbě řekla, že moje problémy nebude řešit na chodbě, ale ztrapní mě před celou třídou. Vstala jsem na její vybídnutí a opřela se rukama o lavici. Pohledem jsem spíš pozorovala, jaké je dnes počasí, než abych se koukala na učitelku, co si libuje, když někdo před ní spadne a natáhne se na mokré podlaze.

,,Přišla jste o 12 minut později. Do toho jste přede mnou spadla na kluzké mokré podlaze." Celá třída se začala smát. Ano, paní učitelko, ještě jim třeba popište, jak přesně jsem padala. Ignorovala jsem to a tvářila se dál s nezájmem v očích. Nakonec jsem se ale taky pousmála. To ji přece naštve víc. ,,Nemáte učebnice, nenosíte domácí úkoly a ještě mi řeknete, že i já jdu pozdě do hodiny. Ano, jak drzé." Na tohle spolužáci reagovali spíš pozitivně. 1:1.

,,Ano, jak moc jsem to ale drzá a nezodpovědná," zašeptala jsem, aby to ona neslyšela a protočila jsem očima. Pár lidí to slyšelo a otočilo se na mě se smíchem ve tváři. Otočil se i Nicolas. Věnovala jsem mu jen krátký pohled. Jeho oči byly nerozeznatelné a to se u něj moc často nestává. Znejistilo mě to.

,,Takže, Tereso, chcete poznámku nebo -"

,,Prosím?" vyjekla jsem rozčíleně. To si ze mě dělá srandu? Jediný úkol, jediný pád, jediné zpoždění? To nesmí myslet vážně. ,,Poznámka za to, že jednou do roka nemám úkol a přijdu pozdě?" vyjela jsem po učitelce znovu.

,,A za drzé chování," propalovala mě pohledem. To je tak pitomé uvažování.

,,Vždyť kdybyste byla v hodině včas, nepotkala byste mě na chodbě," zašklebila jsem se. Spolužáci mě podporovali a vyprskli smíchy. Nevím, kde se ve mně ta drzost bere.