Cold

23

Pomalu jsem jistě sypal jed do jejího pití, které odmítala vypít. ,,Vypijte to, nebo vás zabiju nejpomalejší smrtí," Nutil jsem ji. ,,Tohle ti neprojde," Zasmála se. ,,Tak?" Strčil jsem ji k puse otrávenou vodu. Náhle začala pít. Abych byl i k vám upřímný, je tam jen spoustu uspávadla. Další práci dodělám sám.

Přiložil jsem ji na odhalenou hruď její vlastní usmrcovací pistol a vystřelil. Rána nebyla tlumená a proto jsem si sbalil všechny věci, znovu ji protáhl oknem a vlekl ji do lesa, kde si ji na pospas vezmou zvířata. Pohodil jsem ji do menšího porostu a odešel blíže k městu. Sedl jsem si na kraj lesa, při lampě. Opřel jsem si o ni hlavu a jen potichu rozdýchával to, že jsem někoho doopravdy zabil. Chtěl jsem to udělat co nejméně bolestivěji, ale kdo by to neudělal? Stále nechápu, že to nikdo neudělal. Seděl jsem a jen přemýšlel. Kdybych se mohl vrátit takhle pozdě večer domů, byl bych raději, než být na ulici.

Po 3 h.

Nebyl jsem si jistý, zda stále mám čekat, nebo jít domů. Zvedl jsem se, když jsem se mírně lekl stínu, který tu byl. Asi toulavá kočka. Šel jsem po silnici, která je hned obklopená lesem. Když už jsem se necítil dobře, přidal jsem na kroku. 

Náhle jsem spadl na stranu a spadl do příkopu. Rozdýchával jsem, to co se stalo. Náhle jsem uviděl jeho obličej a hledal, kam zase zmizel. ,,Dereku?" Zaslechl jsem vrčení v lese.