Obyčejná holka ✔️

// Část 30. Zachránce Jeremias \\

Přes její brýle na mě koukaly až neuvěřitelně obrovské oči.

,,Ale já... to nepůjde," koktala jsem. Ne, že bych nechtěla Nicovi pomoci, ale s doučováním na něj kašlu.

,,Nenutím vás do toho, slečno Cageová. Jen vám říkám, že byste udělala dobrou věc a pomohla vašemu spolužákovi," pronesla mile, což je u ní nezvyklé, a víc se o to nezajímala. Oddechla jsem si a sklopila hlavu zpět k příkladům. Uf.

,,Prosím, Tess," zašeptal ke mně Nico, když jsme se oba vrátili k příkladům.

,,Co?" zvedla jsem k němu nechápavě hlavu. ,,Neříkej, že by jsi chtěl doučování," pronesla jsem dost jistě a potichu se zasmála.

,,Jo, chtěl," řekl smutně s hlavou sklopenou do sešitu. Nad tím jsem jen protočila očima. Já nikoho doučovat nebudu.

,,Ježíši, tak v hodině víc opisuj a ptej se. Vždyť sedíš s Lolou," rozhodila jsem rukama. Je to pravda. Lola je nejchytřejší ze všech, co znám.

,,Lola mi neporadí. Upřímně mi je i dost nesympatická," vypadlo z něj opatrně ale upřímně. Tak to mi nešlo do hlavy a okamžitě jsem mu musela něco vrazit, protože to jsem celá já.

,,A proto sis ji vybral a sedl si k ní?" zašklebila jsem se na něj. Ale ne, to jsem neměla říkat. Tak nádherně jsem si to zase celý dokopala.

,,Tak tohle tě žere? Že sedím s Lolou a ne s tebou?" zeptal se zvědavě a vykulil na mě oči.

,,Co? Ne! Jen říkám, že je to nelogický!" odsekla jsem mu a snažila se znít tak, že to, co právě řekl, není pravda.

,,Promiň, ale myslel jsem si, že nejsi šprtka. To spíš Lola tak vypadala," zamyslel se a odvětil mi naprosto v pohodě.

,,Já nejsem šprtka?!" vyjekla jsem hlasitě a přestala se ovládat.

,,Cageová!" uklidnila mě učitelka. Vydechla jsem rozčíleně a pravila si vlasy.

,,Já nejsem šprtka," zopakovala jsem už klidněji. Nebude o mně říkat věci, co nejsou pravda.

,,Možná, ale matematika ti jde," mrkl na s dost povýšeným výrazem a mně to všechno došlo až teď. Ježíši, proč jsem tak blbá?

,,Aha, jasně, takže proto se se mnou bavíš? Kvůli tomu, že mi jde matematika?" vykulila jsem na něj oči. Ani jsem nezněla naštvaně, mohlo mi to dojít.

,,Děláš si srandu? Ne!" bránil se tentokrát on až moc hlasitě.

,,Clarku!" rovnala nás opět učitelka.

,,Jasně!" odsekla jsem mu naštvaně a opsala si další příklad, ale jen co jsem si přehrála tenhle rozhovor v hlavě, podtrhla jsem příklad tak moc drsně, až jsem proděravěla papír.

,,Vážně ne! Možná to tak vyznělo, ale není to tak," přemlouval mě dál. Jeho psí oči mi akorát napomáhaly k tomu, abych vypěnila.

,,Nevěřím ti," nesouhlasila jsem s ním. Koukla jsem se mu naštvaně do očí. Udržela jsem si klidný hlas.

,,Já -"

,,Mlč!" přerušila jsem ho křikem, protože už mi nešlo být dál v pohodě. Chtělo se mi brečet, křičet, chtěla jsem ho zmlátit, ale nešlo to.

,,A dost!" zaječela učitelka. ,,Tereso, do první řady u okna! Nicolasi, první řada u dveří!" rozkázala. Oba jsme se poslušně rozsadili. Nebudu protestovat, že chci sedět s klukem, kterému dělám kamarádku jenom kvůli matice.