Myslíš si, že víš víc?

11

It's hurts like a hell

Tohle není moje práce! Chtěla jsem na ni zakřičet.

Na fotce byly moje spolužačky, u skříněk na bazénu, jen ve spodním a některé byly úplně nahé. Bylo mi jasné o co se pokouší.

„Nic o tom nevím." vypadlo ze mě.
„Věřím vám, jen by jste si měla přečíst tento dopis, který byl k tomu. Teď to s vámi, ale nemůžu řešit. Odvedu vás ke slečně Nathaniel." a odvedla mě do malé tělocvičny, která vlastnila i malé pódium. Pamatuji si jak tuhle místnost chtěli zrušit. Vešla jsem do místnosti a tam na zemi seděla malá brunetka. Když nás spatřila nemotorně se postavila. Urovnala si vlasy a narovnala bílou košili. Ale límeček měla stále nakřivo.

„Slečno Terner, tohle je vaše nová třídní profesorka Amélie Nathaniel. Amélie, tohle je vaše studentka Lorelei Terner." Lorelei Christian Terner. Opravila jsem ředitelku v duchu. S mou novou třídní jsme si potřásly rukou a řekly těší mě. Po chvilce ředitelka odešla na nějaké jednání.

Posadila jsem se na připravený polštář, naproti Amélii,tedy paní profesorce Nathaniel.
„Tak se zas potkáváme. " řekla.
„No ale za trošku lepších podmínek." a obě jsme se usmáli. „Bylo mi řečeno něco ohledně fotky a dopisu. Četla jste ho? "
„Ještě ne." Dala mi prostor abych si ho přečetla.

"Vážená paní ředitelko, chtěly bychom ukázat chování jedné studentky. Loreley Terner. Již při prvním kursu jsme si všimli že po nás kouká. Vypadala při tom jak hladový vlk. Později jsme si však pořídila tento snímek. Nechceme s tím jít hned na policii. Prvně jsme to chtěly řešit jen ve škole. Když by se to i nadále opakovalo tak pak by policie musela zasáhnout. Tuhle fotku nám poslala jedna kamarátka a napsala k tomu to  Lorelinina slova  "tyvole ty bych vojela!"docela nás toto chování děsí a bojíme se. Prosím respektujte naší anonimitu. "

„Musím říct že ty chyby jsou do očí bijící." řekla jsem po přečtení dopisu. Mou reakcí jsem Amélii pobavila. „Jiní by řekli 'kdo to psal'"odpověděla mi.
„Nejsem jako jiní."
„A co tomu říkáš? "
„Rozhodně jsem to nefotila." zadívala jsem se na fotku. „Něco mi tam nesedí, ale zatím nevím co. Ale abych byla upřímná tak ano prvně jsem si je "prohlížela" "a rukama jsem naznačila uvozovky. „Bylo to však čistě ze zvědavosti. Abych se měla s kým porovnávat." poslední větu jsem zašeptala.
„Vy nemáte důvod se přirovnávat. "

Mám podezření, že mě zná od nějakých značek!

Jakmile tohle vyslovila já zrudla jak rak. Hodně potichu jsem vyslovila děkuju. „A přemýšlela jste, že by jste byla.. "
„Na slečny?" doplnila jsem ji. Kývla. „Popravdě jo. Ale nemyslím si že bych byla." Seš si jistá?!
„I kdyby jste byla." odkašlala si. „Nemohla bych vám tykat? Přijde mi to takové uvolněnější."
„Jo jasně. Jsem buď slečna T nebo Lorelei, případně Lory."
„Dobře, Lorelei, i kdyby si byla na slečny, tak to rozhodně není nic kvůli čemu by jsi se měla trápit, nebo kvůli čemu by ti okolí mělo nadávat. Jsme stejní jako Heteráci."
Jsme? Ty jsi na slečny?
Zřejmě jsem na ni koukala dlouho nevěřícným pohledem. „Jo jsem na slečny. Jsem lesbička a je mi to jedno."
„Ví to ředitelka?"
„Zatím jsi první na této škole kdo to ví. A prosím můžeš to držet v tajnosti?"
„Nejsem ta co by to napsala na školní Instagram."
„Děkuju." zašeptala.
Když už jsme byly u toho tak jsem se jemně naklonila směrem k ní. Vzala do rukou jemnou látku košile a opatrně ji narovnala límeček. „Nemohla jsem se na to již dále koukat." a začaly se smát. Myslím že naše hodiny budou fajn. Za chvilku začalo zvonit na přestávku. „Tak si dej svačinu nebo nevim co takhle děláte o přestávky, já si zatím dojdu do sborovny pro něco." kývla jsem a poté vytáhla z tašky telefon. Byla tam zpráva od Bena.