Myslíš si, že víš víc?

13

Něco jako rande a těhotní kluci

Byl pátek a já byla stále unavená ze včerejší brigády. Jsem ráda že už tam nikdy nemusím. Zkušenost dobrá, ale jinak už mě tam nikdy nikdo neuvidí.

O mém "rande" věděl jen Ben. Ze začátku se mu to nelíbilo, ale pak řekl že bych také měla zažít takové rande. Vzala jsem si černé skinny džíny, žluté tričko a koženou bundu. Mámě jsem řekla, že jdeme s holkama na pokec. Divila se proč tak pozdě. Řekla jsem jí že měly práci a dřív nemohly. Dostala jsem kázání, že ony práci mají a já jsem furt doma. Připomněla jsem ji, že já mám práci jako fotomodelka, tak tomu doma říkáme. Z domu jsem odešla v necelých tři čtvrtě. Do parku jsem to měla kousek. Viděla jsem tam blonďatou hlavu s kytkou v ruce.

Co řeknu doma?!

Došla jsem k němu. „Ahoj, nejsi tu nějak brzy? " zeptala jsem se ho.
„Rád tě zas vidím Lory." řekl. „Tady jsem ti něco přinesl. " malá kytička z lučního kvítí. „Děkuji to je od tebe milé, to si ale nemusel."
„Pro tak krásnou slečnu bych udělal vše."
„Nech toho."
„Co? Tobě se to nelíbí? "
„Je to moc hezké, ale nejsem zvyklá na takové sladké řečičky." podle mě ho to mrzelo. „Promiň jestli se tě to dotklo, ale většinou když tohle na mě někdo zkoušel tak mu šlo jen o to dostat mě do postele. "
„Tak to se se mnou nemusíš bát. Znám tu jeden dobrej bar. Nezajdem tam? "
„Eh já nepiju."
„Fakt? Tak to jsi první kdo odmítl pozvání."
„Někdo musí být první. " a zasmáli jsme se.
„Máš rozkošnou sestru." řekla jsem.
„Myslíš tu malou? "
„Ano."
„No víš ona není moje sestra."
„Takže ty děláš chůvu!"a dloubla jsem do něj loktem. Wade se  najednou zastavil. Škrábal se na zátylku.

Sakra.

„To je moje dítě." řekl najednou. Otočila jsem se k němu. Vzala jeho velké ruce do mých drobných a řekla že je určitě skvělý táta a že si malá nemohla přát lepšího. Zeptala jsem se na maminku a odpověděl, že jakmile porodila nechala mu dítě a už se s ním nikdy neviděla. Společně jsme na ni nadávali. Bylo mi s ním fajn.
Nakonec jsme stejně do baru došli.

Kdybych to tu neznala tak bych si toho ani nevšimla.

Já si dala k pití jen vodu narozdil od Wadea. Když už bylo skoro jedenáct, poprosila jsem jestli by jsme mohli pomalu jít. Svých pár skleniček vody jsem si chtěla zaplatit, ale trval na tom, že mi je zaplatí.

Cestou z něj trochu mluvil alkohol, jelikož začal povídat o tom jak mě má rád. Naštěstí se mě nepokoušel políbit. Jen mě na konci "schůzky" objal a dal mi malou pusu na čelo. Popřál dobrou noc a odešel svým směrem.
Doma seděla máma a čekala až přijdu. „Tak co? Odkud máš tu kytku? Ty jsi byla s někým na rande? "
„Bylo to fajn, prý chtějí jít příští týden zas. Jedna paní tam slavila narozeniny a měla moc kytiček tak jsme dostaly aby to všechno nemusela nest domu. Byla hrozně milá. Ale teď už půjdu spát, dobrou."
„Dobrou Lory. Krásné sny."
„Tobě taky."

V koupelně jsem se rychle umyla a zas upadla do říše snů. Už si nepamatuji o čem se mi zdálo, ale po probuzení jsem měla hrozně dobrou náladu. Vzala jsem telefon a napsala Wadeovi, že děkuji za včerejší večer. Zpráva od něj mi přišla hned.

Wade: Také se mi moc líbila, ale hezčí než ty nebyla. Můžeme jít klidně příští týden zas. Jestli tedy chceš :)

Odepsala jsem mu až po snídani.

Vy: Aww, to je tak hezké. Jasne klidne muzeme, uz se tesim.

Odepsal, že se také těší a že čas a místo bude jako minule. Ještě jsem mu napsala, že tentokrát bez kytiček. O víkend se rozhodlo, že se pojede na výlet. S přespáním. Sbalila jsem si teplé oblečení. Kam se jede věděli jen rodiče. Byla jsem nervózní. Jelo se dvěma auty a já chtěla jet s klukama. Nechtěla jsem riskovat hloupé dotazy mých rodičů.

Cestou jsme si pouštěli písničky, zpívali a dělali ručičkové tanečky. Měli otevřené okýnko, ale zároveň jsme topili. Byli jsme to uřvané auto, které proklínáte když okolo vás projede. Jeli jsme věrně za autem rodičů. V autě nám bylo super. Najednou se ozval telefon. Volala nám máma.
„Ano mami? "
„Ahojky, jak se jede?"
„Dobře." zakřičela jsem přes hlasitou hudbu.
„Za chvilku tam budeme, už jen pár zatáček!"
„Super mami. Musím končit. Pa"
A než se mamka stačila rozloučit tak jsem hovor ukončila.

Zatočili jsme a uviděli malou chatku. Kde už stálo jedno naše auto. „No super. Tak tam nejdu. Můžu to otočit?" zeptal se Hanry. „Nebude tam internet. A pochybuji že tam bude vůbec nějaký signál. " a tak jsme auto otočili. Měli jsme několik zmeškaných hovorů. V půlce cesty jsem to zvedla a dala na reproduktor, aby si to vychutnali všichni.
„Můžete mi jako říct kde jste?! My tu na vás čekáme a vy nikde. Si ze mě děláte srandu nebo co?! Já si vám tu zařizuju s výletem a vy se ani neuráčíte přijít! Za tohle si mě nepřejte! "křičela máma.
„Promiň, mami, ale když jsme viděli tu chajdu tak jsme se otočili. Užijte si to tam. Aspoň budete mít intimčo!" řekli bratři. Umírali jsme smíchy, ale věděli jsme, že z tohoto bude trest smrti.
„Kolik máte u sebe peněz? " zeptal se Mike
„Necelou tisícovku. " řekla jsem
„Pětistovku a nějaký drobný."
„Skoro dvojku. Proč? "
„Chris? Vyber od každého všechno co má. Uděláme zastávku ve fastfoodu. "
Dohromady jsme složili skoro čtyři tisíce. Zastavili u nejbližšího rychlého občerstvení.
Počkali si ve frontě. A pak se šlo na věc. „Dobrý den, co si dáte?"
„Dobrej. Poprosil bych třicet velkých hranolek. " prodavač při tomto číslu jen vykulil oči. Naťukal to do kasy. „Pak patnáct pití. Pět Coca-col, pět Sprite a pet Fant. " zas to vzorně naťukal do kasy. „A čtyři twistry" jelikož nám do čtyř tisíc zbývalo jen patnáct set tak jsme prodavače poprosili o zbytek jen kuřecích kousků. Vyšlo to a ještě pár peněz zbylo.
Jídlo jsme dostávali postupně. Ale i tak jsme ho všechno nanosili do kufru auta, ze kterého jsme vyndali tašky. Náš kufr byl plný hranolek a kuřecích kousků. Vypadalo to vtipně. Také vzniklo mnoho vtipných fotek. Bratři jsou prasata ale nikdy jsem nevěřila, že my čtyři by jsme dokázali sníst tolik jídla. Ale stalo se. Nezbyla ani jedna hranolka. Všichni jsme byli plní. Vypadali jsme jako těhotní, především kluci.
„Tak paterčata čekáte, madam? Nebo proč máte tak velké bříško? " utahovali si ze sebe kluci.
„Jsem těhotnej! Panebože co s tím budu dělat? Přece nemůžu mít dítě! Asi už rodím!" křičel Finn.

„Heleďte, co kdyby byla party? "
„Jooo! Nakoupíme chlast!" řvali kluci. Měla jsem v uších sluchátka a četla si na wattpadu. Zareagovala jsem až když jsme zastavili před benzínkou.
„Pro co se jde?" zeptala jsem se.
„Budeme mít párty, tak jdem koupit alkáč."
„Chtěl si říct, že jdete vykoupit benzínku." opravila jsem ho.
„Bingo."
Vešli jsme do prostoru benzíny. Kluci brali první věc na kterou narazili.
„Osmnáct bylo? " zeptal se prodavač.
„Ano" odpověděl. Nesnášel to jelikož byl nejstarší a všichni se ho ptali. Chudák Mike.
„Občanský průkaz. "
„Stačí řidičák?"
„Občanský průkaz. " zopakoval, tentokrát však bylo cítit jeho rozhořčení.
Vyndal občanský průkaz, na kterém mu bylo patnáct a nikdo by nepoznal že je to opravdu on. Zadíval se na občanku, pak na Mikea. Znovu na občanku. Mike vyndal i řidičský průkaz. „Jsem to já."
„Tady máte kratší vlasy."
„Já vím. Byl jsem tam hned po kadeřnici. "
„Kratší vám sluší víc."
„Super. Budu platit kartou. "

Vyšli jsme z obchůdků a propukl smích. „Nech se ostříhat. Pak se mu budeš líbit. Aspoň budeš mít pro mimčo tatínka, maminko."

Už jen pár dní do začátku školy. Těšíte se? Já jo. Sice ne na testy, ale jak si budeme vyprávět co kdo dělal a ten začátek bude hezký. Pak bude podzim a bude to celé kouzelné.
Jediný co mě štve jsou taneční..

Do kterého jdete ročníku? 🤔

W/love kackaaaa