Proč zrovna já... (Levi FF)

2.

Ráno:
,,Kadete..." Slyšela jsem matně ze spánku ale ignorovala jsem to.,, Kadete..." Ozvalo se znovu a dál nevěnovala pozornost. ,,Kadete!" Lekla jsem se a přitom i vzbudila. Nemohla jsem vidět vlastním očím... Přímo předemnou stál kapitán Levi. ,, Konečně... Víte že už je sedm ráno!" Řekl se zvýšeným hlasem. ,,N-ne pane...." Odpověděla jsem mu. ,,A j-jak jste se sem dostal?" Dodala jsem. ,, Mám všechny klíče od pokojů.... Ale teď se převléčte... Čeká nás trénink..." A nehodlal se pohnout. Tak moment... To se mám před ním převlíct? Vstala jsem z postele a šla ke skříni. Vzala jsem si oblečení a podívala jsem se na Levije. Stále se na mě dívá a nechtěl ze mě spustit oči. ,,P-pane...Mohl by jste se otočit prosím..." Zeptala jsem se nervózně. ,,Vy mi přikazujete kadete!" Zařval a přišel ke mě blíž. ,,Otočit se můžu kdy chci! Tohle je první varování Takumi!" Dodal a oddalil se ode mě. Pak Protočil očima a otočil se. Rychle jsem že sebe sundala košili na spaní a nacpala se do oblečení. Teď přišla ta nejhorší část a to je navlíkaní pásků... Ještě stále nevím jak se navlíkají. Vrchní část jakž takž dám, ale spodní.... To je jak pro mě maturita. Mezitím se Levi otočil a všiml si, že mám problémy. ,,Nechcete pomoct kadete?" Zeptal se. ,,Děkuji ale zvládnu to sama." Odpověděla jsem mu a zamotávala se víc a víc. ,,Sakra.." Zaklel potichu a šel mi pomoct. Kleknul si a zaměřil se na dolní část noh. Cítila jsem se divně.... Byla jsem nervózní. Nechápu proč když to je jenom velitel, který mi pomáhá s oblekem. Levi byl už s tím hotov a tak se postavil a podíval se na mě. ,,Do příště se to naučíte kadete.... Nemíním vám to dělat pořád jak malému dítěti." Řekl otráveně. ,,A teď pojďte... Čeká vás trénink." Dodal a odcházeli jsme pryč z mého pokoje. Vyšli jsme ze zámku a mířili si to do trénovací lokace, která byla od nás jenom kousek. Došli jsme na místo. Bylo toho tady hodně. Byly tu podobizny titánů, jak těch malých, středních a velkých rozměrů, bambusové meče a různé terče. Kapitán Levi se zastavil a otočil se ke mě. ,,Takže.... Dneska se vás pokusím naučit všechno kadete..." Řekl a podal mi nějaký přístroj. ,, Tohle si nasaďte.... Začneme s háky...,, Tak to je dobrý... S háky umím ale pohybovat se s nimi, to už ne. Levi mi vysvětloval, jak se s nimi pracuje a jakou polohu bych měla mít. ,,Teď to jděte zkusit... Když tak vás jistím." Řekl a jeho háky vystřelili a jen tak visel. Ta mechanika je dost těžká.... Jak s ní můžou chodit celý den? Ale tím se teď nebudu zabývat. Takže jsem vystřelila háky a začala se bez jakých koliv problémů pohybovat mezi stromy. Byl to fakt nádherný pocit... Cítila jsem se volná jako pták. Pak jsem se vrátila zpátky k Levijovi a zůstala na zemi. Levi se snesl dolů a podíval se na mě. ,,Velmi dobře kadete... Teď zkusíme trysky.... Jak si můžete všimnout tak na mečích máte spoušť... Stačí jí zmáčknout a zrychlíte.." Řekl a já přikývla. Vystřelila jsem znovu háky a vytáhla meče. Zrovna když se háky vrátily zpátky zmáčkla jsem spouště a zrychlila. Trochu mi to vyrazilo dech ale to si časem zvyknu. Vrátila jsem se zpět k Levijovi. ,,Dobře.... Vedete si fakt skvěle, líp než Eren když jsem ho trénoval..... Teď si dáme menší přestávku, naučím vás něco ohledně titánů a pak budem pokračovat dál." Řekl a ukázal mi, ať si sednu na kládu. Začal mi říkal, jak se dají uříznout končetiny a kde je jejich zranitelné místo a to bylo za krkem. Tohle jsem vůbec nevěděla... Konečně po těch letech vím jak se ty velký svině zabíjí. Říkal mi ještě nějaké taktiky ohledně zabíjení a taky jak se vyměňují bomby v triskách a meče. ,, Takže přestávka zkončila...Teď vyzkoušíme, jak se umíš bránit..." Dodal a šel pro bambusové meče. Postavila jsem se a Levi mi hodil meč. Chytla jsem ho a Levi šel do bojové pozice. ,,Můžem?" Zeptal se a já přikývla. Doufám že to nějak zvládnu. Levi byl tak laskavý, že mi říkal i jaké mám udělat pohyby a jak se dělají. Později jsem se do toho dostala a začalo mi to jít. Pak jsem odhodila meč od Levije a "probodla ho". ,, Dobrá práce...." Řekl mi Levi trochu šokovaně. ,,Teď použijeme pravé meče a zkusíš zničit malého titána...... Nechám tě, ať si poradíš sama." Dodal a šla jsem k malému dřevěnému titánovi, který měl krk obalen něčím měkkým. Takže co bych měla udělat..... Hmmm.. Mám to! Háky! Vstřelila jsem háky směrem k měkkému materiálu, odrazila se a použila trisky. Připravila jsem meče k protržení materiálu. Povedlo se! Protrhla jsem ten materiál ale tvrdě jsem dopadla na zem. Zasténala jsem a všimla si krve, která mi stékala po pravé ruce. Takže jsem se řízla mečem? Vážně? Levi ke mě přiběhl a měl velmi ustaraný výraz. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se když se podíval na mou ruku. ,,Vypadá to, že je to hodně hluboko... Musíme se vrátit." Dodal a snažil se mě zvednout. ,, T-tohle nic není... Můžu v pohodě pokračov-." Ani jsem to nedořekla a dostavila se mi bolest do ruky. Byla jsem na nohou ale nemohla jsem se moc pohybovat, jelikož jsem měla zhmožděné nohy... Celkově celé tělo... Pět metrů je fakt vysoko... Levi mě chytil do náručí a poklusem běžel k zámku. ,,Vše bude v pořádku... Postarám se o tebe." Řekl když už jsme byli skoro u zámku. Vešli jsme do zámku Levi rychle vyběhl schody a vešli jsme do mého pokoje. Levi mě položil na postel a na zem shodil polštář a deku. Pak odešel, ale do pár minut se vrátil s lékarničkou a zamkl za sebou. Levi ke mě přišel a trochu mě nadzvedl, aby mi mohl sundat bundu. Někam jí odhodil a začal mi rozepínat pásky. Ale pak mi začal rozepínat košili ale zastavila jsem ho, protože jsem začala být nervózní a začala se červenat. ,,Chceš pomoct? Tak budeš muset něco vydržet kadete." Řekl a udělal na mě trochu naštvaný výraz. Levi vzal moji ruku a dal jí z mojí hrudi pryč a pokračoval v rozepínaní knoflíků. Jak zkončil, znovu mě nadzvedl a sundal mi košili. Byla jsem před ním jenom v podprsence.... Začala jsem se víc stydět a chtěla se nějak zahalit ale nemohla jsem. Pak se Levi postavil na postel a klekl si na mě obkročmo, aby se podíval na to zranění. ,,Měl jsem pravdu... Je to hluboké, takže to budu muset zašít..,, Řekl a začal vytahovat jehlu a niť z lékarničky. Smířila jsem se s tím... Ale proč zrovna teď? To nemohlo počkat až bych byla někde v akci? Levi zajel jehlou do mé kůže a já zasténala bolestí. Začalo to nehorázně bolet a štípat, ale vydržela jsem to. Ale všimla jsem si, že se Levi ani nepodíval na mé odhalené tělo...
Když jsem se na něj dívala, měla jsem zase ten divný pocit nervozity jako dnes ráno. Začala jsem mít i motýlky v břiše.... Co tohle všechno znamená? ,, Hotovo..." Řekl Levi když ze mě seslezl. Rychle jsem se vzpamatovala a Levi mi podal košili bez toho aniž by se díval. Vzala jsem si jí a rychle si ji oblékla. ,,D-děkuju kapitáne.." Poděkovala jsem mu. ,,Prosím... Říkej mi Levi... A jinak nemáš za co..." Řekl mezi dveřmi. ,,Teď si odpočiň... Chvilku nebudeš moct trénovat ale až se uzdraví tvá ruka, budem hned pokračovat..." Dodal a odešel. Počkat... Netykal mi teď náhodou?