Proč zrovna já... (Levi FF)

5.

Je odpoledne a všichni jsme se připravovaly na expedici. Což znamená že se vracíme do našeho rodného města. Byli jsme připraveni a mohli jsme vyrazit. Cesta by měla trvat tři až pět dni ohledně jak rychle a dlouho pojedem. Byli jsme ve formaci šip. V každé skupince jsou tři vojáci. Ale já s Levijem jsme byli jenom dva, jelikož jsme dva nejlepší vojáci. Byli jsme úplně v zadu, abychom hlídali titany kdyby přišli.
Jela jsem vedle Levije když před námi ostatní vystřelili zelené světlice. To znamená že žádný titán není v dosahu. Levi vytáhl světíci a dal do ní zelenou nábojnici, aby upozornil ostatní. Vše bylo v klidu dokud jsme neuslišely dupot z levé strany. Rychle jsem vzala světlici, dala do ní červený náboj a vystřelila. Než jsme se nadáli, přijeli k nám posily, aby nám pomohly. Levi se na mě podíval pohledem, ať ho sundám. Přikývla jsem a hned jela k němu. Byl to 15 metrový titán, takže ho sundám v pohodě. Vystřelila jsem háky ale dopadly a špatnou část těla. Mezitím se titán hnal za vojáky, takže si mě vůbec nevšímal. Chtěla jsem vysunout háky zpět a poslat je blíž ke krku ale nešlo to. Zasekli se.... Snažila jsem je nějak vrátit zpět ale vůbec to nešlo... Meče ani trysky nepomohly. Dopadla jsem na zem a titán mě za sebou táhnul. Najednou jsem ucítila bolest na levé noze. Možná jsem přejela přes nějaký kámen ale tohle mě teď nezajímalo. ,,Leviji!" Zařvala jsem tak nahlas jak jsem mohla. Ale asi mě přes ten dupot titána neslyšel. ,,Veliteli!" Zařvala jsem znovu ale stále nic. Ale najednou jsem uslyšela vedle sebe dupot koně. Podívala jsem se kdo to je a byl to Levi. Vystřelil háky na titána, udělal rychlou otočku a roztrhl lana od mých háku. Začala jsem dělat sudy a divné přemety, až jsem se zázračným způsobem zastavila. Levi byl nad titánem, začal se točit až prořízl titánovi krk. Levi dopadl na zem a rychle ke mě přiběhl. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se velmi ustaraným obličejem. Takový pohled jsem ještě u něho neviděla... ,,Asi jo... Jenom se opráším a můžem jet dál." Odpověděla jsem mu když jsem se zrovna zvedala ale něco mě zastavilo. Velmi silná bolest na levé noze. Úplně se mi podlomila noha s padla zpět na zem. Podívala jsem se na nohu a uviděla prosáknuté kalhoty krví, a bylo jí hodně. Neříkej že jsem se znovu zranila... Mezitím k nám přijeli vojáci co nám pomáhali s titánem. ,,Hej vojáci.. Pomožte mi jí dát na koně..." Řekl Levi vážně aby neukazoval svou starost ke mě. Levi přišel ke svému koní a nasedl. Jeden z vojáků mě zvedl a opatrně i s ostatními vojáky mě dali na koně. ,, Veliteli... Nechcete jí raději dát do vozu?" Zeptal se jeden z nich. ,,Ne... Pojede se mnou." Řekl vážným hlasem a pobídl koně do trysku. Samozřejmě můj kůň jel za mnou, jelikož se o mě bál. ,,Neboj Axeli... Budu v pořádku." Řekla jsem na svého věrného koně. Pomalu jsem si lehla na Levijovu hruď, jelikož jsem začala být nějaká unavená. ,,Ještě to výdrž dobře..?" Řekl Levi ustaraným tónem. Uslyšeli jsme výstřel a podívali se na nebe. Byly to zelené světlice, které byly blízko u sebe. Takže to znamená že tam bude tábor. Levi zrychlil koně až jsme do pár minut přijeli do tábora. Už byli rozloženy stany, takže jsme mohli do jednoho z nich vlézt. Jak Levi zastavil koně, všimla jsem si Erena jak si nás všiml a přiběhl k nám. Všiml si moji nohy a měl ustaraný pohled. ,,Vem jí do náručí a odnes do stanu Jeagere... Pak za vámi přijdu..." Řekl Levi když mě dával do náručí Erena. ,,Co se stalo?" Ptal se Eren když mě odnášel do stanu. ,,Sekly se mi háky.. Nemohla jsem je vrátit zpět a tak mě titán vláčel po zemi.." Odpověděla jsem mu. Vlezli jsme do stanu, Eren ze mě sundal 3DMG a pomalu mě položil na rozkládací postel. Eren klečel vedle mě a díval se na mou poraněnou nohu. ,,Erene.." Řekla jsem na něj a hned se na mě podíval. ,,Chtěla bych se omluvit za to, jak jsem se předtím k tobě chovala... Měla jsem totiž trest s tebou nemluvit a tak jsem to musela dodržet..." Dořekla jsem a trochu se nadzvedla, abych viděla líp na Erena. ,,To je v pořádku... Vím jaký je Levi a raději ho poslechneš." A pousmál se. Jsem ráda že to pochopil. Pak jsme uslyšeli kroky a do stanu vešel Levi s lékárničku v ruce. Přišel k nám blíž a klekl si k mé noze. Otevřel lékárničku, vytáhl z ní nůžky a hned je nasměroval k mým kalhotám. Dal nůžky ke kalhotům a prostřihl látku. Roztřihl mi celou nohavici ale já raději nic nenamítala. V čem budu sakra chodit! Podívala jsem se jak na tom noha je a vypadá to špatně. Skoro přes celé stehno jsem měla rýhu. Byla tak jeden centimetr hluboká. Tohle se asi nebude hojit měsíc... Levi vzal dezinfekci a nalil to na kapesník. Podíval se na mě a očima ukázal na Erenovu ruku. Takže jsem se jednou rukou chytila za Erenovu ruku a čekala až Levi dá tu sračku na mou nohu. Vůbec na nic nečekal a položil kapesník na kousek rány. Začalo to příšerně štípat a tak jsem se začala svíjet bolestí. Určitě jsem drtila i Erenovu ruku. Pak Levi dal další kapesník na ránu a začalo to ještě víc štípat než předtím. Začala jsem řvát. I slzy se draly ven. Levi začal pokračovat dál až kapesníky pokrývaly celou ránu. Pak začal sundávat kapesníky a to už se dalo vydržet. Ale pak přišla za horší část. Jehla... Levi vzal jehlu a dal na ní niť. Podívala jsem se na Erena a ten se taktak držel aby nebrečel a Levi, ten měl svůj temný výraz. Dívala jsem se na jehlu, která se blížila k moji noze a vzápětí projela skrz maso. Začala jsem znovu řvát ale nesměla jsem se ani pohnout, jinak by mohla jehla projet klidně hlouběji. Levi se snažil co nejrychleji to zašít. Ale čím rychleji to dělal tím víc to bolelo. Později to dodělal a pak už to jen zavázal a nakapal na obvaz ještě dezinfekci. Konečně je konec... Trochu jsem si oddychla a podívala se na Levije. ,, Děkuju Leviji..." Řekla jsem na něj ještě se slzami v očích. Ale on nic neřekl a odešel ze stanu. Lehla jsem si a jen se dívala nad sebe. ,,Myslíš že to zvládneš do města?" Zeptal se Eren, který mě stále držel za ruku. ,, Netuším..." Odpověděla jsem mu. ,, Jaegere.."Řekl Levi, který se vrátil. Eren vstal a odešel ze stanu. Levi přišel blíž a sedl si na postel vedle mě. ,,Zítra se vracíme zpět do základny..." Řekl a podíval se na mě. ,,Ale já nechci! Chci jet do svého rodného města!" Zakřičela jsem na něj a začali se mi znovu drát slzy na povrch. ,,Ale Erwin to zamítnul! Máš rozsáhlé zranění!" Zakřičel na zpět. ,,Chce abych se o tebe postaral, než se vrátí zpět.... A teď si odpočin..,, Dodal a přikril mě dekou. Vstal a lehl si na postel naproti mě. Lehla jsem si opatrně na bok a zavřela oči a pomalu usínala, když v tom jsem uslyšela hlas, který řekl ,, Omlouvám se...,,