Obyčejná holka ✔️

// Část 41. Noc u Cageových \\

,,Tess hlavně se uklidni," uklidňoval mě Sam. No snažil se o to, to bylo vše. Hladil mě po ruce, ale mně to přišlo až nepříjemné.

,,Nesahej na mě," osopila jsem se na něj a odhodila mu ruku dotýkajíc se mé paže. Vstala jsem z postele na nohy rychlostí světla. ,,Ty jsi mě varoval. A když jsem neposlechla, vzal jsi to do svých rukou. Chceš odříznout Clarkovi z mého života, že jo?" vyprskla jsem po něm, když jsem si všechny kousky skládanky dokázala uspořádat tak, že konečně spojují celý obrázek dohromady. Zkřížila jsem ruce na hrudi a můj postoj byl pevný. Ignorovala jsem ty otevřené pusy Loly a Maxe, zajímal mě jen můj bratr.

,,Takhle to není," nesouhlasil vrtěním hlavy, div mu neupadla. Postavil se na nohy za mnou a chtěl se přiblížit, jenže já se o dva kroky ústupem vzdalovala.

,,A jak to teda je?" tahala jsem z něj, když se neměl k vysvětlení.

,,Je to sport, co mě konečně baví. A to, že jsem s Clarkem v týmu, mě sice moc nepotěšilo, ale když jsi řekla, že jsou fajn, aspoň budu mít šanci se přesvědčit," vysvětloval mi. Možná měl pravdu, ale i tak se mi tomu nechtělo věřit. Tohle byla dost slabá výmluva, ale té hádky jsem měla dost. Jenže nešlo se mi přestat vztekat.

,,Pozvala jsem návštěvu a i před ní se tu musíme hádat? Ach jo, nechápu, kam zmizel starý Sam. Jsi teď jiný," vmetla jsem mu do obličeje.

,,Cože?" reagoval okamžitě. ,,To ty jsi jiná. A změnili tě Clarkovi. Tak se chci přesvědčit, že nejsou takoví blbečci a úchyláci, jak se o nich povídá," podal mi konečně ten svůj úžasný plán.

,,Fajn, víš ty co? Až jeden z nás pozná, že se o nich mýlil, koupí tomu druhému čokoládu a uzná, že neměl pravdu. Co ty na to?" zvedla jsem obočí. Natáhla jsem k němu ruku, aby se to mohlo alespoň takhle chabě ztvrdit.

,,Vidím to jako nejlepší řešení," souhlasně si se mnou potřásl rukou a pak se posadil zpět na postel. Já ruku taky hned stáhla k tělu.

,,Tak dobrou," odsekla jsem a odešla z jeho pokoje k sobě. Lola se rozloučila klidně a následovala mě.

,,Myslíš si, že mluvil pravdu?" zeptala se mě Lola šeptem, sotva stačila zavřít dveře od mého pokoje.

,,Tak moc doufám, že ano. Je to Sam, Lolo, můj milovanej brácha. Držíme vždycky při sobě. Hodně by mě zradil," vydala jsem ze sebe váhavým hlasem. Odvrátila jsem zrak z okna a skenovala oblohu.

Lola si přisedla za mnou na parapet a pohladila mě po paži. ,,Obtěžuje tě Gabrielle, máš strach o Nica a Sam se ti s tím vším snaží jen pomoc," řekla prostě, ale pravdivě. Jen její společnost mi pomáhala.

,,Děkuju, Lolo. Doufejme, že to tak je. Jen mě mrzí ten Dave. Snad to dopadne všechno dobře," poděkovala jsem jí a konečně se jí podívala do očí. Usmála se na mě doufajícím úsměvem. Letmo jsem se usmála taky. ,,No nic, koukneme na film nebo tak něco?" pronesla jsem po odmlce docela vesele a zvedla tím náladu nám oběma. Bylo teprve osm, rozhodně nepůjdeme spát tak brzo.

,,Co kdybychom pokračovaly ve sledování Riverdale?" navrhla Lola s širokým úsměvem. Nezaváhala jsem ani minutu a už jsem zapínala notebook. Když jsme měly před přijímačkami, hodně jsme u sebe přespávaly, učily se a večer si pouštěly pravidelně jeden díl Riverdale. Pomohlo nám to na chvíli vypnout. Opravdu jsme si s učením dávaly záležet. Bohužel po přijímačkách jsme se tak často vídat přestaly a ani jedna z nás si to nepouštěla. A tak dnešek byla správná příležitost.

— — —

Uslyšela jsem odemykání dveří. Kroky mířily k mému pokoji. Osoba vzala za kliku a otevřela nám pokoj.