Obyčejná holka ✔️

// Část 42. Ve středu ráno \\

Před kluky jsem se tvářila s nezájmem, ale doopravdy? Kolik je sakra Jeremiasovi, že je teprve ve druháku a přitom řídí auto? Ale vždyť to je možné, nebo ne? Ti kluci mě fakt zmátli. Každopádně se ho na to budu muset zeptat.

— — —

Může být něco málo po druhé hodině a já ještě nedokázala usnout. Už jsem slyšela přicházet i Petra. Pořád jsem ale místo spánku přemýšlela. Proč vlastně přemýšlím o Jeremiasovi? Spíš jen doufám, že se co nejdřív sejdu s Jamesem. Opravdu nutně s ním potřebuju mluvit a vše si vysvětlit.

Nebo by mě zajímalo, co se vlastně stalo Nicovi? Jeremias vyvázl bez jakéhokoli velkého zranění a Nico bojoval na sále o život? A do toho si to Jeremias všechno počítá jako svoji chybu? Nechápu, co se stalo. Musí mi to konečně vysvětlit.

Mé myšlenky zašly až tak daleko, že jsem začala přemýšlet i o Davovi. Snad se jeho táta zlepší. Nechtěla bych, aby nastoupil do děcáku. Sice je pravda, že za chvíli by mu bylo osmnáct, ale zničilo by to jejich vztah s Lolou, a to jsem vážně nechtěla. Tvořili ten nejhezčí pár, který jsem znala.

Po mém urputném přemýšlení jsem konečně propadla klidnému spánku, na který jsem čekala celou tu věčnost.

— — —

,,Tess?" oslovil mě někdo šeptem. Promnula jsem si oči, abych se rozkoukala a rozlepila oční víčka. Určitě jsem nespala déle jak pět hodin, takže to šlo rozhodně hůř.

,,Ano?" zívla jsem si.

,,Je půl šesté, já půjdu domů, ano?" mluvila na mě mile a tiše Lola. K odpověď jí přišlo jen moje kývnutí s usměvavou tváří. Opravdu jsem byla líná ty oči otevřít úplně. ,,7:10 čekám před bytovkami," dodala a pak se vypařila z bytu.

Je půl šesté? Skvěle, jen mám o třicet minut víc času na ranní hygienu. Vstala jsem a nastalo klasické ráno.

— — —

,,Nemůžeš si pospíšit?" popoháněla jsem Sama ve dveřích. Nebyl schopný si pospíšit, i přes to, že ho nikdo nezdržoval v koupelně, jako jiné dny.

,,Uhm uhm," zakroutil nesouhlasně hlavou a vydal ze sebe něco s plnou pusou. ,,Bez snídaně ani krok," zvedl ke mně prst, když polkl, a tím se ještě zpomalil. Protočila jsem nad tím očima a šla si zavázat boty.

Sam si totiž dnes trošičku přispal a nestíhá se najíst. Teprve do sebe láduje cereálie, a to už jindy vybírá, s jakými boty zazáří tentokrát. On a móda jsou poslední dobou velicí kamarádi.

,,No, konečně, kde jste takovou dobu?" rýpla si do nás okamžitě Lola. Vyběhli jsme před bytovku, jako by nám byl někdo v patách.

,,Promiň," omluvila jsem se, jak jsem to měla ve zvyku, když jsme se opozdili. ,,Prosím tě, ani mi nemluv. Zaspí a pak si potrpí na snídani," protočila jsem očima a ukázala na Sama, co si ještě pracně zapínal zip mikiny.

,,Správné ráno začíná pořádnou snídaní," zazubil se a nakonec si zavazoval tkaničky, které následovaly hned po té mikině. Zhluboka jsme se s Lolou nadechly, zase vydechly a nakonec jsme se tomu celému zasmály. Jediné štěstí má Max. Do školy jezdí dřív, takže s námi ráno nestíhá.

— — —

,,Benny?" oslovila okamžitě Lola Bena. Míjeli jsme ho u skříněk. Bavil se s nějakými kluky, ale toho se vzdal, a radši se otočil za hlasem. Všichni tři jsme si už drželi jen popruhy od svých batohů a stáli čelem k sobě.