You are my new family?! |MenT|

15.

Na mém profilu se nachází nový příběh s názvem 'Co když je to konec?'. Budu ráda, když se na něj podíváte.

Seděla jsem v jídelně a když se za klukama zavřeli dveře, rozhostilo se ticho. Martin si sedl vedle mě. Za chvilku přišel i Luky a dvojčata. Chvilku bylo ticho, když Tonny promluvil: ,,Ty Carr? Napadlo nás, jestli by jsi s námi nechtěla večer jít do klubu?" ,,Já? No, tak jo." klukům se rozzářily oči. Už teď se bojím.

Stála jsem v koupelně a malovala se, nebo se o to pokoušela, když přišel Adam. ,,Ooo, tady to někomu sluší." ,,Sklapni!" ,,To by měl vidět Honza." ,,Klidně, já nevím kdo tady tahá sedmnáctiletou holku do klubu..." miluju jeho výraz, když ho někdo setře. Obzvlášt, když ten někdo jsem já. ,,Copak Ádí? Zmizel ti úsměv." on jen zabručel a odešel.

Do klubu jsme dorazili v pohodě. Adam mi šel objednat pití, alkoholické, samozřejmě, a já zatím seděla u stolu s Maťou a Tonnym, Lukáš nakonec nešel a radši zůstal doma. Nepočítala jsem s tím, že by se Adam vrátil nějak rychle, protože všude byli opilí a tancující lidé a tak jsem začala rozhovor. ,,Ehm...kluci?" zafungovalo to tak jak mělo, protože oba, i přes hlasitou hudbu, přesunuli svoji pozornost na mě. ,,Tak...vy dva spolu, jo?" oba se zatvářili celkem šokovaně. ,,Jak to víš?" ,,Kouzelná víla mi to řekla." kluci si vyměnili pohledy a Martin prohlásil: ,,Kouzelná víla? Takže Štěpán..." a teď jsem se nechápavě zatvářila já. ,,Jak dlouho jste spolu?" oba si vyměnili až nechutně zamilovaný pohledy. To spolu nebudou moc dlouho, jestli pořád dělají tohle. Nakonec se k odpovědi měl Martin ,,oficiálně rok, neoficiálně tři roky. Můžeš si vybrat." ,,Proč oficiálně a neoficiálně?" ,,Tonnymu je devatenáct, když jsme spolu začali chodit, bylo mu teprve šestnáct a mně bylo dvaadavcet. Bylo pro nás lepší to tajit než sledovat ty znechucený pohledy. Šest let kde komu přijde prostě moc." souhlasně jsem pokývala hlavou. Z davu vyšel Adam a v ruce měl moje pití a dvě skleničky s něčím mně neznámým. Všechno to položil na stůl a posadil se vedle mě. Upila jsem z mého pití, Adam a Tonny si přiťukli. Připadala jsem si hloupě, že jsem si s nimi neťukla taky. Napili se a já přemýšlela, jak začít rozhovor. ,,Za posledních pár dní se toho stalo hodně, Carr. Hodně špatného. Doufám však, že to nám nezabrání být přátelé." pronesl svoji srdce drásající řeč Tonny, ,,Doufám, že sis na mě neudělala špatný názor ještě dříve než jsi mě stihla pořádně poznat." dokončil. Měla jsem co dělat, abych nad tím neprotočila oči. Večer rychle utíkal a konverzace tekla proudem. Čím víc kluci pili, tím víc mi odhalovali svou minulost. Bylo vidět, že si dávají pozor, ale zabrušovali hloubení a hlouběji. ,,Počkej, počkej! Ty si fakt toho chlapíka kopnul mezi nohy?" začala jsem se smát. Tonny se opile rozesmál a prohlásil: ,,Jo! Fakt ho kopnul před celým tím kongresem! A to jenom pro to, že řekl, že je Adamovo Camaro hrozný auto! Víš jakej sem měl pak kvůli němu průšvich? Myslel jsem, že ho asi zabiju." náš večer byl plný takovýhle útržků jinak nudných konverzací. Když byl čas k odchodu, všichni jsme vyvynuli opravdu velké množství energie na zavolání taxi. Už jen to bylo najednou tak těžké a zároveň vtipné. Když jsme se po několika záchvatech smíchu dostali až domů, Tonny a Marťa si zalezli k sobě do provizorního pokoje a já s Adamem jsme zůstali sami. ,,Tak Cass, jak sis to užila?" vylekaně jsem se otočila na Áďu, protože jsem nečekala že promluví. ,,Jo, bylo to skvělý! Hrozně jsem se bavila." pomalu ke mně přistoupil a usmál se. ,,Taky jsem si to užil, Carr." zatajil se mi dech, když přistoupil skoro až ke mně. ,,Ještě nechci aby to skončilo." zašeptal Adam. Nedokázala jsem se pohnout a pomalu jsem nedýchala. Dělilo nás jen pár centimetrů a mně se podlamovaly kolena.

Pokračování příště. Pro dnešek je to vše. Těším se na vás u další kapitoly. Lucy