V MINULÉM DÍLE:
Podíval jsem se na displej svého iphonu a tam uviděl něco co jsem nečekal. Toto jméno jsem neslišel už strašně moc dlouho. A pak jsem to podvědomě zvedl.
,,Louisi?''
,,Ehm... Ahoj. Já jen... Jestli by jsi někdy... Nechtěl někam zajít. Jen ti volám jak jsem slíbil. Chtěl bych s tebou mluvit... Osobně'' řekl kluk, kterého jsem neviděl od... minulích prázdnin, když od nás odešel otec a já skoro na měsíc zmizel. Do jiného města.
K jiným lidem.
K jinému životu.
,,No.. Tak víš co zavolej m-mi tak za hodinku t-to už budu doma a p-pak si promluvíme...'' řelk jsem a bez rozloučení jsem mu to položil.
Doufal jsem že tato kapitola mého života už je uzavřená. Za ten měsíc co jsem ,,zmizel'' se toho stalo tolik.... že jsem na ni uplně zapoměl... Z přemýšlení mě přerušil hlas LuLu.
,,Kdo to byl?'' zeptala se zvědavě, když si však všimla mého naprosto otřeseného výrazu to nechala plavat, políbila mě na tvář a pomalu odkráčela směrem k domovu.
Stál jsem tam ještě asi deset minut a pak mi teprve došlo co se stalo.
Zavolal mi.
Slibil že zavolá, ale po tak dlouhé době jsem přestal doufat, ale teď, když jsem se z toho konečně dostal...
Zamiloval se...
Znova....
Tak mi zavolá!?
Můj Boobear my zavolal.
A najednou se my po líci spustila jediná slza. A pak další a další... A než jsem se konečně pohnul jsem cítíl jak se derou na povrch další slzy, ale povedlo se mi je zadržet, nechci jít domů a vypadat jako zoufalec který poprvé okusil krutost života.
Pomalu jsem se dopotácel domů a svalil se na postel. Hned jsem vytáhl mobil a začal hledat v kontaktech, když jsem našel to co jsem hledal otevřel jsem kontakt. Boobear stálo na liště a já jsem zvažoval či ho mám nebo nemám vytočit a vrátit se do těch vzpomínek.
MINULÉ LÉTO:
,,Tati?'' promluvil jsem do tichého bytu.
,,Je tu někdo?'' zeptal jsem se. Nikdo neodpověděl, ale něco jsem zaslechl. Vzlyky. Dvojí vzlyky. Došel jsem do obýváku a uviděl mámu a Gemmu jak sedí na gauči a zírají na list, který leží na stole a už je celý smáčeny od slz. Vzal jsem ho do rukou a pomalu jsem nahlas četl co v něm stálo.
Můj vlastní otec se nás všech vzdal... kvůli... kvůli...nějaké holce se kterou podvedl mojí milovanou maminku a čeká s ní dítě?! To snad ne.
,,...sbohem.'' dočetl jsem a pak jsem se i já rozplakal.
Utekl jsem do svého pokoje a zamkl se tam.
Vytáhl jsem svůj batoh a naházel do něj nějaké oblečení, hygienu a peníze. Dost na to abych si koupil lístek na autobus a odjel... někam. Sám jsem nevěděl kam pojedu prostě pryč.
Večer když už máma i Gemma spaly jsem se teple oblékl a vyrazil ke dveřím. Po cestě jsem ještě napsal mojí nejlepší kamarádce v okolí, že odjíždím, že se omlouvám a ať mě nehledá.
Stál jsem na zastávce, ve dvanáct večer a čekal na jakýkoliv mimoměstský autobus nasedl jsem do prvního, který jel byl to autobus číslo 17, bylo to divné, ale by celí natřený na černo, jel směr Doncaster. Řidič mi řekl, že se pěkně projedu. Měl pravdu. Cesta byla dlouhá. Asi po hodině jsem usnul.
,,Hej ty'' zaťukal my někdo na čelo. Já jsem nechápavě otevřel oči a zjistil jsem že civím do modrých, strášně krásných očí.
,,Vstávej Šípková růženko, jsi na konečné, musíme už vystoupit.'' řekl mladík který mě vzbudil a začal mě tahat ze sedadla. Nechtělo se mi nikam, ale chlapec se nedal odbýt tak jsem spolu s ním vystoupil. Rozhlédl jsem se po zastávce a zamířil k lavičce. Chlapec se mi držel v patách, ale stále mlčel.
Až co jsem se usadil a ustral si na batohu na mě zase promluvil.
,,Co to děláš?" zeptal se a podivně se ohlížel po ostatních cestujcích, kteří dojeli na konečnou s nami.
,,Spím'' odsekl jsem. Neměl jsem náladu se s nikým bavit. Ale on se jen tak nedal.
,,Jako tady?'' zeptal se s nadějí že se plete.
,,Už to tak vypadá.'' odvětil jsem nevrle.
,,Tak to teda ne. Zvedej se vezmu tě k sobě.'' řekl a začal mě zvdat.
,,Proč?'' zeptal jsem se ostražitě.
,,Protože tě tu nenechám umrznout, tak honem vstavej.'' řekl neoblomně, tak jsem ho poslechl. Asi po deseti minutách cesty jsme dorazily k vysokému činžáku.
Stáli jsme před jeho bytem a on hledal klíče. Za celí ten den jsem byl strašně ospalej. Takže když jsme vešli k němu do bytu jsem si ani nevšiml jak to tam má vybavené ale hned jsem zamířil do obýváku. Posadil jsem se na pohovku a svalil na bok a už v plospánku jsem cítil jak přezemně přehodil jakousi deku tak jsem se ozval:
,,Děkuju. Jsem Harry.''
,,Já Louis'' odpověděl.
,,Dobrou Lou.'' jen co jsem to dořekl jsem hned usnul.
,,Dobrou'' pronesl do ticha Louis a sám si šel lenout do pokoje.
,,Lou?'' uslišel jsem nějaký hlas, tak jsem pootevřel jedno oko a tam stál Harry.
,,Copak je Harry?'' zeptal jsem se ještě napůl ve snech.
,,Měl jsem zlý sen, nemohl bych... Si lehnout k tobě?'' zeptal se.
,,Jasně...'' řekl a zvedl deku ,,Nasedej, snad ti nebude zima, celkem mi tu zlobý topení.'' dořekl Louis a Harry se k němu přitulil zády.
,,Dobrou Harry.''
,,Dobrou Loui.''
Netrvalo ani dvě minuty a už oba podřimovaly u Louise v postely, držejíc se v pevném objetí.
