Z POHLEDU LOUISE:
,,Ne tati! Kam jdeš?! Vrať se...'' začal Harry křičet ze spaní a tím mě probudil. Ani jsem se nerozkoukal a už jsem zase slišel křik.
Tak jsem se posadil a přitáhl si Harryho do klína, pomalu jsem ho začal probouzet aby se moc nevylekal.
,,Harry?'' zašeptal jsem opatrně. Nic.
,,Harry? Hazz... To je v pořádku, probuď se.'' říkal jsem mu už o něco hlasitěji, když se náhle probudil s výkřikem.
,,Tatiiii...'' znělo mým pokojem.
Když se Harry trošku uklidnil jsem si ho přitáhl do náruče a kolíbal ho. Snažil jsem se k němu mluvit aby už neplakal, ale zdálo se, že moje slova mu jdou sice jedním uchem dovnitř, ale tím druhým ven.
Tak jsme tam potichu seděli. Asi po hodině jsme se zase uložily ke spánku. Harry už neplakal a já byl hrdý na to, že se mi ho povedlo utěšit.
Než jsme usnuly jsme se k sobě otočily a zahleděly se hluboko do očí toho druhého.
,Má tak velké, zářivé, krásně smaragdové oči... Ty dokonalé rty samy nabádají k tomu abych je okusil...' jen co my tato myšlenka prošla hlavou jsem ji okamžitě zahnal do té nejtemnější částli svého mozku.
,ty vole, nad čím to přemýšlím?! Vždyť ho znám sotva dvanáct hodin a už ho chci líbat?! A navíc... JEHO! Sakra vždyť nejsem gay! A pokud dobře vím tak ani bisexual, tak co se to se mnou děje?!'' můj řetěz myšlenek přerušil Harryho chrapláček a já se znovu podíval do jeho rudých, uplakaných očí a teprve v tu chvíly jsem ho začal pořádně vnímat.
,,Ehm... Cože si říkal?'' zeptal jsem se nechápavě, ale on mi to rád řekl ještě jednou.
,,Ptal jsem se tě... jestli...no... jestli můžu usínat v tvém náručí.'' fňuknul ustrašeně, jakoby se bál, že ho vyhodím na ulici když řekne něco špatně.
Úsměv se mu však roztáhl do plné velikosti, když jsem souhlasně nadzvedl deku a roztáhl ruce aby si tam mohl zalést.
Pěkně se uvelebil a já usínal zase po dlouhé době v teplíčku něčího těla.
Ráno se bohužel skrz závěsy prodraly první slunné paprsky. Ty mě bohužel probudily natolik, že jsem musel vstát. Ale než jsem se stačit, biť jen pohnout my došlo co je namto ránu tak jedinečné. V posteli nejsem sám. Ma hrudi my dřímal chlapec. Měl hnědé, kučeravé vlasy, dokonalé rty a... Počkat... To je... Sakra jak, že se jmenuje?? A pak jsem se konečně rozpomenul. Harry. Chlapec, kterého opustil otec a on prostě utelk. Od matky. Od sestry. Od jeho kočky. Od přátel. Prostě od všeho aby se jen zbavil pocitu že je otec opustil. Myslím, že to udelal i proto aby si myslel ze je opustil on a ne otec, ale asi mu stále nedošlo, že nyní ztratila jeho máma nejen manžela, ale teď i syna.
Musím si s ním promluvit... teda až se vzbudí. Zatím nám půjdu udělat snídani.
Když jsem se po pěti minutách dostal zespod Harryho tak abych ho nevzbudil, jsem zamířil do kuchyně.
Asi po půl hodině vaření jsem měl dva talíře s volskými oky a dva hrnky čaje, pomalu jsem svůj náklad nesl do ložnice kde stále pochrupkával mlaďoučký Harry. Vypadá tak sladce, když spí...
Teď už jsem si dal v mysli pěstí. To přece moje hlava nemůže myslet vážně?! Takový přiteplený myšlenky?!
,,Loui? Co tam tak stojíš?'' zeptal se Harry, čímž mě vytrhl ze zamyšlení.
,,No já... Udělal jsem nám snídani.'' usmál jsem se na něj.
,,Proč se o mě tak staráš?'' zeptal se překvapeně.
