Není třeba mít u sebe ZLOSIN, život poskládal překážky na trasu sám. Bez dohledu farmaceutické společnosti se sirota vydala vstříc novým zkouškám - snaze vést spořádaný život, nebát se riskovat v hazardu firem, nebo se konečně poddat tomu, čemu osta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V šatnách dlouho nepobyl. Vletěl tam jako velká voda, popadl oblečení, nacpal ho do batohu a stejně rychle také vyběhl ven. Kupodivu mu zůstalo dost sil na to, aby zvládl běžet celou cestu tam i k autu. Možná, že kdyby tolik nespěchal k Jeffovi, uvědomil by si své vyčerpání a šel tak pomalu, jak by to jen dokázal. Ale s takovou nebylo pro slabost místo.
Chuck s Gallym na něj čekali, tak jak slíbili. Cestou ke stadionu jim vysvětlil, že jeho auto mu odtáhli, proto byl donucen vyzkoušet chůzi à la mokrá slepice, aby měl vůbec špetku naděje. Po nějaké chvíli přesvědčování se jim svěřil i se svým dnešním úspěchem neúspěchem, nakonec i s celou tou situací.
„Tohle mi hlava nebere," řekl Gally, jen co Thomas vystrčil hlavu do auta. „Vy spolu bydlíte, trávíte spolu veškerej volnej čas a ty nemáš ani potucha, že je ten frasák jednou nohou v hrobě."
Thomas se nejprve usadil, než se odvážil odpovědět. Toho času také využil k tomu, aby si ji mohl zformulovat v hlavě, ale ať se snažil kombinovat jakákoli slova a fráze, nikdy to nevyznělo tak, že by nebyl slepý hlupák.
„Držel to jako tajemství," odvětil nakonec. Lepší odpověď narychlo vymyslet nedokázal a tahle navíc vypadala trošku pravdivě. „Nechtěl, abych se to dozvěděl. Prý, abych se nestresoval."
„Nevím, jestli je tak statečnej, nebo blbej," poznamenal architekt a vyčkal, až Thomase konečně napadne zavřít dveře. Když mu to došlo - a zaslechl tak zaklapnutí -, bez odkladů nastartoval a vymotal se z parkoviště. „Ale jako bys ho neznal."
„Newt není blbej," sykl černovlásek a nakrčil nos k blýskájícím hnědým očím.
„Oba víme, jaký to s ním bylo na škole. To byla samá sranda, pak ty chvilky, kdy bych mu dal nejraději přes hubu, ale jo... nakonec začal makat. Ale vždycky až tehdy, kdy se mu zapalujou lýtka."
„Kluci, nehádejte se..." ozval se Chuck.
„Vydrž, Chucku. Tohle si musím s veleúspěšným premiantem vyřídit," přerušil ho Thomas a natáhl ruce před sebe, aby se mohl dlaněmi opřít o obě sedadla najednou. Poté mezi ně vklínil hlavu. „Jak to myslíš, že tehdy, až se mu zapalujou lýtka?"
„Je to stejný jako tehdy. Pamatuješ, jak na maturu naprosto sral? Ale pak se mu to za jedinej týden podařilo vytáhnout a byl skoro i lepší než ty?"
Kdyby řekl, že Gally udeřil kladivem na hlavičku, lhal by. Pravdou bylo, že neměl nejmenší tušení, kam tím mířil, a vůbec se mu to nelíbilo. Ale aby uspokojil tu rostoucí zvědavost, která mu nedávala chvíli klidu, přikývl a nechal ho pokračovat.
„Ptáci štěbetali, že mu s doučováním pomohl jistý grind, který si ty otázky vypracoval už ve druháku, aby se tím údajně nezdržoval," dodal skoro s odporem, ale stále se ještě držel.
