Z POHLEDU HARRYHO:
,,Harry?'' ozvalo se z telefonu.
,,Loui?'' zašeptal jsem.
,,Hazz, musím ti toho tolik vysvětlit, tolik vynahradit a dokázat ti jak moc tě stále miluju.'' spustil najednou Louis.
,,Ano, měl by jsi my toho hodně vysvětlit.'' řekl jsem trochu naštvaně. Nechal mě rok čekat! Už se mi na něj povedlo zapomenout a... Teď zavolá?!
,,Kdy se můžeme sejít? Klidně za tebou přijedu. Sakra, za tebou bych jel i na konec světa!'' řekl velmy známým tónem, tuhle toninu hlasu používal pouze v jedinečných chvílích, ale to mě tato chvíle bohužel nijak jedinečná nepřipadala.
,,Přijeď do Holmes Chapelu sejdeme se v parku, který se jmenuje Memories u největšího dubu, jaký tam najdeš.''
Řekl jsem celkem kamenným hlasem.
,,tak ja teď vyrážím za tři a půl hodiny jsem u tebe a Hazz?'' řekl s otázkou.
,,Ano, Boo'' odpověděl jsem mu.
,,Miluju tě'' asi čekal že mu to řeknu také, ale... Nemohl jsem. Dnes jsem to řekl Luce a popravdě... Bojím se vracet do tak starých vzpomínek tak jsem mu řekl:
,,Uvidíme se brzo zatím ahoj.'' a položil jsem mu to.
Svalil jsem se na postel a začal plakat.
Jsou dvě hodiny. V půl šesté mám být na místě, které bylo doposud jen moje a Luce, a teď tam beru Louise... Sakra Luce! Měl bych jí to asi vysvětlit a říct jí konečně, co jsem dělal minulé prázdniny. A k tomu jí nějak vysvětlit, že jsem bisexual.
Zavolám jí potom nyní si musím dát sprchu a upravit se. Ale co, času dost.
PARK MEMORIES 17:27h
Z POHLEDU LOUISE:
Doufám, že tam bude. Ale proč by tam chodil? Vždyť si musí myslet, že jsem se na něj vykašlal. Ale jak mu to mám vysvětlit? No víš, měl jsem od té doby holku, Eleanor se jmenovala, a ta my smazala kontakty mých bývalích? A ten lísteček s tvojím číslem jsem našel až včera?? Ne! To mu rozhodně nemohu říct.
Stojím tady. Tohle je stoprocentně ten největší dub, teda pod podmínkou, že je to dub.
A pak ho zahlédnu.
Jeho kučery vykukují z černé čepice, hubené nohy potažené jen černými jeansy s dírami na kolenou,bíle tričko pod kterým se rýsovaly svaly a néjaká věc na krku. Oh můj bože! To je ten řetízek ode mne. Toho kluka co teď ke mě kráčel bych poznal všude, ale jeho tvář... Je jiná taková... Kamenná. Asi je hodně naštvaný, však já ho obměkčím.
Mám se k němu rozeběhnout nebo ne? Zeptám se sám sebe a po chvíly myšlení se rozhodnu.
Takže jo!
Rozeběhnu se, skočím na něj čímž ho povalím na zem a začínám ho líbat, ale nespolupracuje.
Přetočí mě pod něj a vstane. Opráší se a povídá.
,,Takže, vysvětluj.'' řekl ledově až jsem se lekl jeho tónu vůči mě, takhle jsem ho ještě nevyděl.
Postavil jsem se a také se oklepal.
,,No něco jsem ti tehdy neřekl Hazz... ale bojím se ti to říct, co když mě budeš nenávidét? I když myslím že dnes už od toho nemáš daleko.'' sklopil jsem hlavu a čekal jestli něco řekne.
Chytil mě za bradu a řekl.
,,Nemohu tě nenávidět... Miluju tě ale ty jsi mě zranil a to nejde jen tak omluvit.''
