Kousky mé mysli

-1-

Dřív mě ničilo pomyšlení na to, že bych mohla milovat.
Teď mě nicí pomyšlení na to, že bych lásku ztratila.
Nedokážu si představit takový život. Život bez tebe...
Nevím jestli bych to zvládla znovu podstoupit.
Podstoupit tu bolest, která v tejch chvílích ovlivňuje vše co dělám.
Nevím jestli bych s tím nezačala znova.
Sice jsem ti slíbila, že toho nechám, ale někdy mi ty nové rány a jizvy chybí a mám chuť si něco udělat.
Znova cítit že jsem jenom člověk, že nejsem nesmrtelná.
Cítit tu bolest a vidět tu rudou tekutinu téct po malinkých kapičkách po své kůži.

Někdy když jsem sama a přemýšlím tak v myšlenkách zabloudím k oné obálce ve skříni v které se nacházejí ty ostré věcičky.
Moji bývalí přátelé.
Říkám si jaký by to asi bylo se říznout znova, tak hluboko že už to nepřežiju.
A kdyby jo tak bych na ten pokus měla vzpomínku, která tam zůstane navždy a kterou mi nikdo vzít nemůže.
A pak si vzpomenu na slib, který jsem ti dala a začnu se nesnášet za to, že na to vůbec myslím
a za to, že jsem neskutečně slabej člověk.
Někdy stejně přijde ten den, kdy to zase udělám.
Vím to a strašne moc se bojím toho, že už se na mě nebudeš dívat jako teď, ale jen s odporen a nechutí.
A to mě ničí.