Obyčejná holka ✔️

// Část 51. Zmatená noc u Clarků \\

Sam mě kryl, Justýna mě kryla a máma žila ve lži. Jo, je mi blbé jí lhát, ale kdyby věděla pravdu, nikdy by mě tu nenechala.

,,Tak fajn, je to v pohodě. A teď chci vědět, jak to, že se vrátili?" obrátila jsem se na Jeremiase. Pomalými kroky jsme odcházeli, pro mě neznámo kam, i přes to, že jsem šla první.

,,Tess, nemůžu ti o tom říct moc informací. Nechci tě dostat do problémů," opět se bránil a couval od tohoto tématu. 

,,Tak mi řekni aspoň něco, protože tohle není normální. Přijdou poprvé, málem zabijí Nicolase a pak to zopakují a oběť jsi ty?" vyprskla jsem netrpělivě a pohledem skenovala jeho tělo od hlavy až k patě a zpátky. Po Jeremiasově zaklonění hlavy a nepříjemném oddechnutí jsem se teprve něco dozvěděla.

,,Nico vypadal na pohled docela dobře. Jen ruce a noha. Hlavu si kryl, má štěstí. Jenže ti zmrdi umí udělat opravdu libové vnitřní krvácení. Proto to Nicolase dostalo až do nemocnice," začal s vysvětlováním, jak to všechno bylo. Pozorně jsem naslouchala.

,,A ty jsi nevypadal dobře?" neodpustila jsem si, když se na chvíli odmlčel s domněním, že mi to takhle stačí. Musela jsem se zeptat, protože jsem neznalá. Neperu se.

,,Ne. Nedostal jsem žádnou ránu, která by mohla způsobit krvácení zevnitř. Všechno zaměřovali na hlavu nebo nohy. Povedlo se," pokrčil rameny a zaťukal si na čelo.

Přistoupila jsem opatrně k němu. ,,Co chtěli? Co jsou zač?" vyzvídala jsem dál. Po delším tichu, které jsem upřímně nečekala, se rozhodl promluvit.

,,Hele, řeknu ti to jen v přesmyčce, ano? Z mé strany jsem dělal dobrou věc, jenže jsem nový. Z jejich strany šlo o prachy. Prvně zbili Nicolase jako výhrůžka, já jsem nepovolil, takže došlo i na mě," vysvětlil mi rychle s rozhazováním rukou okolo sebe. Nepobírala jsem to, takže jsem na něj koukala jako na blázna, čemuž se zasmál. ,,Řekli, že už toho nechají, ale nevěřím tomu. Nesměl bych být tak dobrý," dodal ještě hrdě a zasmál se znovu. Absolutně jsem to nechápala, ale poslouchala jsem každé jeho slovo. Tomuhle přijdu na kloub.

,,Dobře, tak fajn," vzdala jsem se s hlasitým výdechem. ,,Jen ti říkám, že si to zjistím," ujistila jsem ho. Zasmál se. Smál by se dál, ale zastavil ho můj jistý pohled. Nakonec se jen pousmál. ,,Půjdeme spát?" zeptala jsem se nakonec.

,,Jo. Půjdeme asi ke mně," rozhodl se a dvěma velkými kroky mě obešel, abychom tam trefili. Usmála jsem se a vzorně ho následovala.

Jeho pokoj byl klasický klučičí pokoj. Postel, noční stolek. Skříň, psací stůl a ještě nějaké menší skříňky. Všechen nábytek byl z tmavého dřeva. Pak nějaké plakáty, medaile a poháry a potom ten klasický, obyčejný, klučičí nepořádek. Naproti posteli měl obří televizi.

,,Skočím pro popcorn, pak vybereme film, souhlasíš?" navrhl nadšeně, než se posadil na postel.

,,Jasně, super nápad," souhlasila jsem s úsměvem na tváři, když si dosedl. Jeremias shodil nohy na zem a na to sykl bolestí. ,,Co tě bolí?" uslyšela jsem na to a přitáhla se k němu.

Krátce se zasmál, asi proto, že se tak starám, ale jeho bolavá grimasa v obličeji neustupovala. ,,Nic, jen ta noha. Asi si už nestoupnu," vysoukal ze sebe prostě a zavřel oči. Ve tváři měl bolestný výraz.

,,Dojdu pro to. Kde máte kuchyni," ujala jsem se toho a rozhodně k němu vzhlédla.

,,Rovně a pak druhé velké dveře," popsal mi cestu jejich bludištěm opravdu stručně. Přikývla jsem.

,,Dobře. Ty tady seď, rozumíš?" projela jsem si ho pohledem. Dal ruce do obranného gesta s širokým úsměvem, což mi jako odpověď stačilo.