Obyčejná holka ✔️

// Část 52. Ve sprše \\

Stáli jsme ve sprchovém koutě. Já natisknutá na studených obkladačkách a on těsně u mě. Koukali jsme si do očí. Rukama jsem křečovitě svírala osušku, která zakrývala mé tělo. Jeremias po chvíli zvedl ruku a prsty se opatrně dotkl mého holého ramena. Byl to příjemný pocit, co mi způsobil husí kůži po celém těle. Kousla jsem se do rtu. Jeho prsty pokračovaly přes krk až k bradě. Jeho pohled se přemístil z mých očí na moje rty. Nemohla jsem se vůbec nijak pohnout. Jeremias se ke mně přiblížil ještě blíž. Jen malý kousek nás dělil od sebe. Netrvalo dlouho a Jeremias vyplnil ten kousek, co nás od sebe dělil a spojil naše rty. Přitiskl své měkké rty na ty mé. Začal mě líbat a já okamžitě začala spolupracovat. Byl celým tělem natisknutý na mně. Jednou rukou se opřel vedle mé hlavy a druhou mi držel obličej. Já jsem si jednou rukou stále přidržovala ručník a druhou mu vjížděla do vlasů a občas za ně zatahala. Přála jsem si zastavit čas. Byl to tak úžasný pocit. Přestala jsem vnímat okolní svět. Pro mě jsme teď existovali jenom my dva. Jenom naše rty a ty úžasné polibky.

Po chvíli jsme se odtáhli a pořádně se nadechli. Zůstali jsme na sebe koukat. Jeremias s jemným úsměvem a já na něj překvapeně. Nevěděli jsme ani jeden z nás, co říct. Po chvíli jsem se na Jeremiase usmála. Ujistila jsem ho, že tohohle nelituju. Na tváři se mu objevil široký úsměv.

,,Teď už mě necháš se obléct?" špitla jsem stydlivě. Krátce se zasmál.

,,Jasně. Pak přijď na snídani. Kde je kuchyně už víš," oznámil mi a odtáhl se ode mě.

,,Druhé velké dveře," řekla jsem si pro sebe a zasmála se. Jeremias se mi naposledy koukl do očí s úsměvem a pak odešel do kuchyně. Přehrála jsem si, co se to právě stalo. Kousla jsem se do rtu při vzpomínce. A opět mi naběhla husí kůže z toho jemného dotyku jeho konečků prstů na mé holé pokožce.

Oblékla jsem se, usušila jsem si rychlostí vlasy a sepnula si je do rychlého culíku. Pak jsem se vydala do kuchyně.

Jeremias už seděl na barových židličkách u kuchyně. Vedle něj ležely dva talíře se snídaní. Přisedla jsem si k němu. Obohatil mě úsměvem.

,,Amatérská míchaná vajíčka alá Jeremias," zasmál se a podal mi talíř.

,,Děkuju," poděkovala jsem se smíchem v hlase a společně jsme se dali do jídla.

Ticho přerušil až zvuk dveří. Oba jsme sebou trhli směrem ke dveřím. Objevil se tam nějaký pán ve středním věku. Těžko říct, co potřeboval, nebo jak se tu vůbec objevil.

,,Uf, Gregore, polekal jsi nás," oddechl si Jeremias, kterého polila úleva. Gregore?

,,Potřebujete něco, pane?" oslovil ho slušně zmiňovaný Gregor.

,,Svést slečnu domů. Pak ti dám vědět. Mimochodem, volal otec i Hermioně?" zajímal se Jeremias dál. O kom se to tu mluví?

,,Ne, pane. Zavolám jí. Večeři budete mít na stole," rozhodl Gregor.

,,Děkuji ti, Gregore," rozloučil se s ním Jeremias a Gregor s krátkým ukloněním odešel.

Zaskočeně jsem seděla na židli a tupě koukala do talíře. Gregor? Hermiona? Jsme snad v Harrym Potterovi?

,,Gregor je náš služebný. Odváží Nicolase do školy a podobně. Vždycky, když tu rodiče nejsou. Táta si myslí, že nám tím vynahradí, že jsme tu sami," vysvětlil mi Jeremias s krátkým uchechtnutím.

,,Aha, jasně," přikývla jsem chápavě. A Hermiona vám vaří?" otočila jsem hlavu na Jeremiase.

,,Vaří a uklízí. Gregor nám má vynahradit práci otce a Hermiona povinnosti matky. Je to pitomé, ale aspoň se nemusíme o nic starat," zazubil se Jeremias.