Obyčejná holka ✔️

// Část 54. Justýna v roli detektiva \\

,,Myslíte si, že by neandrtálec uřízl chleba nožem?" ptal se Matty z ničeho nic.

,,Proč se ptáš na neandrtálce?" zasmála se Lola. Zrovna se snažila poprat se svou porcí špenátu. Bylo to komické.

,,Měli jsme děják, ne?" vysvětlil nám jednoduše. Pokrčil rameny a i on si do ruky uchopil příbor.

,,Bereme druhou světovou," protočila jsem očima. Nechápu, že nedává pozor. Zrovna tohle je záživné téma, oproti pravěku s neandrtálci.

,,Hej, Teres, nemáš kousek chleba?" zeptala se Justýna s širokým úsměvem na tváři.

,,Na co potřebuješ chleba?" zarazil se zase Matty. Ale pravda, na co? Máme špenát, ne guláš.

,,Aby jsi nám předvedl, jestli neandrtálec ukrojí chleba nožem," usmála se sladce na Mattyho a celý náš stůl se rozesmál.

Seděli jsme v jídelně. Já vím, že jsem říkala, že na obědy nechodím, ale je to složitější. Když nám škola končí dlouho, tak na oběd chodím. Ale když máme školu jen krátkou, na oběd jsem doma.

Posedávali jsme v rohu u velkého stolu pro osm lidí. Ovšem seděli jsme tam jen my čtyři. Já, Lola, Justýna a Matty. Mattymu vůbec nevadilo, že je v ženské společnosti. Vlastně je na to tak nějak zvyklý, protože se baví převážně s holkami.

,,Ahoj, máte tu volno?" zeptala se nás Berča s Benem v závěsu.

,,Jasně, pojďte," pozvala je Justýna s úsměvem. Divila jsem se. Ona není ten typ, co by seděla mezi plno lidmi a dnes ještě k tomu oplývá úsměvem. Něco se děje. Na zbylé prázdné dvě židle se ještě posadili dva Mattyho a Bennyho kamarádi, ale moc dlouho se nezdrželi.

Dojedla jsem. Počkali jsme ještě na Bena. Pak se celý náš stůl zvedl a šel odnést tácy.

,,Potřebuju s tebou mluvit. Omluvte nás, počkejte buď u skříněk nebo v šatnách," chytila mě za zápěstí Justýna. Lola s Mattym, Berčou a Benem kývli a odešli čekat pryč. Skříňky máme určené na učení a oblečení. Můžeme si tam dávat i boty, ale pro ty máme šatny. Jsou to takové obyčejné místnosti, co se nezamykají. Za nimi je teprve zamčená místnost, kde se převlékáme na tělocvik. Je to obří místnost i se sprchami. Zvláštní, my víme.

,,Justý, co je?" oslovila jsem ji nechápavě. Není její styl mi něco sdělovat.

,,Je toho víc," zamumlala. Rozhlížela se okolo a mluvila tiše, i když tu nikdo nebyl. Fajn, tohle rozhodně není její styl.

,,Jestli je to kvůli tomu Slovensku, tak na to nespěchám. Jestli kvůli té noci, tak to ti s radostí vysvětlím," žvástala jsem a nezavřela pusu. Nevadilo by mi, kdyby nás někdo slyšel.

,,Mlč," řekla rázně a zacpala mi pusu. ,,Tohle je vážný!" koukala mi zpříma do očí. Sakra, Justý, takovou tě neznám. Drobná blondýnka se pořádně nadechla. ,,Včera byly závody. Říkala jsem si, že to bude klasika. Jenže nebyla, poprvé s námi závodil takový tmavý brunet. Už se tam párkrát nachomýtl, ale nikdy nezávodil. Nevsázela jsem, jen závodila. Jenže jeho nešlo porazit. Se skateboardem musel snad cvičit i v kolébce," rozpovídala se natolik, že byla schopná vžít se do situace. Naštvaně si prohrábla vlasy.

,,Ale teď k tomu, proč je to tak vážné. On vyhrál i závod i na rampě. Začal se strašně naparovat, ale kdo by se nenaparoval. Taky to dělám. Jenže pár chlapů se na něj domluvilo a šlo po něm. Pak přišli zpět, já se nikam nehrnula, čekala jsem u rampy a trénovala. Přišli a mnuli si ruce, že ho hezky zbili, ale že se musí krotit. Že už tam byli dvakrát," vyvalila na mě. Zůstala jsem stát jako opařená.