What if James had a sister

Co kdyby James Potter měl sestru?

Taky vás někdy osud doslova rozčilil, naštval(možná jste i křičeli nebo rozbíjeli věci) a stejně jste s tím nic nemohli udělat. Nevím jak vy, ale já často přemýšlím, nad tím, co by-kdyby. Jak by se všechny události odvíjely jiným směrem, jestliže bychom změnili třeba jen jednu jedinou věc? A nebo ji přidali?
Jako například v alternativních realitách. V jedné realitě si naprosto obyčejný člověk vybere do práce rudou kravatu a způsobí tak mezinárodní konflikt. (Protože když čistě náhodou nesl svému nadřízenému kávu, a ten nadřízený byl čistě náhodou ministr zahraničních věcí, a přerušil tak jeho rozhovor s velvyslancem ze sousední země, kde rudá barva byla považována za naprostou urážka. Samozřejmě, jsem si to vymyslela jen jako příklad a k tomu to je ve skutečnosti docela nepravděpodobná hloupost. Ale stejně. Proč si jen náš obyčejný člověk raději nevzal kravatu modrou.)  
O fungování alternativních realit víme něco málo asi všichni, a já sama nejsem žádný znalec, takže už vás nebudu nudit mými dalšími moudry a divnými přirovnáními.
Přijde mi velmi zajímavé, že by malá drobnost, kterou by každý snadno přehlédl, dokázala změnit tolik věcí. Nebo to klidně může být drobnost velká jako slon, pokud chcete.

Já si bohužel - stejně jako většina z vás - můžu pouze vystačit s tím, že o tom napíšu příběh. A konečně jsem se dostala k jádru věci. Přemýšlela jsem nad tím co bych si přála změnit. Ne nepříjemné nebo trapné příhody v mém životě(protože by nikdo tak nudný příběh nečetl), ale některou událost v mojí oblíbené knize. A nebyla bych to správný Potterhead, kdybych nechtěla změnit v knihách o Harrym Potterovi skoro všechno.
Nechápejte mě zle, k J.K. doslova vzhlížím, věřím ale že rozhodně každý, kdo Harry Pottera četl, si aspoň jednou přál, aby mohl nějakou část přepsat. (Hlavně všechna ta úmrtí, že? Potom také třeba neopětovaná a naprosto jasná láska dvou osob, které se v knize nedostává úctyhodného místa, a kterou nevidí nikdo jiný, než jen my sami.)
Na chvíli si zahraji na J.K.Rowlingovou(nebo osud, pokud jste mudlové)a vytvořím alternativní realitu do které jsem se rozhodla přidat jednu drobnost nebo spíš jednu dívku. Ne, předem prohlašuji, že tato povídka opravdu nebude obsahovat Mary Sue.

Já osobně bych ji pojmenovala Destiny Potter. Destiny, protože byla vytvořena osudem, tedy mnou. To vůbec neznělo arogantně, že ne?
Tak tedy Destiny je v mojí realitě mladší sestrou Jamese Pottera, ne jeho vnuka Jamese Siriuse Pottera. Ano, vím že Potterovi nemohli mít dlouho děti a James byl jejich jediným, vymodleným dítětem, ale já jsem jim dopřála trochu víc toho štěstí, a najednou už mají děti dvě. Destiny je jen o rok mladší než James, tím pádem trávila samozřejmě hodně času s jeho přáteli.
Představila jsem si ji asi takhle: Destininy vlasy jsou stejně černé a nepoddajné jako Jamesovy, na rozdíl od něj má ale  blankytně modré oči po jejich matce. Také má lepší zrak než její starší bratr a nepotřebovala nikdy brýle. Podle mě by z ní mohla být vzorná studentka se skvělými známkami, která se občas dostane do nějakého toho problému,aby bylo poznat, že je to přeci jen jeho sestra.
Když přijela poprvé do Bradavic, byla umístěna do Nebelvíru, tak jako její bratr. Destiny se sblížila s Lily Evansovou, ve které viděla starší sestru a velice dobrou kamarádku. Jsem si jistá, že jejich přátelství nejednou James využil, aby se tak dostal blíž k Lily.
Destiny se také přátelila s Lilyiným kamarádem z dětství, Severusem Snapem. Ve skutečnosti to, ale nebylo jen přátelství.
Kolem jejího pátého ročníku, si jí začal všímat Sirius Black, ale ona ho věčně odmítala. (Tak jako Lily, někdy možná i hůř.) Nebyl pro ni ten pravý. Ona měla oči jen pro jednoho jediného jistého kluka ze Zmijozelu. Severusovo a Lilyino přátelství skončilo potom, co nazval Lily tím ohavným jménem. (Bylo nezbytné, aby se to stalo i teď, samozřejmě to neskončí:„…a nemluvily spolu až do smrti.“)Destiny se je snažila udobřit, ale marně. Jejím největším vítězstvím bylo, když začal mluvit Severus aspoň s ní.
Věděla, že on miluje Lily, proto jí překvapilo, když jí jednou, sám od sebe v knihovně políbil. Náhodou šli zrovna kolem James se Siriusem, jejich výrazy bych v ten moment chtěla vážně vidět. Než stihly dva pobertové roztrhat Severuse na kousky, Destiny odzbrojila Jamese a Siriuse, pak je proklela nějakou nepěknou kletbou a začala jim vyhrožovat, že příště skončí hůř, až se pokusí znovu ublížit jejímu klukovi. Od té doby začala Destiny se Severusem chodit.
Díky Destiny se vrátila Severusovi do života naděje, odmítl se přidat ke smrtijedům, i když jeho spolužáci postupně přecházeli na stranu zla.
James se dal dohromady s Lily a Sirius vydržel obdivuhodně dlouho s Marlene McKinnonovou.(Ty dva jsem vždycky shipovala.) Destiny se snažila zapojovat do rozhovoru Petera(který už patřil mezi smrtijedy) a on jí za to byl vděčný a měl jí rád. Dokonce začal zvažovat, že přidání se k Voldemortovi byl asi špatný nápad.
Pobertové skončili v Bradavicích, James a Lily se vzaly a dokonce jsem nechala Siriuse ať požádá Marlene o ruku. Jejich svatba byla přesně měsíc po Jamesově a Lilyině. Jediná Destiny byla stále ve škole. Destiny, James, Lily, Remus, Peter, Severus, Sirius a Marlene se přidaly k Fénixovu řádu a společně bojovaly proti Voldemortovi. Po roce přišel na svět malý Harry Potter a Gabe Black. Severus a Destiny se vzali v červenci před Harryho prvními narozeninami. Byla to malá svatba, protože James a Lily v té době už byli v úkrytu.
Přestože jsem já - osud nedovolila Severusovi stát se smrtijedem, neznamená to, že Sibylino proroctví zůstalo nevyslyšeno, ba naopak. Voldemort se o proroctví dozvěděl od jiného smrtijeda, který zrovna byl toho dne U Prasečí hlavy.
Destiny přemluvila Brumbála, aby nechal dát Fideliovo zaklínadlo i na dům Longbottomových, pro jistotu.
Peter už nevydržel ten nátlak ze strany Pána zla a ostatních smrtijedů, když z něj James a Lily udělali strážce tajemství, rozloučil se s jeho kamarády Poberty a odjel do Ameriky, kde se chtěl schovat a začít nový život.
Voldemort by neměl nejmenší šanci dostat se k Harrymu blíž, kdyby ho James s Lily nevzali s sebou ke sv. Mungovi, když se měla Destiny narodit malá holčička. Jak zoufalý už Voldemort byl, pokusil zabít Harryho, když byl v dětském koutku v nemocnici plné čarodějů. Povedlo se mu tam dostat, aniž by si ho někdo pod tou těžkou kápí všiml. Omráčil postarší čarodějku, která měla na Harryho dávat pozor, a už jen vyřkl ta dvě slova.
„Avada Kedavra.“
Voldemort se skácel mrtvý k Zemi. Harry proti němu stál naprosto v pořádku, jako by ho chránil nějaký štít, lépe řečeno ON byl tím štítem, který odrazil Voldemortovu kletbu. Jen na čele se mu krvavě leskla jizva podobná blesku.
Ani jeden nemůže žít, pokud druhý zůstává naživu.
Silná proroctví se nedají nijak obejít. Harry byl předurčen k tomu, aby ze zbavil lorda Voldemorta, proto nemohl zemřít. Jenže Voldemort ve skutečnosti už naživu vůbec nebyl.
Destiny byla pozvána v sedmém ročníku na Křikův večírek, odcházela až poslední, když už byl profesor Křiklan poměrně opilý. Začal před ní mluvit o viteálech a Tomu Raddleovi. Destiny hned druhý den zašla za profesorem Brumbálem a zeptala se ho na to, co jsou to viteály a kdo je to Tom Raddle.
Brumbálovi to najednou všechno zapadalo do sebe. Začal posílat členy řádu, aby hledali předměty, které podle něj měli spojitost s Voldemortem a pomocí baziliščí krve, kterou zakoupil na své poslední návštěvě v Austrálii, je jeden po druhém ničil.
Voldemort na pokraji svých sil nedokázal vykouzlit tak silné kouzlo aby to zabilo zdravého chlapce, ale skořápku jeho tělesné schránky to odfouklo bez problémů.
Harry se i v mé verzi stal „Chlapcem, který zůstal naživu.“ Destiny pojmenovala její novorozenou dceru Victoria Snape, na počest Harryho vítězství nad Voldemortem.
Když o deset let později stály Potterovi, Blackovi, Snapeovi, Longbottomovi spolu s Weasleyovými, se kterými se seznámili po válce, a pozorovali jejich děti, jak míří do školy, kterou oni sami milovali. Na rozdíl od nich se nemuseli ničeho obávat, nemuseli zažívat hrůzy kouzelnické války a ani bojovat o své životy. Všechno nakonec dopadlo dobře, a vlastně by to mohlo skončit i daleko hůř.

Nemohla jsem uvěřit, že může jeden člověk změnit takové množství věcí. Jaká je škoda, že James nikdy neměl sestru, která by je všechny držela nad vodou, jako záchranný kruh, když by se všichni začali topit.