Obyčejná holka ✔️

// Část 60. Pátek \\

Doma jsem se jen ohlásila rodičům. Ze Samova pokoje jsem slyšela hudbu a Luccy už určitě spala, což bylo dosti kontrastní, ale budiž. Vlezla jsem si rychle do koupelny, ale nijak jsem to neprodlužovala. Do postele jsem zapadla v cuku letu. Vzala jsem si do rukou plyšáčka, kterého jsem mimochodem rodičům neukazovala, a začala si ho prohlížet. Nepřišlo mi na něm nic zvláštního, než jsem nenarazila na srdíčko. Bylo na zip. Okamžitě jsem ho otevřela. Nacházely se tu různé papírky. Moje zvědavost to samosebou nevydržela. Rozsvítila jsem si lampičku a postupně si četla jeden vzkaz po druhém.

Ahoj, Teres, už jsi přišla na to, že sem si můžeš cokoli schovat, že? No, každopádně ti na druhou stranu napíšu Gregorovo číslo. Nikdy nevíš, kdy se ti může hodit.

Jen jsem se nad tím zasmála. Z druhé strany bylo opravdu napsané Gregorovo číslo. Ach, Jeremiasi, ty jsi třída. Rozbalila jsem druhý papírek.

Cageová, vždyť já bych málem zapomněl. Podívej se, co ti vzkazuje Nicolas:
,,Ahoj, Tess, jen jsem ti chtěl napsat, že jsem rád za tvé návštěvy. Doktor mi slibuje, že mě pustí každým dnem, což by znamenalo, že bych měl stihnout Jeremiasovu oslavu, takže doufám, že se tam potkáme. Mám tě rád, Nicolas."
Je to sladký, že? Bratříček se rozepsal.

Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Pak tam bylo pár papírků od Jeremiase, ale to už byly blbosti. Všechny vzkazy jsem pečlivě složila a vrátila do srdíčka. Tady budou v bezpečí.

Pak jsem zhasla a netrvalo dlouho, než jsem usnula s plyšovou kočičkou v náručí.

— — —

Vstala jsem bez problému. Příprava do školy byla opravdu letem světem a moje dnešní ranní hygiena taky stála za to. Spěchala jsem do školy. Dnes je pátek, to Lola chodí na kurz němčiny, takže na mě čeká až ve škole. Ve volitelných předmětech se rozhodla pro ruštinu jenom proto, že němčina má kurz na škole a ruština ne. A ona tvrdí, že se chce naučit oba jazyky.

Sešli jsme se jako celá parta až u skříněk.

,,Ahoj," pozdravila jsem nadšeně Lolu, co se k nám přidala až jako poslední. ,,Lidi, mám skvělou zprávu. V sobotu se koná narozeninová party u Clarků. Jsme všichni pozvaní. Takže, kdo jde?" podívala jsem se po každém. ,,Hele, o odvoz se nestarejte, ten dokážu zařídit. Jen bych byla moc ráda, kdybyste přišli," ujasnila jsem jim to.

,,Jdu do toho," prohlásila Lola rozhodně.

,,Se mnou taky počítejte," přidala se i Justýna, jež se nadšeně usmála, jen co vlastně pochopila, na co to přikývla.

,,Když ty, tak já taky," přidal se Matty, co se začal šklebit na Justýnu, jako kdyby snad vyhrál nějakou sázku. Ta na něj nazpět vyplázla jazyk.

,,Tak já taky," usmála se Berča.

,,V sobotu mám volno," ušklíbl se i Ben. A dál jsem nenechala nikoho mluvit.

,,Dobře. Lolo, vezmi sebou i bráchu a Davida. A pokud chcete, můžete taky někoho," mrkla jsem po ostatních.

,,Co Sam?" zvedl ke mně zvědavě hlavu Matty. Zvědavka.

,,Myslíš si, že by Jeremias nepozval svého spoluhráče?" usmála jsem se. Čelila jsem plno zvědavým pohledům. ,,Jo, americký fotbal je připsal do jednoho týmu," dovysvětlila jsem to nechápavým kamarádům.

,,A co James?" protla ticho Berenica.

,,Co s ním? Vybral si svoji cestu," vyprskla jsem okamžitě a pokrčila rameny.