Crucio | Dramione ✓

Čtyři rudé záře

Po Weasleyových nebylo celý den ani vidu. Ginny nebyla k nalezení ani v ložnici ani ve společenské místnosti a Harry na obědě ohlásil, že taky nikoho nenašel. V jednu chvíli se do pátrání zapojili i Katie s Angelinou a Dean se Seamusem, ale práce byla marná. Po zrzcích, jako by se slehla zem.

„Přece se nemohli jen tak ztratit?" bědoval Harry u večeře, jakmile se vrátil z obchůzky třetího patra a pod hábitem schovával Neviditelný plášť. Hermiona k němu posunula mísu s vařeným bramborem a s chápajícím pohledem položila svou ruku na jeho předloktí.

Ve vteřině na sobě však ucítila tíhu bouřkových očí. Neochotně k nim vzhlédla, ale první, na co se zaměřila, byla jemná červená ryska kousek níž na pravé tváři. Chvíli si ji pečlivě prohlížela. Nebyl to ani týden, co se mezi ním a otcem stalo tentokrát? Nejradši by ho odvedla někam pryč a zpovídala tak důkladně, dokud by se nerozbrečel. Copak si toho nikdo nevšiml?

Nemohla ale nic udělat. Rychle sklopila zrak zpátky k jídlu a nabrala si novou porci brambor. Už teď ji všichni považovali za blázna, nepotřebovala, aby si ji začali spojovat s Malfoyem. Harry už dokonce jídla neřekl ani slovo a bylo to vlastně docela příjemné. Neměla vůbec ponětí, o čem by si teď povídali.

„Mohu mít na chvíli vaši pozornost, prosím?" ozval se najednou Brumbálův hlas a ruch kolem utichl. „Jak asi dobře víte, dnes konečně vylosujeme naše tři šťastlivce. Byl bych vám vděčný, kdybyste po večeři zůstali na svých místech, nechceme nikoho spěšně nahánět. Doufám také, že se těšíte stejně jako já a budete našim soutěžícím přát štěstí."

Jakmile ředitel skončil, většina se pustila zpátky do jídla. K profesorskému stolu byla přidána jedna další židle pro Ministra kouzel a ten se ve Snapeově a Malfoyově přítomnosti snažil obohatit Madam Maxime a Karkarova přehnanými báchorkami o tom, jak úžasně se škole dařilo. Příhody z minulých let a uprchlého vraha raději nezmínil, takže ho spolusedící poslouchali s neskrývaným nezájmem.

Během patnácti minut už se síní rozléhal vzrušený šepot, všechno jídlo zmizelo a Brumbál s Popletalem přikročili k Poháru. Kéž by tu Ron mohl být, tak moc se na to těšil, prolétlo Hermioně hlavou a periferně se podívala na Harryho. Možná ho napadlo úplně to samé. Padlo posledních pár slov, pochodně po obvodu pozhasínaly a všichni znovu utichli.

Modrý plamen se hodnou chvíli jen klidně vlnil a ozařoval klíny nejblíže sedících studentů. Brumbál ho s ostražitým pohledem pomalu dokola obcházel. V další chvíli se modrá zář změnila v zářivě rudou a z Poháru vyletěl malý kus pergamenu. Ředitel ho ladně zachytil mezi prsty a s klidným hlasem se otočil ke studentům.

„Bradavickým šampionem se stává... Cedric Diggory!"

Mrzimorský stůl propukl v bujarý jásot a za chvíli od něj pomalým krokem odstoupil vysoký pohledný kluk. Harry ho okamžitě poznal a přidal se k potlesku. Snad bude tak dobrý šampion jako chytač, pomyslel si, když ho sledoval odcházet malými dveřmi za učitelským stolem.

Povyk ale netrval dlouho, protože se objevil druhý červený zážeh a v Brumbálově dlani přistálo jméno dalšího vyvoleného.

„Za Krásnohůlky nastoupí slečna Fleur Delacour!"

Modré teplákové soupravy se seběhly do těsného hloučku, takže z něj byla slyšet jen náhodná francouzská slova. Blondýnka, která po chvíli vyšla s nepatrnými slzami v očích, zatímco od sebe neochotně odstrkovala svou mladší sestru, pokývla šťastně k Madam Maxime a zmizela tam, kde předtím bradavický šampion.

„Hádám, že asi všichni víme, kdo to teď bude," ozval se tichým hlasem Dean, zatímco se kruvalští natěšeně ošívali na svých místech. Hermiona si všimla, jak se Viktor občas díval jejím směrem. Na rtech mu pohrával jemný úsměv, tak jako minule, a ať se snažila sebevíc, nedokázala mu ho neoplatit. Co má tenhle kluk sakra za problém?

K překvapení všech se o chvíli později opravdu ozvalo Krumovo jméno. Ostatní kluci ho povzbudivě plácali do zad a Karkarov se u profesorského stolu hrdě nadmul. Nebylo divu, že se schylovalo k jednomu z nejzajímavějších zážitků všech tří škol – každý z šampionů měl něco výjimečného.

„Myslíš, že už můžeme jít?" ozval se Harry tichým hlasem, když losování skončilo a v síni vládla napjatá atmosféra. Hermiona mu chtěla pokynout, protože se také chystala odejít, ale výkřik někoho z předních řad jim v tom zabránil.

Okamžitě se otočila a očima těkala po místnosti ve snaze zjistit, co se stalo. Nemusela ale hledat dlouho. Plamen v Poháru se znovu zbarvil do ruda, tentokrát mnohem sytěji a šlehal sebou tak prudce, že si od něj někteří studenti museli odsednout. Brumbál stál na stupínku před profesorským stolem a rozvážně si ho prohlížel.

Místo radostného křiku se teď síní rozléhal jen panický šepot. Levandule s Parvati se k sobě tiskly tak silně, že se jim skoro odkrvily ruce a pár mrzimorských studentek si dlaněmi zakrylo oči.

Draco zatím vedle svých přátel jen mlčky seděl a pohledem přejížděl mezi červenou září a Hermionou. Neměl tušení, co se s tím přiblblým Pohárem stalo, ale to, jak ostražitě ho Nebelvírka sledovala, ho značně fascinovalo. Pozoroval ji tak zaujatě, že si ani nevšiml Pottera odcházejícího stejnými dveřmi, kterými před ním prošli ti tři vyvolení.

„No to si děláte srandu! Řekni mi, že je to vtip Draco, že ta věc právě nevybrala Pottera jako jednoho z účastníků?!"

Až Pansyin hlas ho vrátil do reality. Jeho spolužáci teď naštvaně rozhazovali rukama a pokřikovali všemožné nadávky k nebelvírskému stolu.

Rychle pohledem zalétl ke svému otci. Tvrdý výraz v jeho tváři obohacený o povýšený úsměv nebyl nijak neobvyklý. Ale tu radost, která mu tančila v očích, už dlouhou dobu neviděl. Zatímco se ostatní překřikovali a způsobovali paniku, on pořád jen klidně seděl a všechny je pozoroval.

„Draco, odcházíme do společenky, jdeš s náma?"

S pohledem neustále upřeným na svém otci se Draco zvedl a nechal nohy, aby ho samy zavedly ke dveřím. Na zlomek vteřiny zachytil Hermionin podezíravý pohled a okamžitě jím projela známá vlna vzteku. Samozřejmě, že se na něj bude dívat tak, jako by v tom měl prsty. I když by tu holku nejradši utopil v jejích vlastních slzách, za poslední týden si u něj získala značnou důležitost. Věděla věci, které ani svým nejlepším přátelům neřekl.

Je moc nebezpečná, prolétlo mu hlavou po schodech do sklepení. Je moc nebezpečná a nebezpečně krásná.