Krvavý Erb

1.

O patnáct let později

„Jsi k hovnu, Ongore! Vše, na co jsi tu sáhl, jsi posral!" Křičí na mě mistr kovář. Smutně se vydávám z kovárny domů, abych o mém neúspěchu řekl rodičům dříve než kovář Gundir. „Už se sem nevracej a vyřiď rodičům, že budu chtít zaplatit ty tvoje chyby, co jsi tu za dnešek udělal!" Slyším z dálky za mnou a snažím se udržet slzy na uzdě. Procházím středem vesnice, kde se v centru odehrává jarmark. Tentokrát mě nezajímají zbraně, knihy, anebo fešný kabáty. „Hoši, náš Ongor to zase posral!" vynoří se ze stínu uličky parta kluků, na které teď opravdu nemám náladu, ani čas. „Dejte mi aspoň dnes pokoj" řeknu podrážděně. Nevypadá to, že by to mělo nějaký valný úspěch. „Řeknu ti, měl jsi vidět Gundira, jak po tvém odchodu rozbil půlku kovárny a křičel, jak za tohle zaplatíš!" Smál se na celé kolo Derek a spolu s ním i jeho kumpáni, Mukden a Ihtor. „Velice vtipné Dereku, už jsi vylezl z máminy sukně a začal pracovat?" odpověděl jsem sarkasticky. „Tak ty si ze mě budeš dělat prdel?" Zvýšil hlas Derek a pomalu se připravoval mi dát jednu pořádnou ránu do břicha.

„Pane bože Ongore! Jsi v pořádku, zlatíčko?" Běžela mi naproti maminka. Derek mi hezky upravil ksicht a jeho kumpáni mi zase dali pár kopanců do břicha. Chtěla mě obejmout. „Nech mě mami." Prošel jsem kolem ní do domu. Lehl jsem si do svého pelechu, který byl umístěný na peci, a usnul s tím, že jsem si přál být do dalšího rána mrtvý. K večeru mě probudil tichý rozhovor mezi rodiči. „Inko, byl jsem v hospodě a doslechl jsem se, že Gundir našeho Ongora vyhodil, a co víc, dokonce za mnou po pár pivech přišel sám a řekl mi, že chce 100 denárů jako náhradu. A kde je asi tak máme vzít?!" Seděl u stolu otec naproti matce. „Gorme, podívej se na něj! Nevidíš, jak vypadá? Po cestě ho někdo musel zmlátit, určitě ho to moc mrzí, sám víš, že na tyhle řemeslnické práce on není!" začala pomalu zvyšovat hlas. "Musí se naučit řádnému řemeslu! Nemáme peníze, abychom ho mohli poslat někam studovat, ještě když teď dlužíme tu nekřesťanskou částku kováři!" Plakal jsem do peřin a chtěl jsem být alespoň trochu užitečný.