Bouřčina dobrodružství (Dopsáno)

konec😢

Už to byly dva měsíce co jsem měla vlčata. Narodila se mi dvě. Vlčice bez křídel a vlček s křídly. Kapka mi moc pomáhala a já ji byla vděčná. Pojmenovala jsem je Hvězda a Déšť. Deště po vlkovi co pro mě nasadil život. Bylo načase aby si Deště vzal k sobě. Vešla jsem do doupěte a vlčata byla okamžitě na nohou.,, Pojďte se mnou." Řekla jsem. Už byla noc. A všichni spali. Šli jsme tiše lesem když se Hvězda zeptala:,, mami, kam to jdeme?"
,,Za vašim tatínkem." Podívala jsem se na ni a ta měla oči plné radosti a zároveň zvědavosti. Pak jsem ale ucítila hlídku. Rychle jsem vlčata popadla a rozběhla se pryč. Sakra asi budeme muset dál a pak po stromu přes řeku. Položila jsem je a šla zkontrolovat padlý strom který tvořil most.,, Pojďte" zavolala jsem na ně. První vyrazil Déšť a rychle přeběhl přes strom na druhou stranu. Pak mi něco popadlo. Polekaně jsem vykvikla. Pak jsem ale poznala ten bílý kožíšek a modré oči.,, Neboj Dešti to je jen tvůj tatínek." Malý vlček vzhlédl a usmál se. Pak se přes strom pustila Hvězda. Šla bych s ní ale strom je starý a nemusí mě unést. Někde se ozvalo zavytí. Vlčí holčička se lekla a podjely jí tlapky a zřítila se do hluboké a rychlé vody. Mrak se okamžitě pustil za ní. Po dvou minutách nekonečného trápení se objevil s promlčeným uzlíčkem v tlamě. Položil ji přede mě a svesil hlavu. Očichala jsem ji. Byla mrtvá. Po tváři mi začaly stékat slzy.,, Promiň ale nestihl jsem to včas." Zakňučel.,, Postarej se prosím o Deště dobře." Hodila jsem poslední pohled na svého syna a otočila se k odchodu.,, Mami! Počkej na mě! Kam to jdeš? Mami!" Snažila jsem se nevnímat jeho volání. Zmizela jsem v lese. Vlkům ve smečce jsem pak řekla že jsem se šla projít a nechala jsem vlče v klidu spát. Hledali jsme je ale jen já a Kapka jsme věděly že je nikdy nenajdeme.

O týden později k nám přiběhl Paprsek z Větrné smečky se slovy že na ně Ohniví zaútočili. Okamžitě jsem sebrala obě smečky a vyrazili jsme na pomoc. Bylo jich víc než jsem čekala. Měli mezi sebou ještě nějaké lišky a kojoty. V zápalu boje jsem si všimla že tam nikde není Vánek ani Ohnivák. Shodila jsem ze sebe kojota se kterým jsem zrovna bojovala a rozběhla se ven z bojiště. Pak jsem ucítila čerstvou pachovou stopu a krev. Rozběhla jsem se po stopě která skončila před prudkým kopcem dolů.,, Ohniváku, tohle nikam nevede proč tohle děláš?" Vánkův vyděšený hlas se rozlehl kolem. Byla jsem skrytá v křoví.,, Až se zbavíme tebe tam už jen vyřídím jen Bouřku a všechny smečky budou moje. Sbohem bratříčku." Dokončil svůj proslov Ohnivák a skočil Vánkovi na záda. Nevím co to do mě vjelo ale vztekle jsem zavyla a skočila na Ohniváka a už jsme se kutaleli dolů z kopce. Tak tohle je asi konec. Jen co jsme se dokutaleli až dolů tak jsem měla v tlapkách už jen bratrovo mrtvé tělo. Sama jsem hrozně krvácela. Začala jsem zavírat oči a navždy jsem usnula. Po chvíli jsem je znovu otevřela a přede mnou byla Hvězda a po mojem boku Větévka a Déšť.

Konec knihy