Jily

Skrkův zákon

Byl teplý letní večer a i když se už značně připozdívalo, z venku bylo stále slyšet skotačení dětí, které radostně skákaly přes kaluže a veselý zpěv sousedky, která bydlela o dům dál.

Nicméně James Potter ležel na posteli ve svém pokoji, v jeho rodné vesnici Godricově dole a znuděně zíral na soví klec, která byla již několik dní prázdná, ale ani to ho nedunutilo ji jediným máchnutím hůlky vyčistit.

Obyčejní chlapci v Jamesově věku si nejspíš právě někde užívají letní prázdniny, ale háček byl v tom, že James Potter není tak úplně obyčejný chlapec a ani jím nikdy nebyl. James Potter je totiž čaroděj a právě za necelý měsíc se chystá do sedmého ročníku kouzelnické školy Čar a kouzel v Bradavicích, kam se ohromně těšil. Ne že by ho snad přes léto netěšila společnost rodičů (která se mu popravdě v posledních dnech ani moc nedostávála) či pobyt v rodné vesnici, ale chyběli mu jeho nejlepší přátelé a samozřejmě samotné Bradavice. Dokonce by teď snesl hodinu dějin čar a kouzel, které už od pradávna vyučuje profesor Binns, jediný duch v profesorském sboru, který výkladem o povstání skřetů a válek obrů vždy dokáže zcela perfektně do minuty uspat celou třídu. Dokonce by rád poškádlil nějakým žertíkem všemi studenty nenáviděného školníka Arguse Filche a jeho kočku a nebo viděl Protivu - otravné školní strašidlo, které ho však už několikrát k Jamesově úžasu vytáhlo z bryndy. Nejspíš nenáviděl samotného Filche daleko víc, než studenty.

Úplně nějvíc si teď James přál, aby se mohl po školním pozemcích projít se svými přáteli, zahrát si konečně famfrpálový zápas a samozřejmě - vidět Lily Evansovou. Lily Evansová byla taktéž studentka sedmého ročníku v Bradavicích a Jamesovi se odjakživa líbila. Nemohl však říci, že by to bylo oboustranné.

Těžce si povzdechl a překulil se na druhý bok.

Ťuk ťuk.

James se rychlostí blesku vymrštil z postele a upřel pohled na okno, na které zobákem ťukala jeho sova.

„No to je dost!"oddechnul si, když ji pouštěl dovnitř. Sova uraženě nátahla pařát s dopisem, jako by se jí velmi dotkla Jamesova nespokojenost s dobou doručení dopisu a sklonila se ke své misce s vodou. James usedl zpátky na postel a v rychlosti rozbalil obálku.

Zdravím Dvanácteráku,

děkuji Ti za tvůj předešý dopis, doufám, že si narozdíl ode mne prázdniny řádně užíváš, a že dostatečně trénuješ famfrpál. U mě doma je to nečekaně stejně děsný jako vždy. Máti mi 3x denně vyhrožuje, že mě odstraní z rodokmenu (jako by mi to snad vadilo), neustále mi i po 7 letech vyčítá, že jsem byl zařazen do Nebelvíru místo prašivého Zmijozelu a usmívá se jedině tehdy, pokud se ve Věštci dočte o nějaké smrti či únosu mudlů. Regulus je jako obvykle matčin mazánek a vypráví jí o mně všelijaké výmysly a lži (jako kdyby snad nevěděl, že mi to vadí asi tak, jako když by mě matka odstranila z rodokmenu).
Už odpočítávám dny do 1. září a nemůžu se dočkat, až uskutečníme nějaké žerty (kterých jsem přes léto vymyslel opravdu spoustu, jelikož má drahá matka mě s oblibou zamyká na celé dny v mé ložnici) a dokonce mi už chybí ten náš Filch se starou Norrissovou. Doufám jen, že přes léto moc nezlenivěli a šetří síly na náš velkolepý návrat.

Zdraví Tichošlápek

James dočetl dopis a pousmál se nad tlapkou, kterou Sirius obtiskl hned pod svým jménem na dopisu. Bylo mu jeho kamaráda neuvěřitelně líto. On sám by si ani v tom nejdivočejším snu nedokázal představit, že by žil v rodině, kde by tolik opovrhovali „nečistou" krví a byli naplněni takovou nenávistí.