Jily

Bodloš a výstraha

Po vydatném obědě se Lily vydala na hodinu kouzelných formulí k profesorovi Kratiknotovi. Profesor začal hodinu s důležitou přednáškou o zkouškách OVCE, kterou Lily pečlivě poslouchala a zaznamenávala si poznámky do notesu. To se ovšem nedalo říct o jejích spolužácích, kteří již tuhle přednášku dnes slyšeli po několikáté a nyní podřimovali na lavicích a nebo otupěle zírali na profesora s nepřítomným výrazem ve tváři. Po kouzelných formulí se studenti vydali na hodinu dějin čar a kouzel, které vyučoval profesor Binns, jediný duch v učitelském sboru. Jeho hodiny bývaly pro většinu studentů čiré utrpení a naprostou ztrátou jejich drahocenného času. Lily s Remusem Lupinem byli jediní, kteří dokázali nepodlehnou profesorovu monotónnímu hlasu a neusnout po pěti minutách jeho výkladu. Když se Lily po vyučování dostavila do Nebelvírské společenské místnosti, vrhla se rovnou na domácí úkoly, které jim profesoři dneska zadali. Nancy její počínání poněkud vykolejilo.

„Nechápu, proč tak šílíš,"řekla jí, když kolem ní procházela ve famfrpálovém dresu a koštětem v ruce.

„Nápodobně,"podotkla Lily a přejela outfit své nejlepší kamarádky přísným pohledem. „Nezapomeň, že si musíme doplnit učivo, o které jsme dopoledne přišli kvůli ošetřovně. Navíc musíme udělat esej o válce skřetů v druhé polovině 19. století pro Binnse a já ještě musím udělat esej o Úponici jedovaté pro Prýtovou,"povzdechla si Lily a namočila brk do inkoustu.

Nancy prootočila oči. „Nemyslím si, že bychom o něco tak zásadního přišli a na napsání eseje pro Binnse mám celý večer,"řekla Nancy bezstarostně a přehodila si koště do druhé ruky. ,,A famfrpálový přebor se taky sám nevyhraje."

„Já mám narozdíl od tebe večer školní trest, takže asi těžko si teď můžu hodit nohy nahoru,"povzdechla si Lily.

„A no jo!"zvolala vítězoslavně Nancy. „Já úplně zapomněla, že osoba jménem Lily Evansová by vůbec někdy mohla mít školní trest!"

„Hele, nech si toho,"zamumlala Lily a odložila brk na stůl. „I mistr tesař se někdy utne."

„Tesař jo, ale Lily Evansová ne,"rýpla si Nancy a s hlasitým zpěvem vyšla z Nebelvírské společenské místnosti pryč.

Lily nasupeně pozorovala její záda a znovu uchopila svůj brk. Pečlivě nadepsala nadpis eseje a otevřela si učebnici bylinkářství. Aniž by stačila přečíst první řádek, někdo si k ní přisedl do křesla naproti a položil si nohy na stůl.

„Už se nemůžeš dočkat večera, Evansová?"

Lily zvedla oči zpoza učebnice a spatřila Jamesa Pottera, který pohodlně seděl v křesle s rukama složenýma za hlavou. Byl rozcuchaný jako by se právě kolem něj prohnala vichřice a v očích mu vesele zářily jiskřičky. Lily si přitáhla stolek blíže k sobě a Potter byl tak donucen vrátit svoje nohy zpátky na zem.

„Vypadám tak snad?"zeptala se a očima se vrátila zpátky do učebnice.

„Docela jo,"řekl James. „Vidím, že se nemůžeš soustředit na úkoly,"dodal a kývnul na rozházené pergameny po celém stole.

„A čím to asi bude,"podivila se Lily ironicky a znovu do ruky uchopila brk.

„Rozptyluju tě snad?"zeptal se James s pozdviženým obočím a přitáhl si křeslo o něco blíže k Lily.

„Ne,"odpověděla Lily. „Jen mě otravuješ. Proč si vlastně taky nejdeš zalítat jako Nancy?"

„Šel bych rád, ale nemůžu,"odpověděl a začal se hrabat ve svojí brašně. Pak z ní vytáhl učebnici a brk. „Půjčila bys mi prosím pergamen?"