Nathaniel
Šoupli mě do samostatného pokoje. "Pokoje". Bílá místnost a ani postel tu nebyla. Celé dny jsem seděl v rohu místnosti s nohama blízko k tělu a vzpomínal, kdy se to tak moc posralo. Byl jsem vklidi... Dokud nepřišli. Odvedli mě pryč. Prý léčba. Prý klasický postup. Co je prosím vás klasického na elektro šocích?! Zafixovali mne do toho strašného křesla a odstoupili. Pustili do mě proud. Bolest... Byla neuvěřitelná. Měl jsem pocit, že brzy zemřu. Ale bohužel se tak nestalo. Akorát mé utrpení prodlužovali. Nedovolili mi zemřít, ale ani tě ke mně pustit, Jayi. Bolest se stále dokola rozlévala mím tělem a já litoval. Litoval jsem, že jsem se nenechal zabít. Že jsem ti nestihl naposledy říci, jak moc tě miluju. Bylo to, jako by mě něco požíralo ze vnitra na venek. Bylo to otřesné. A tak to pokračovalo...
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
