Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#17

POHLED SCOTTA
Charlie se celá začala chvět a spadla na zem. Nikdo nevěděl co se stalo.

Isaac s Kirou se okamžitě vydali k ní zatím co jsem pořad svíral Allison. Odvezli ji do nemocnice a máma ani nikdo jiný si s ní nevěděl rady. Nesmělo by se s ní moc pohybovat pro jistotu.

Je v bezvědomí už skoro dva týdny každý den se střídáme u ní co dvě hodiny.

Přijdu k ní a chytnu ji za ruku „Charlie jestli mě slyšíš a vím, že někde tam uvnitř nás všechny slyšíš zůstaň tady s námi neopouštěj nás. Nikdo z nás už další ztrátu nesnese. Rozumíš?" zpevním stisk.

„Au... Já... Já rozumím ti" otevřela oči. Ona sakra otevřela oči.

„Lidi?! Lidi?! Je vzhůru!" hulákám snad na celou nemocnici. Všichni přibíhají dovnitř.

POHLED CHARLIE
Rozhlédnu se okolo a vidím jen bílo.

„Charlie? Charlie? No tak Charlie? To jsem já" několik se kolem sebe rozhlédnu ale nikoho nevidím. Najednou padám opět do dalšího bílého okolí.

„Brette? Lori?!" rozběhnu se za nimi a pevně je obejmu.

„Neměla bys tady být" podívá se na mě starostlivě Brett.

„Jak to myslíš, že bych tady neměla být" nechápu.

„Nejsi mrtvá?" zeptá se mě Lori.

„Cože? Ne nejsem" zarazím se „Tedy doufám, že nejsem mrtvá"

Brett s Lori někam jdou a já jdu s nimi.

„Tak jaké změny u nás nastali?"

„Nebavme se o změnách ale o tom jak vás dva tam potřebuju" naštvaně Bretta odbíjí.

„Charlie teď mě poslouchej" chytne mě za ramena Brett „Musíš jít dál bez nás musíš se vrátit mi už bohužel tu možnost nemáme. Musíš se sakra vrátit slyšíš? Zvládneš to nejsi jen někdo si Charlie Andrews to je jméno někoho. Někoho kdo něco znamená a někoho koho tam ještě potřebují živého měj rozum prosím a i přes to, že bysme s Lori chtěli abys tady zůstala s námi nemůžeš a nesmíš"

Podívám se na Lori a pevně ji obejmu „Mám tě ráda nade všechno na světě ano Charlie? Vzpomínej na nás ale ne moc často" usměje se pustí mě a pomalu mizí.

Podívám se na Bretta „Já nechci pryč chci být tady s tebou. Prosím Brette"

„Charlie nemůžeš kvůli mě od sebe ohánět kluky chci aby si šla dál dobře a proto se teď spolu v dobrém rozcházíme ano?" jen kývnu.

„Si rozumná vzpomínej na nás a neobviňuj se z toho co se nám stalo jo a mimochodem abych na to nezapomněl tady máš" dá mi náramek ze stříbra, které mi díky bohu kvůli mé Basnhee stránce nějak neublíží.

Ten náramek jsem od něj dostala na našem prvním rande a já potom ztratila někde ve škole nebo mi ho někdo ukradl jelikož zmizel z mé skříňky pevně ho sevřu v dlani.
Znovu padám a vůbec netuším kam a opět do bílé tentokrát místnosti s černou dírou v jedné ze stěn ve tvaru dveří.

Rozhlédnu se „Charlie jsem ráda, že tě ještě můžu vidět" obejme mě Allison.

„Moc mě to mrzí já kdybych jela rychleji mohli jsme tě zachránit a mohla si být teď se Scottem šťastná"

„O čem to blábolíš je mi tady dobře můžu tady mít cokoliv chci a necítím už žádnou bolest jsem šťastná" usměje se a pustí mě.

„Takže se nezlobíš?"

„Ne já se nezlobím ani v nejmenším jestli tím narazíš na Isaaca je pravda, že jsem díky němu chtěla zapomenout na Scotta ale moc nám to neklapalo, a to proto, že jsme i přesto milovali oba úplně někoho jiného. To já se omlouvám za ten šíp"

„Nebyla to tvá vina byla si naštvaná a v tu chvíli je těžké se ovládat vím o tom své hlavně o úplňku" pousměju se.

„Chtěla bych abys tady se mnou zůstala ale musíš se vzbudit"

„A co se mnou tedy je? Jsem vlkodlak i otřes mozku by měl rychle odeznít"

„Nejsi zraněná fyzicky ale psychicky ,a tvé tělo tě ještě nechce pustit pryč proto si ještě naživu ,ale ne jen tvé tělo ani ti všichni co na tebe tam venku čekají tě nechtějí pustit"

„Takže?"

„Nemysli na to a vrať se za nimi a vzkaž něco Scottovi a mému tátovi. Řekni tátovi, že nebude nikdy sám a, že si na něj dám vždycky pozor a aby se netrápil a pokusil se si najít někoho místo mé matky. Scottovi řekni, že ho miluji celým svým srdcem a budu vždycky s ním" dá mi do ruky jeden hrot šípu a náhrdelník se znakem Argentovi rodiny.

„Teď běž" ukáže mi na díru ve tvaru dveří ze, které trčí ruka.

Přistoupím k ní „Sbohem Allison"

„Sbohem Charlie" chytnu se té ruky a najednou je všude tma a slyším Scottův hlas.

„Charlie jestli mě slyšíš a vím, že někde tam uvnitř nás všechny vnímáš zůstaň tady s námi neopouštěj nás tak jako Allison tohle nám nemůžeš udělat. Rozumíš?!" pousměju se a dívám se na Scotta se sklopenou hlavou.

„Au... Já... Já rozumím ti"

Scott zvedá hlavu a překvapeně na mě hledí.

„Lidi?! Lidi?! Je vzhůru!" vyskočí ze židle vedle mé postele.

Usměju se a pomalu si sednu dovnitř vchází Stiles, Lydie a nějaká holka. První mě obejme Lydie a tak pevně, že skoro cítím jak mi láme kosti v těle potom Stiles a tak vřele jako ještě nikdy nikdo před ním. Neskutečně by mi tam tihle dva chyběli.

Poslední mě obejme Scott přivítá mě zpátky mezi živými a představí mi Kiru ale teď mě spíše zajímá kde je Isaac ale nikoho se neptám aby se naopak neptali oni mě.

„Jo? Je vzhůru konečně je vzhůru a všechny si nás pamatuje" radostně sděluje asi pěti lidem.

Za chvilku přichází moji rodiče nezdálo se mi to máma je vážně tady. Pevně je oba obejmu a dlouho nepouštím mámu. Sedne si ke mě na postel a utře mi slzu.

„Copak?"

„Já jsem jen ráda, že tady se mnou jste"

Přichází i Argent, pan Stilinski s Parrishem a nakonec vchází Scottova máma ale Isaac pořad nikde.

Ostatní už odešli a venku se stmívá zůstává jen máma s tátou a samozřejmě Scottova máma na recepci. Do dveří někdo narazí a prudce je otevře. Ve dveřích stojí Isaac.

„Charlie" rychlím krokem dojde ke mě a dlouze mě políbí.

Bylo to jako nádech znovu do života přitáhnu si ho blíž a když se od sebe odtáhneme pousměju se a sklopím jemně hlavu.

„Ani nevíš jak jsem rád, že žiješ" chytne mě za ruku. Zvednu hlavu a usměju se.

Přitáhnu si ho druhou rukou za tričko zase do polibku. Máma si za námi odkašle a Isaac se rychle odtáhne. Podíváme se na ni docela se mračí.

„Zase vlkodlak Charlie?"

„Ale nech ji vždyť ty si taky skončila s vlkodlakem Alice" zasměje se na křesle táta.

„Ale s vlkodlakem se slušných chováním" prohlíží si máma Isaaca.

Obejmu ho zezadu kolem krku přičemž ho stáhnu do lehu na moje nohy.

„Přísahám, že to ne já ale Charlie paní Andrews" Isaac zvedne obě ruce nahoru na znamení nevinný.

Táta chytne mámu za ruku a vyjdou spolu z pokoje.

„Jestli mě tvá máma roztrhá tak..." nenechám ho domluvit a políbím ho.

Pomalu si sedne a na chvilku se odtáhne. Nechápavě se na něj podívám když si mě znovu přitáhne k sobě a dlouze a tak jemně políbí jako by se vážně bál, že mi ublíží.