Obyčejná holka ✔️

// Část 69. Jen s ním \\

Jeremias mi byl zase tak na blízku. To mi chybělo, to jsem potřebovala. Jeho.

,,Abych začal. To, co ti chci říct je, že tě prosím, abys nebyla naštvaná. Víš, když jsi ke mně přišla s tím dortem, zpívala jsi vážně úžasně. A tak jsem si říkal, že bych byl opravdu šťastný, když zazpíváš i něco dalšího. A to se mi podařilo. Upřímně nechápu, jak jsi to zazpívala, ale to už je jedno. Byla jsi naprosto úžasná," vyloudil ze sebe upřímně s pohledem v mých očích.

,,Děkuju moc. A zlobit se nebudu," ujistila jsem ho a poděkovala mu. Koukali jsme na sebe, když Jeremias najednou začal víc poslouchat a mě ignorovat. Naklonila jsem hlavu na stranu. Nevšímal si mě. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. Jen mávl rukou. Přešel až ke dveřím. Seskočila jsem ze stolu a došla si za ním. ,,Co je?" hodila jsem po něm znepokojující pohled. Už mě opravdu vytáčel.

,,Pšt. Někdo se tam hádá," zacpal mi pusu. Měl pravdu. Uslyšela jsem Gabriellin hlas. Ječela na celé kolo. Ježíši, to je ten hlas, co se hádal v pokoji pro hosty. Asi museli odejít na chodbu.

,,Vždyť to zní jako Gabrielle," špitla jsem.

,,Co?" zeptal se šeptem. Nebyla to otázka, že by nerozuměl. Spíš ta otázka, jestli si dělám srandu nebo to myslím vážně.

,,Gabrielle Taylorová," zašeptala jsem.

,,Co to plácáš? Vždyť ten kluk je Sid," ujistil mě.

,,Sid?" vykulila jsem oči. Nalepila jsem se na dveře. Bohužel měl pravdu. Po chvilce se ale kroky i hlasy se ztrácely. Odešli.

,,Tahle holka se pořád s někým hádá. Neslyším ji takhle poprvé," protočil oči.

,,A ten, kdo se s ní hádal poprvé byl kdo?" vyzvídala jsem.

,,To nevím. Ale to mi je jedno," zašeptal. Znovu mě vzal do náruče a donesl na stůl. Opřel se rukama o stůl a koukal na mě lišáckým pohledem.

,,To není jedno. Co když to byl Sid?" ptala jsem se dost nervózně.

,,Tess, znělo to tak, ale co?" pokrčil rameny.

,,Říkal jsi, že křičela na nejhoršího bratra na světě. Gabrielle na Sida?" spojovala jsem si to.

,,Počkej. Gabrielle je Taylorová?" vykulil oči.

,,Chceš říct, že..." nedořekla jsem.

,,Sid Taylor," řekli jsme sborově. Oba jsme vytřeštili oči.

,,Pst," uklidňoval mě.

,,Jak mám být v klidu?" říkala jsem potichu.

,,Jsem tu s tebou. Jenom my dva. Žádní Taylorovi," odpovídal mi tichým hlasem. Zamyslela jsem se nad tím a vlastně má pravdu. Nebudu teď přeci řešit Gabrielle a Sida, když tu jsem s Jeremiasem. Usmála jsem se na něj.

,,Máš pravdu," zašeptala jsem.

,,Tak vidíš," zašeptal mi nazpět. Nevím, proč jsme šeptali, ale bylo to legrační a pěkné.

,,Víš, co je skvělé?" zašeptal se s úšklebkem a přiblížil se ještě o kousek.

,,Nevím. Můžeš mi to prozradit," šeptala jsem s lišáckým pohledem. Jeremias se usmál.

,,Jsme tu sami a nikdo o nás neví," zašeptal a přiblížil se do vzdálenosti pár milimetrů. Netrvalo dlouho, než spojil naše rty. Přitiskl své měkké rty na mé. Začal mě líbat a já mu polibky okamžitě vracela. Skousl mi ret. Otevřela jsem pusu o trochu víc, aby mohl prohloubit naše polibky. Rukou mě chytil za bradu a druhou mě držel na boku. Já mu projížděla ve vlasech, hladila ho po obličeji. Existovali jsme jenom my dva. Nikdo jiný, nic jiného. Byl to opravdu úžasný pocit. V břiše mi létalo plno motýlků, což mi jen dokazovalo, jak moc se cítím nádherně.

Jeremias svou ruku přesunul výš, kde mi rozepnul lacláče. Potom mě vzal do náruče a přenesl do postele. Sedla jsem si mu do klína. Pomalu mi zajel pod tílko prsty, nakonec mi ho začal sundávat. Odtrhli jsme se od sebe, Jeremias mi sundal tričko a opět spojil naše rty. Teď byla moje řada, kdy jsem mu i já sundala tričko. Potom mě pomalu pokládal na postel. Lehla jsem si na záda a Jeremias na mě. Chvíli mě líbal, pak se přesunul na můj krk. Nechala jsem zavřené oči a jen si užívala jeho polibky. Pomalu se začal přemisťovat níž. Rukou mi začal svlékat lacláče. Do toho mi pánví zatlačil na slabé místo. Až tehdy jsem si uvědomila, co to děláme a že to nejspíš není nejlepší nápad.

,,Jeremiasi?" vydechla jsem, ale potlačila jsem to, aby to nebylo nijak moc slyšet. Musela jsem mu říct, že by to bylo pro mě poprvé a rozhodně si nejsem jistá tím, jestli jsem na to připravená teď a tady.

,,Ano?" promluvil do polibků.

,,Za touhle zdí jsou všichni naši přátelé. Nevím, jestli chci pokračovat," přiznala jsem s velkou nejistotou v hlase. Jen se usmál a přestal mi svlékat oblečení. Rukama se opřel vedle mé hlavy. Myslela jsem si, že je naštvaný, taky jsem se proto dost provinile zatvářila, a tak jsem mu to chtěla vysvětlit, chtěla jsem se přiznat, že by to bylo poprvé. ,,Víš, bylo by to pro mě -"

Políbil mě a ani mě nenechal domluvit. ,,Chápu to, asi to není úplně fajn. Tak co kdybychom se vrátili a vyhnali ty, co tu nespí?" napadlo ho, protože už mohly být tři hodiny.

,,To je dobrý nápad," souhlasila jsem s ním. Ještě jednou jsme se políbili. Pak jsme si oblékli trička a Jeremias mi pomohl zapnout lacláče tak, aby to vypadalo, jako kdybych je vůbec nerozepínala. Opatrně odemkl a otevřel dveře. Když se rozhlédl a ujistil se, že tu nikdo není, proklouzli jsme mezi ostatní.

Schytala jsem asi milion otázek, že jsem tu skoro hodinu chyběla, ale na to jsem jim jen odpověděla, že jsem byla na záchodě, upravit se a nebo pro pití.

Jeremias zatím vyhlásil, že je konec. Skoro každý se sbalil a odešel domů, nebo je Gregor postupně odvážel. Zbylo nás tu málo. Jeremias nechtěl, abychom já a moji kamarádi jeli domů, a tak nás tu všechny nechal. On si přátele, kterým by důvěřoval, na škole moc nehledal, takže moji přátelé se stali i jeho přáteli.

— — —

Sesedli jsme se v ložnici. Byla to snad nejčistší místnost. Zítra to budeme muset všechno uklidit. Zbyl tu tedy Jeremias s Nicolasem jako domácí, Lola s Davem, Berenica s Benem, Justýna s Mattym, Max se Zackem, já se Samem a v neposlední řadě jediný kamarád z Jeremiasovi školy - Leo.

,,My všichni tu přespíme?" zeptala jsem se pro jistotu. Nebyl tu nikdo, koho bych neznala a to se mi líbilo.

,,Všichni ne," odpověděl Nico docela tajemně. Jeremias asi věděl, o co se jedná, protože se netvářil překvapeně oproti nám všem ostatním.

,,Ahój!" vykřikl někdo u dveří. Všichni jsme na něj vrhli pohled.

,,Jamesi!" vyjekla jsem radostí. Zvedla jsem se jako první a běžela ho obejmout. ,,Objevil ses tu až teď?" zajímalo mě. Přikývl. Nejistě. Kecá, ale kašlu na to. Pozdravil se postupně se všemi. Když jsme mezi sebe přijali i Jamese a představili se navzájem, protože ne každý znal všechny, rozhodli jsme, že nebudeme hrát žádnou trapnou flašku, ale že si budeme obyčejně povídat a tím se poznávat. Zážitky, historky, něco o filmech a podobně. To nám vydrželo asi jen hodinu, a tak jsme se rozhodli pro něco jiného. A spaní to tedy nebylo.

— — —

Předposlední kapitola je tu. Nejpozději v pátek se dočkáte posledního zakončení této knihy. Užívejte dne.
Claire <3.