Přemýšlel jsem nad tím asi jen minutu. Pak jsem udělal krok. Potom druhý. Pak se mé nohy odlepily od země a já konečně letěl. Stav beztíže. Jako pták. Hlavou dolů. Cítil jsem ten příjemný pocit všude na mé kůži, zatímco se mé tělo řítilo střemhlav z útesu. Dolů a dolů.
Říká se, že vteřiny před smrtí se Vám hlavou promítne celý život. Mě se promítali jen ty nejšťastnější okamžiky v mém životě. Ty okamžiky, které pro mě byly nějakým způsobem velmi důležité. Radostné chvíle mého mizerného života. Nejvíce se mi na mysl dostávala ona.
Viděl jsem nás oba na našem prvním rande. Viděl jsem naše první letmé doteky rukou. Náš první polibek. Nesmělý, vlhký ale plný lásky a vzrušení. Viděl jsem naše první společné ráno, jak jsme snídali vajíčka se slaninou, pili hořké kafe a užívali si chvíle ticha. Společně. Dvě spřízněné duše. Viděl jsem jak usíná v mé náruči, jak ji hladím po těch saténově jemných vlasech. Cítil jsem její konvalinkový šampón. Viděl ten dokonalý úsměv, plný bílých rovných zubů. Pak se mi do mysli vkradl pohled na její zkrvavenou tvář. Nikde žádné zuby. Tento pohled vystřídala vzpomínka na naše večery plné filmů. Spokojené chvíle strávené na gauči v objetí. Pak jsem viděl její mrtvé, nehybné oči. Vánoční strom. První dárky z lásky. Valentýn. Bezvládné tuhé tělo v našem sklepě. Návštěvy jejich rodičů. Večírky, které jsme pořádali na nový rok. Její tvář zkroucená zděšením. Společné výlety do ZOO. Sekera v mé ruce. Krev, kapající na studenou podlahu našeho sklepa. Viděl jsem náš romantický sex. Večery plné touhy. Viděl jsem nás šťastné. Viděl jsem díru po sekeře v jejím krásném těle. Slyšel jsem její poslední vydechnutí. Vnímal svou spokojenou tvář.
Viděl jsem to znovu. Jako minifilm. Bestseller pro celou rodinu.
Za chvíli dopadnu. Zemřu. A pak, pak ji budu moci vidět znovu.
