Operace Rudá hvězda

Pilot

Sergej do sebe kopnul další panák. Bohužel, kvůli rozznásobenému vidění si mezi pěti viděnými panáky vybral ten špatný, takže si obsah toho pravého vychrstnul do oka.
Podomácku dělaná osmdesáti-šesti procentní vodka zafungovala jako desinfekce a rozjela mu v oku pravé peklo. Sergej zavyl jako střelené zvíře a narazil hlavou do zdi. Poté vběhl do koupelny a začal si oko vymývat. Zapomněl ale, že v Rusku teče vodka i z kohoutku, čímž si způsobil ještě větší bolest. S řevem vyběhl na kopec za městem a narazil do osamělé jabloně, majestátně se tyčící nad spícím Odrinem. Dima, spící na jedné z větších větví něco zamumlal ze spaní. Potom větev praskla. Se sprškou nadávek v doposud neznámém jazyce sletěl z větve přímo na Sergejovu hlavu. Otřes byl dostatečný na to, aby se Sergej vzpamatoval a konečně otevřel oči. ,,Sergej..." zamumlal Dima a pokusil se pomocí rukou zvednout ze země. Pět a půl promile v jeho krvi se ale postaralo o to aby pokus dopadl neúspěšně. S utrápeným výrazem spadl na znak. Sergej se mu - jakožto soudruhu v nesnázích - pokusil pomoci, bohužel ale, když se ve své impozantní výšce postavil nad Dimu, uštědřila mu větev jabloně ránu za kterou by se nestyděl ani vrcholový boxer. Naráz odrazil Sergejovu hlavu zpět, ta byla následovaná zbytkem těla. Nohy, oslabené litrem a půl domácí vodky, nemohli oněch stopadesát kill živé váhy udržet a Sergej, poté co udělal přemet vzad, se rozplácl na zemi. Dima pozorující toto cirkusové vystoupení, chytil záchvat kašlavého smíchu a trhavými pohyby se za pomoci mohutného kmenu postavil na nohy. ,,Sergej, Sergej... co zase děláš?" ,,Ale, nic." Sergej se podrbal svou obrovskou rukou za uchem, přičemž svým pohledem provrtával zem. Dima chtěl něco namítnout, ale když otevřel ústa, zarazil se. Okolím otřásla obrovská rána. Pokud by po včerejší noci plné oslav zůstal někdo v bdělém stavu, možná by ránu uslyšel. Jediní schopní pijáci v Odrinu však stály pod košatou jabloní. Teda, až na jednoho. Anatolij ležel v křoví, v jedné ruce svíral svůj milovaný kalašnikov - natřený zlatou a červenou barvou - na jehož pažbě bylo laserem vypáleno jméno: Máša. V druhé ruce, v nepříliš pevném stisku třímal lahev rakije. Rána ho s thrnutím probrala a on vyskočil na nohy. Lahev rakije mu přitom vypadla z ruky a rozbila se na několik kusů. Anatolije napadlo že by padl na kolena a... ne, takhle opilý ještě nebyl. Raději se rozhlédl po okolí. Ne kvůli ráně kterou slyšel, ani ne kvůli kouři vycházejícího ze středu jednoho pole. Prostě jen potřeboval náhradu za svou rakiji, protože jak věděl, jediný spolehlivý způsob jak nemít kocovinu je nikdy nevystřízlivět.
Dima se Sergejem zatím stály a zaujatě se dívali do ohně, pomalu si hledajícího cestu ven z motoru helikoptéry. Dima ze záhybů svého bezedného kabátu vytáhl klobásu, a teď si ji opékal na jedné z kovových součástí odpadlých z helikoptéry. Proč spadla je netrápilo, Sergej ucucával vodku z malé placatky, kterou vždy nosil v kapse, a Dima se plně věnoval své klobáse.
Anatolij se brodil po kolena v závěji. ,,Tenhle rok je nějak málo sněhu." zamumla si pro sebe. Neznalému by tato narážka mohla přijít ironická, ale Anatolij nejenže neměl mozkovou kapacitu na to, aby vědomě pronesl něco sarkastického, ale padesát sedm čísel sněhu byl na Odrin dost slabý výsledek. I přesto že mu to bylo od srdce jedno, kouř uprostřed několika hektarů polí byl dostatečně nevšední na to, aby ještě jednou upoutal jeho pozornost. Teprve teď do všiml dvou postav stojících u toho zvláštního úkazu, a rozhodl se vydat k nim, protože díky zkušenostem z Odrinu automaticky předpokládal že kdokoliv koho potká u sebe buďto bude mít alkohol, a nebo bude nějaký hledat. ,,Ej, vy čtyři," zarazil se ,,šest... nemáte něco k pití?"
,,Oh, Anatolij, rád tě vidím." zahlaholil Dima. Jako odpověď spadl Anatolij naznak do sněhu. ,,Zajímavé, většinu padne až potom co něco vypije."
,,To víš." odpověděl Sergej ,,Červenec asi není Anatolijho šťastný měsíc."
,,Červenec?" rozesmál se Anatolij. ,, Ty jsi vážně idiot Sergej, vždyť nic takového neexistu... je.... je...." a usnul.
,,Aha." opět se podrbal za uchem Sergej. Dima zaklel, protože zjistil, že klobása pálí. Neměl rád pálivá jídla. A ještě ke všemu v ní bylo nějaké ostré koření. Zapíchl ji do sněhu aby vychladla a pustil se do chleba, který odněkud vytáhl. Sergej kopl do nehybné vrtule. Poté obouruč popadl nádrž a vytrhl jí z konstrukce. ,,Výborný nápad Sergej," pochválil ho Dima, ,,bude se hodit."
Poté otevřel kokpit. Uvnitř seděl malý chlapík. Na sobě měl uniformu a na hlavě kastrol připomínající helmu s nápisem ,,Ruzké Letectvo". Hrozně chrápal. ,,Vida." řekl Dima a zakousl se do své klobásy. Chvíli bylo slyšet jen chroupání ledu.