Můj (Ne)Mudlovský život

První pokus

Dovolte mi se tedy představit. Mé jméno je Iva a pravě nestíhám do práce.

Tedy, abych vše uvedla na pravou míru, celým jménem jsem Ivana Adámková, ale vetšina lidí mi říka Aivi, v případě mojí kamarádky Valči, Ivan.

Jo a to s tou prací taky není uplně pravda, celé prázdniny totiž pracuji jako brigádnice v knihkupectví.

Pro někoho jako já vysněná práce. Tuny knih, miliony knihomolů a velice příjemní lidé, které zajímá jen "Kolik stojí ty peněženky se jmény, mladá paní?"
Obrovská cenovka 169Kč jim zřejmě nestačí.

Za poslední dny jsem dostala dvakrát do obličeje Princem dvoji krve a jednou na mě málem spadl slovník Portugalštiny.

Jelikož jsme z čeledi Hobbitů, nedorůstám normální lidské výšky, takže musím používat vachrlaté schůdky pokaždé, když potřebuji knihu z vrchních polic. Při takových cirkusových kouscích se držím zuby nechty poliček, a modlím se ať nespadnu.

Ale i tak si nemám na co stežovat. Pořád jsem mohla skončit jako prodavačka, která se zubí na zákazníky a ptá se "Máte kartičku?" nebo "Chcete taštičku?"

Pomalu začínají vedra. Na asfaltu by se daly smažit vajíčka, kraťasy se vám lepí ke stehnům a vlasy máte spocené, jako byste beželi maratón.

Mé sprinty k autobusu se od maratónu moc neliší. Dobíhám k autobusu a nastupuji.

Asi každý zná ten užasný pocit když nastoupí do autobusu a ješte než si sedne, se autobus rozjede a vy můžete jen bezbranně mávat rukama a snažit se nepolíbit podlahu.

****

Má obvyklá práce spočívá ve vybalování knih, zařazování knih a následné kochání se mou skvělou prací.

Čeká mě poslední týden a pak hurá do školy.

Proboha proč nemůžu do Bradavic?
Myslím že mávání tyčkou a vaření koprovky z kotlíku by mi šlo lépe.

,,Dobrý den, potřebovala bych knihu," vytrhla mě z myšlenek žena s deštníkem v ruce.

Venku je nádherné počasí, proč má ta paní deštník? Jde snad na nákupy do Příčné ulice?

Po další hodině hledání, zařazování, prolistovávání, kochání a dalšího hledání jsem měla padla.

Asi jste už pochopili že práce v knihkupectví zní kouzelněji než ve skutečnosti je, ale tak už to v životě chodí.

Můžete celý život hledat dveře do Narnie a nebo se spokojit s normálním mudlovským světem a konečne si uvědomit že nejste divergentní.

Pro mě to ale neplatí. Já radši skočím do králičí díry. Můž život totiž rozhodně obyčejný není.

Jsem přece knihomolka.

***

Ahoj králíčci.
Děkuji za přečtení mého NeMudlovského života. Tato kniha nebude obyčejné dílo, spíše ta nejšílenější jízda kterou jste kdy zažili. Tak se pevně připoutejte, vlak právě vyjel z nástupiště devět a třičtvrtě.

*Aivinka*