Sooo..Je to obyčejná Larry jednodílovka :) snad se bude líbit :)
-Caroline
Bosí a sám jsem se jen tak procházel po našem lese....a vzpomínal...Na to jak jsme se poprvé v X-Factoru potkali....byl jsem na záchodě když najednou dovnitř vpadnul nějaký kluk....měl modré oči a hnědé vlasy...měl na sobě obyčejné modré přiléhavé džíny....šedý svetřík,modrou košily a černou kravatu....už tehdy jsem věděl že jsem se do něj zamiloval "Oops..." zasmál se "Hi!" zasmál jsem se s ním a nabídnul mu ruku kterou příjmul...jako by mnou projel elektrošok "Jsem Harry...Harry Styles..." usmál jsem se "Loui Tomlinson!" řekl pisklavým hláskem "Harry jsi tam?! Musíš už jít!" slyšel jsem Gemmu z poza dveří "Ještě se uvidíme!" mrknul jsem na něj a běžel za sestrou....a měl jsem pravdu! Louise jsem potkal ještě v bootcampu kde nás oba vyrazili ale pak nás zavolali zpátky na pódium a řekli že spolu postupujeme dál...hned jsem mu skočil kolem krku....s Louisem sme asi oba poznali co se s námi děje....nejdřív to moc nechtěl příjmout ale nakonec...nevím jak se to stalo...prostě stalo...začli jsme spolu chodit ale jediný kdo to věděl byli kluci a moje mamka...když sme opustili X-Factor chtěli sme vyjít s pravdou najevo ale....přiřadili nám managment...Modest! a oni nám to zakázali....pak přišla Eleanor.....Louis hodně protestoval....ale nevyšlo to....skoro úplně sme se odcizili....přestali sme spolu na veřejnosti komunikovat...jen občas večer...ale...už sme nesměli mít ani společnej byt...
A teď tu sedím v trávě a utírám si slzy....jelikož teď se všude ve zprávách ukazuje ta "nejúžasnější" zpráva jaká kdy mohla být Eleanor Clader a Louis Tomlinson se zasnoubili.....
"Harry!" slyšel jsem hlas své sestry....ještě více sem si k sobě přitiskl dlouhé hubené nohy...schoulil se do klubíčka a snažil se schovat...snažil jsem se abych byl jedním z keřů...nevyšlo to "Harry!" vykřikla kousek ode mě "Co chceš?" zakřičel jsem na ni ubrečeným hlasem,klekla si ke mě a rozevřela náruč "Pojď ke mě..." zašeptala ani chvíli sem neváhal a vrhnul se ji do náruče...objetí bylo to co sem potřeboval..."Chceš brečet?" zeptala se, jemně jsem přikývl "Tak breč..." zašeptala a najednou to bylo jako spoušteč....svými slzy jsem ji smáčel její novou blůzku ale bylo vidět že ji to nevadí...byl jsem strašně naštvanej a zároveň strašně smutnej.....měl jsem chuť do něčeho si bouchnout a zároveň schoulit se do klubíčka a brečet.....měl jsem chuť běžet a řvát ty nejrůznější nadávky a zároveň sem měl chuť někomu padnout do náruče a plakat...asi tak jako teď "Mrzí mě to..." zašeptal jsem mezi vzlyky...."Já vím Harry..." zašeptala Gemma a ještě více si mě k sobě přitiskla "Harry? Gemmo?" křičela tentokrát má matka..."Tady jsme..." zakřičela Gemma "Harry!" přiběhla ke mě a objala mě "Děje se něco?" podíval jsem se na ni "Louis ti volá!" podala mi s úsměvem mobil...okamžitě jsem ji ho vytrhl "Co se děje?" vyhrkl jsem do telefonu "Harry? Jsi to ty?" uslyšel jsem Louise "Ano...." zašeptal jsem "Potřebuju se s tebou sejít..." "Kde?" "Naše místo..." řekl a já pochopil "Dobře..." odpověděl jsem a típnul to "Co se děje?" vyzvídali hned Gemma s mamkou "Sejdu se s Louisem..." zašeptal jsem "Co?" vyhrkla Gemma "Musíme si promluvit..." objasnil jsem ji s klidem..."Aha...mám jít s stebou?" zeptala se "ne.." usmál jsem se a vyrazil zpět k domu kde sem se jen v rychlosti napil a šel si sednout do auta "Harry!" přiběhla ke mě mamka "Ano?" "Buď opatrný..." pohladila mě po líci který jsem si ráno oholil a odstoupila od auta "Neboj.." poslal sem ji vzdušnou pusu a vyjel.....ani nevím jak dlouho jsem jel...celou cestu jsem měl mozek zaplněný myšlenkami....
Konečně jsem zastavil u našeho domu...musel jsem se pousmát...v tom domě jsme víc jak rok nebyli...a přesto sme ho nemohli prodat....vzpomněl jsem si na moje...poprvé...vím že poprvé to bylo na Leeds....moje první topování...Louis se mi smál protože jsem byl strašně nemotorný....vzpomněl jsem si na to jak sme seděli v zimě u okna....já měl svou růžovou deku a Louis modrou....pili sme horkou čokoládu a sledovali zimní Londýn pod sněhem....bylo to tak....romantické...tolik vzpomínek....začal jsem plakat...tolik vzpomínek zničilo jedno slovo Modest!
