Family? - Larry Stylinson

Family? 9

Harry's POV.

Nevím kam jsem šel. Vrážel jsem do lidí a neobtěžoval se omlouvat. Pár se jich otočilo a něco na mě řvalo, ale zajímalo mě to asi jako politika. Sledoval jsem chodník pod nohama kterej se postupně změnil na trávu a prostředí obchodů a baráků s kolemjdoucíma lidma přešlo v opuštěný místo u rybníka. Šel jsem si sednout na lavičku a pozoroval hladinu. 

"Co ty tu?" otáčím se. Myslel jsem, že tu nikdo není. No, zdání klame. Perrie. Sedá si vedle mě a usmívá se. Mlčím. Nevím proč se chová jako bychom byly kamarádi. Proč prostě nešla dál? Snažím se ji ignorovat, ale ona prostě mluví dál.

"Promiň za Zayna. A i Louise. Když se opijí, chovají se tak jak jsi viděl. Určitě si to vyčítají, ale jsou moc hrdí na to to přiznat nahlas. Nesuď je prosím, Harry." její slova ve mě jen rozdmýchávali oheň. Tohle nemusím poslouchat.

"Jestli je hodláš omlouvat, tak vypadni." zamručím. 

"Ale notak, Harry. Nebuď hrubý," zasměje se a položí mi ruku na rameno. Mám co dělat abych se neoklepal štítícím se gestem. "Jsou to pubertální blbci, určitě jsi taky takhle blbnul." 

"Sakra nedělej jako bys mě znala!" řvu. Stoupám si a běžím pryč. Nechci to poslouchat. Bolí mě každej kousek těla nehledě na mráz kterej mi běhá po zádech jen co si vybavím Louise nebo jeho povedenýho kamaráda. Nemám náladu na to poslouchat jak je to mrzí, když to tak není. 

Louisi's POV.

Dneska to bylo jinak. Šel jsem ho hledat sám od sebe. Nechtěl jsem riskovat, že se mu zase něco stane protože se o sebe nedokáže postarat. Bloumal jsem ulicema a prozkoumával okolí. V dálce jsem viděl mě dobře známou blonďatou hlavu. Ona si mně taky všimla a rozběhla se ke mě. Skočila mi do náruče. 

"Bože!" jásá. "Taková doba, Louisi!" tiskne rty na moje. Nebráním se a pořádně ji podpírám, aby nespadla. Obmotá nohy okolo mýho pasu. Stojíme tam takhle dlouhou chvíli, než nás vyruší zakašlání. Odpojím naše rty a nakláním hlavu abych přes Ayu viděl, kdo nás ruší. 

"Fair play?" Harry povytáhne jedno obočí. Vypadá uříceně a je rudý ve tvářích. "V mý fair play jsi pěknej kretén!" otázka je, jestli se červená z běhu nebo naštvání. 

"Hm? kdo to je, Boo?" ptá se Aya, stisk nohou ještě víc zesílí. "Vypadá strašidelně," říká a  tiskne se ke mě. 

"M-můj brácha." odpovídám a snažím se vyhnout očnímu kontaktu jak s Harrym, tak s ní. 

"Nenazývej mě takhle. Jsem jenom náhodnej člověk žijící pod stejnou střechou jako ty," opáčí sarkasticky kudrnáč. "Pch!" sklopí hlavu a rozuteče se směrem k našemu domu. Chci běžet za ním, ale Ayaka se nepouští a tak se snažím utíkat i s ní. Jde to, ale ne zrovna nejlíp. Její vlasy vlají ve větru a já přes ně skoro nevidím na cestu. Zatím, clo je Harry dávno doma, já teprve doběhávám. 

"Vyndej mi klíče," říkám. "Zadní kapsa." 

Jen co se její ruka dotkne mýho zadku, vzpomenu si jak jsem nesl Harryho a on dělal to, co ona teď. Jenomže z tohohle jsem neměl ten hezkej pocit. Byla to prostě jen holka, vytahující mi klíče z kalhot. Nic víc. Nic víc jsem v tom nehledal, když to nedělal on. 

Proč reagoval takhle? myslel jsem si, že chce abych ho nechal? 

Aya odemčela dveře aniž by mě nechala. Houkl jsem na mámu a ta po chvilce přišla do obýváku. Jen co uviděla drobnou blondýnu přilepenou na mně, usmála se. 

"To je doba!" říká. Uh, tohle jsem už dneska slyšel. Aya ze mě slízá a jde za mou mámou, které já rty značím, ať ji chvíli zabaví. Kývá a já jdu do pokoje. Doufám, že tam Harry bude. Tahám za kliku a hned vidím klubíčko choulící se v posteli pod dekou. Potichu zavírám a jdu k němu. Sedám si na postel a pokládám mu ruku na rameno, ale on cuká. Zase ji stáhnu pryč. 

"Harry, co se stalo?"

"Máš holku," otáčí se ke mě tváří, můžu říct, že brečel. "A vyjíždíš po mně? jsi vodpornej, Tomlin-"

"Boo není odpornej!" 

Jak já, tak Harry se otáčíme ke dveřím ve kterých stojí Ayaka se sklenicí mlíka v ruce. Nezmněnila se. Pořád na něm ujíždí. Sedá si na mojí postel a poplácává volnou ruko vedle sebe abych si k ní přisedl. Váhám, dívám se z ní na Harryho. 

Co teď?

A\N: Co myslíte, kde Louis zůstane?

-vlevo fotka Ayi