𝑵𝒆 𝒓𝒂𝒛𝒖𝒎𝒆𝒕𝒆(𝐴 𝑐𝑜𝑟𝑟𝑒𝑐𝑡𝑖𝑜𝑛 𝑖𝑠 𝑎𝑏𝑜𝑢𝑡 𝑡𝑜 𝑏𝑒 𝑚𝑎𝑑𝑒

19.🖤✨

Marcus
Ztuhl jsem.Nemohl jsem se ani nadechnout.Na letišti,v občerstvení,kde měli televizi,dávali živý přenos z nehody nedaleko odtud.Ležela tam.Nesli ji na nosítkách do sanitky.Všude měla krev.Ne.Prosím.
To se nemohlo stát.
,,Uhněte" křičel jsem na kolemjdoucí a vyzváněl Tinuse.
,,Jsem tu,právě ji přivezli,jedou s ní hned na sál,nevyšiluj,vše bude v pohodě,kde jsi?" Zeptal se.
,,Jak mám být kurva v klidu,když je v takovém stavu jako je! Kurva,proč já chtěl aby pro mě jela,kurva!!" Křičel jsem do telefonu a rychle sehnal taxíka.
,,Přijeď,bude to lepší než po telefonu" a zavěsil.
Taxikáři jsem nadiktoval adresu a rozjel se.

,,Kde je" doběhl jsem do nemocnice,kde už seděl Martinus a měl hlavu svěšenou.
,,Ještě je na sále" zvedl se a obejmul mě.
,,Je to moje vina,neměl jsem po ní chtít,aby pro mě jela,Martinusi,já ji nechci ztratit,miluju ji" rozbrečel jsem se a moc jsem si vyčítal,že jsem někam jel.
,,Nemohli jsme to vědět" poplácal mě po zádech a sedli jsme si zpátky na židle.
Po hodině ji vyvezli ze sálu.
Hmed jsem běžel za doktorem.
,,Dobrý den,jak je na tom? Je v pořádku? Co se jí stalo?" Chrlil jsem jednu otázku za druhou,protože jsem měl strach.
,,Vy jste její přítel?" Zeptal se.
Přikývl jsem.
,,Je stabilizovaná,ale ztratila moc krve a taky...potratila.Je mi to moc líto" chytil mě za rameno a zklamaně odešel.
Znovu jsem ztuhl.Přišel jsem o dítě.Víc dneska už nesnesu
Zeptal jsem se sestry,jestli za ní na chvíli můžu jít.
,,Ale na chvilku,potřebuje odpočívat."
Martinus zůstal na chodbě,že prý přijde později nebo zítra.
Otevřel jsem dveře a viděl jsem ji.
Moji malou princeznu připojenou na několik přístrojů.
I přes všechny ty modřiny a jizvy byla krásná.
Když mě spatřila,začala brečet.
Rychle jsem k ní přišel a obejmul ji.
,,Psst,to bude v pořádku,jsem tu.
Moc se omlouvám,že jsem to chtěl,tak moc mě to mrzí" políbil jsem ji do vlasů a stále utěšoval.V tenhle moment jsem tu musel být silnější já a nesměl ji ukázat,jak moc mě to taky vzalo.
,,T-to n-není tvoje ch-chyba"vzlykala a přitiskla se na mě ještě víc.
,,Já potratila"podívala se na mě svými skleněnými očky.
,,Měla by sis odpočinout,je tu ještě Martinus,taky by tě rád viděl." Snažil jsem se změnit téma.
,,Dobře,a ty? Ty odejdeš?"smutně se koukala.
,,Musím si něco vyřídit,je to důležitý a pak už tu budu,budu tam kde ty.A dítě můžeme zkusit znovu.Sebralo tě to,já vím,ani nevíš jak mě."Falešně jsem se pousmál.
,,Neodejdu" slíbil jsem a pak jsem pustil Tinuse a já musel jít pryč,protože jsem dál už nemohl dělat,že mi je dobře a že to zvládám.