Prokleti v Měsíci

Dívka z maramoru

S posledním paprskem se Mell z kůže ztratila poslední kapka živé barvy a zůstala jen mramorově bílá. Zbytek pokoje, jen co se vrátil z večeře, svou pozornost věnoval už jen své zrzavé kamarádce.

Měsíc ještě nevyšel, ale Mell tělem pulsovala bolest. Dívky nemohly dělat nic jiného, než se jí snažit roptýlit, než TO přijde. Nejčastěji dělávaly to, že jí četly.  Nejrůznější knížky, jak z jejich světa, tak mudlovské. Mell měla obzvlášť ráda mudlovské pohádky. Příběhy o krásných dívkách, princeznách a vílách  které čelily nástrahám zlých sil a které vždy vysvobodila láska. Ty konce se jí  líbily. Jednou ale narazila na příběh o mořské víle, se kterou to ale moc nedopadlo. Kvůli lásce k princi se vzdala svého hlasu a každý krok jí bolelo jako bodnutí nožem a on se stejně zamiloval do jiné. Ona se pak proměnila v mořskou pěnu. Tahle se jí líbila nejvíc. Byla jí totiž nejvíce podobná.

Zrovna Lily četla o dívce s nezvykle dlouhými vlasy, když v tom Mell ucítila, že přeměna začala. Jako by jí hrudníkem projela horká čepel. Pevně stiskla víčka a snažila se neplakat. Marně. Ruce jedné z dívek ji pevně objaly a další jí chytly za ruce. Důležité pro ni i přes tu bolest bylo, že tu byly s ní.  Trošku jí to přivádělo do reality a pomáhaly nepatrně nesoustředit se na bolest ale na všechny ty ruce které jí nechtěly pustit do říše tmy a chladu.

A pak to přišlo. Po skoro čtvrt hodině mučivé bolesti stekla po dívčině tváři poslední slza a zkameněla. Mell byla socha z bílého mramoru, z jejíž vnitřku se ozývalo jako zvon  ve věži katedrály smutné, osamělé ale stále ještě živé srdce.

Dívky teďka nemohly dělat nic jiného, než čekat, až se Měsíc vytratí a jejich kamarádku pustí ze svého vězení. Mary se po tváři skutálela slaná kapička.

,, Já nechci aby se z tohohle jednou už nevzbudila. Nechci aby odešla. Nechci jí dát na vždy sbohem. Nechci...prostě nechci. Ona si to přece vůbec nezaslouží..."

To už nevydržela a rozplakala se. Svojí kamarádku milovala jako sestru. Ony všechny.

,, Mary...no tak..."

Řekla Marlene, ale taky to nevydržela. Rozplakala se. Při pomyšlení že její kamarádka na ní prostě už jednou nikdy nepromluví, jí drtila.

,, Ani jedna z nás nechce, aby se to stalo. A všechny víme, že si to nezaslouží. Ale je díky tomu silná. Musíš taky, Mary. Musíme tu být s ní a pro ní, až přijde tma. Nesmíme jí nechat samotnou..."

Dokončila Lily a hladila Mell po kamenných vlasech. Taky neměla daleko do slz. Přišlo jí to hrozně nefér. Přesto ona za nic nemohla. Kdyby ta kletba nebyla tak zákeřná, všechny tři dívky by ji svou láskou zrušily. Láska má mnoho podob a v tomhle čarodějnice nevytyčila hranice, jen...ani jedna nebyla prokletá.

Venku foukalo a meluzína sem tam připomínala vytí. Jako by Zapovězeném lesem běhalo nějaké raněné zvíře. Nebo to snad bylo doopravdy?
Byl to snad chlapec, kterého pronásledovalo prokletí neméně tak hrozné, jako dívku z mramoru?

                                         ***
Bylo kolem páté ráno, když první stydlivé sluneční paprsky vykoukly zpoza obzoru. Byly to ty paprsky, které kamenné dívce pomohly se po dlouhé noci znovu nadechnout. Tentokrát se ale stalo něco, co ještě nikdy předtím. Pleť neměla svojí normální, zdravou barvu, ale byla stále až nepřirozeně bledá a pod očima měla temné kruhy. Kolem zápěstí a kotníků měla kroužky z mramoru, které se neproměnily zpátky na kůži. Jako by to byla pouta, která jí měla od teď spoutávat víc a víc. 

První se probudila Lily. Když uviděla jak Mell vypadá a co jí zůstalo kolem zápěstí, vyděsila se. Hnedka jí totiž došlo, co to znamená. Věděla, že Mell bude jednou odcházet ale nenapadlo jí, že to začne takhle brzy. Věděla, že je to kletba, kterou jen tak někdo nezruší, ale tohle by měla Poppy prostě vidět. Třeba s tím bude moct něco udělat...aspoň něco.
Dívka kouzlem zvedla kamarádku do vzduchu. Vzbudila tím Mary a Marlene, které Melliin zjev taky vyděsil. Na ošetřovnu šly všechny tři, Lily Mell levitovala.
Když byly už skoro u ošetřovny, uslyšely zevnitř několik hlasů. Zastavily se a chvíli poslouchaly.

,, Dneska na tom není tak špatně. Vypadal i daleko hůř. "

,, Tichošlápku, tobě roztržený bok přijde, že nevypadá tak hrozně? "

,, Sirius má pravdu, Jamesi. Kolikrát jsme ho sem přinesli, a tělo měl daleko víc potrhané a rozškrábané, než dneska. Ani není tak bledý. Dneska na tom opravdu není tak špatně. "

,, To je sice dost možný, Červíčku, jenže to není odůvodnění pro to, že se o něj Poppy ještě nestará..."

Dívky už nic slyšet nepotřebovaly. Nedávalo jim to ani hlavu ani patu.

Jen co vešly na ošetřovnu, všichni tři chlapci se na ně otočily.

,, Co tu děláte? "

Zeptal se James.

,, Jdeme sem asi na ranní čaj s Pomfreyovou. To jsou otázky tohleto. Mell je zle."

Odbyla ho Marlene mezitím, co Mell zbylé dvě uložily na postel vedle té, na které ležel pod dekou Remus.

,, Merline, co se jí stalo?! Vždyť je úplně bílá, jak tyhle stěny. Vypadá, jako by měla každou chvíli umřít."

Sirius nemohl vědět, co tím, co řekl, způsobí, když se Mary rozplakala. Nevěděl, že není daleko od pravdy.

,, Co jsem řekl? Proč brečí? "

,, Nech to být, Blacku. Prosím. "

Špitla Lily.

,, Ona snad fakt umírá?!"

Na to se Mary rozplakala ještě víc a Marlene s Lily měly vážně co dělat, aby se nepřidaly.

,, Řekla jsem, abys to nechal být! Nerozuměl jsi mi snad dost jasně!?"

Polokřikla na něj znovu zrzka.

Ani jeden z chlapců už nic neříkal. Pohledy všech se upíraly na dívku a chlapce ležících na postelích. Oba byli někde, kam za nimi jejich nejbližší nemohli. Oba se jim ztráceli a  ji neměli jednoho dne už najít vůbec.

Po chvíli přišla ošetřovatelka. Unavené Poberty poslala zpátky na kolej a od Lily, která jako jediné netekly slzy, si nechala objasnit, co vůbec Mellison je.
Když se dozvěděla, co se stalo, dost jí to zasáhlo. Řekla dívkám, ať se vrátí na kolej, že uvidí, co se s tím bude dát dělat. Sama ale věděla, že s tím nic udělat nemůže.
Že tu bledou dívku s rudými vlasy nemůže zachránit. Zatím ale žila, jen byla vyčerpaná a potřebovala si odpočinout. Všechno další se uvidí, až se probere. Dala jí kolem postele bílou plachtu a šla se postarat o chlapce s rozervaným bokem.