Myslíš si, že víš víc?

20

Na dnešním programu byl balet a následně tanec. Dnešek se tváří jako fajn den. Oblékla jsem si džíny a koženou bundu, od Finna jsem si půjčila klíčky.
Mámě jsem se radši vyhýbala. Motorka stála v garáži. Opatrně jsem s ní vyjela. Nasadila si helmu a vyrazila do školy. Před školou jsem se setkala s divnými pohledy. Zaparkovala jsem na školním dvoře. Vzala si tašku a šla se nahoru převléknout. Ve třídě už byly holky z baletu. Těšilo mě, že jsem nepřišla poslední.
„Dobrý den, dnes začneme tentokrát malou rozcvičkou. Ať se vám nic nestane a můžete úspěšně složit zkoušky. "
Začaly jsme se protahovat. Pak jsme trénovaly jednu choreografii všichni. Byla sranda být sesynchronizovaná s ostatními. Nakoneci baletních hodin jsme si všichni zatleskaly. Následné jsme se šly převléct.
„Kolik si myslíš že jí je?"
„Tak pětadvacet? "
„To nemůže! Vždyť musí mít ještě vejšku. Což by nezvládla. "
„Holky, slyšela jsem, že ji prý z minulý školy vyhodili."
„Proč? "
„Protože obtěžovala studentky."
„Tyvole tak to bude zkoušet i něco na nás co? "
„Bojím se že jo."
„K ní už se nepřiblížím!"
„Ale všimli jste si jak po nás kouká! Jako ta zrzka na bazénu."
„Prý to tak nemyslela, ale stejně jste to dělat neměly. Já vám to říkala."
„Tady se ji někdo zastává."
Říkala jsem jestli ještě poslouchat nebo ne, ale víte v nejlepším se má přestat.
„Děkuju Emmo. Nechci být rýpavá, ale když jste pořizovaly tu fotku, mohly jste si dát víc práce s časem nebo si alespoň namočit vlasy a až pak to svést na mě. Třeba ten čas by šel v pohodě udělat ve Photoshopu. "
„Hmm."
„Jinak vedete dosti zajímavé konverzace. Člověk se o sobě a okolí dozví tolik nových věcí. "
„Co všechno si slyšela?!"
„Budu muset jít, doufám že si užijete zbytek dne u ředitelky. " a se svou taškou jsem odešla. Nezamířila jsem však do mé třídy, ale do ředitelny.
„Co máš za problém?"
„Pamatujete si na ten incident s fotkou? "
„Ano, na to se nedá zapomenout. " A co mám říkat já asi?
„Asi vím kdo je autorem. Lépe řečeno autorkami. "
„Víš, že je to vážné obvinění? "
„Jsem si toho plně vědoma."
„Dobrá tedy. Kdo si myslíš, že to je? "
Řekla jsem ji jména spolužaček. Když jsem zmiňovala Emmy jméno dodala jsem „Ta je sice s holkama ale tu můžete šetřit. "
Zapsala si jména a šla k rozhlasu aby si je zavolala. Zarazila jsem ji.
„Mohlo by to počkat třeba tak týden nebo dva? "
„Proč?"
„Aby to nevypadalo tak blbě, prosím."
„Máš jediné štěstí, že se bavíš s Beníkem. "
„Děkuju, děkuju."
„Radši už běžte na hodinu."
Odešla jsem z ředitelny a vydala se do třídy.

„Už jsem si říkala, jestli ses na to nevykašlala. "
Na vás nikdy.
„Musela jsem něco zařídit u ředitelky." a vzpomněla jsem si na její papíry u kterých jsem následně zjistila, že je to něco ohledně bytu.
„Co chtěla? Jestli smím být zvědavá."
„Ohledně toho incidentu s fotkou."
„Už se vyřešilo kdo to je? "
„Asi ano. Docela mě to udivilo, ale zároveň nepřekvapilo." pokročila jsem rukama a sedla si vedle ní. Řekla jsem jí o koho se jedná.
„Neřekla bych to do nich. Ale když bych se na to podívala z jiného pohledu, tak mě to nepřekvapí."
„Přesně tak."
„Hele asi bysme měly začít něco dělat."
„Máme dost času. "
„Ne nemáme." vstala a podala mi ruku. Bez problému jsem si stoupla, i když držet ji za ruku mě lákalo.
„Takže Iggy a Work?"
„Asi jo. "
„Neříkáš to moc nadšeně."
Měla pravdu. Nebyla jsem nadšená. Písnička byla hezká, ale furt se mi nepodařilo vymyslet dobrou choreografii.
„Máš už nějakou sestavu?"
„Něco málo."
Pustila písničku. A já se ze zbylých sil snažila zatančit aspoň nějakou choreografii. V půlce mi najednou vypnula písničku.
„Co se děje? " stála tam  ruce měla založené na prsou a dívala se na mne nechápavě. „Co je. Ten pohled mě děsí." stále mlčela.
„Možná by sis měla udělat přestávku." řekla po chvilce.
Odešla a já zůstala sama.
Vyndala jsem si malé aplro mlíčko a chleba ze šunkou. Uběhlo deset minut a Amélie stále nikde. Sedla jsem si na malé pódium. Přišla po necelých pěti minutách.
„Už máš více energie?"
„Snad ano."
Pustila písničku, ale od znova. Byla jsem sice ještě trošku unavená, ale bylo to mnohem lepší než před svačinou. Zvládla jsem svou prozatím vymyšlenou sestavu jen s pár chybami.
„Tohle je tvá finální verze? "
„Tohle je spíš pokus o něco."
„Je to vidět."
Díky.
„Myslela jsem si, že to bude lehčí než balet, ale mýlila jsem se."
„Jen jsi se na to nezačala tak moc soustředit. "
„Asi ano."
Zbytek hodiny jsme trénovaly. Pomáhala mi jak mám držet tělo. Chytla mě okolo pasu, abych měla lepší stabilitu. Její dlouhé prsty mě ovíjely. Dotýkaly se mě přes slabou látku trička. Přišla jsem si jak v transu, ale podařilo se mi hýbat. Což bylo velmi zvláštní.
„Děkuju za dnešní pomoc, nashle."
„Počkej, máš zas cestu domu?"
„Dneska jsem na motorce."
Uviděla jsem její zmatený výraz.
„Je bratra. Ale mám řidičák. Svezla bych vás, ale nemám s sebou další helmu."
„To je v pořádku. Jsem tu autem."
„Dobře, tak vás svezu jindy. Neshledanou."
„Ahoj."
Vyjela jsem ze školního dvora a až pak jsem motorku nastartovala. Odjela jsem domu, kde nikdo nebyl. Dala jsem věci do pračky a vzala si čisté.
Měla jsem chuť si jít lehnout do postele. Vzít si notebook a koukat zbytek dne na seriály. Jíst brambůrky, donaty a zapíjet to sodovkou.
Věděla jsem, že potřebuju trénovat. Čím dřív se to naučím tím líp. Měla jsem sice ještě pět měsíců, ale jak znám naší školu tak budou akce, výlety, divadla, představení a nejhorší ze všech výměnný pobyt. 

Čaute všici, jak jste se měli? Dneska je část trošičku, kratší, ale doufám že i tak vám vykouzlila úsměv na tváři :)